Už je teplo, i dny se prodlužují a poupátka se
otevírají, kam se podíváš. Tento šperk mezi kaktusy, Sclerocactus,
asi parviflorus (?) vám rozkvetlý ukážu až v příštích novinách. Zato
tento Sclerocactus (také jej naleznete pod jmenovkou Coloradoa)
mesae-verdae už pomalu odkvétá. Zimoval v teplém skleníku, mezi 5 –
10 °C, jinak by tak brzo nekvetl. Další mrazuvzdorka – Toumeya
papyracantha SB 504, vyniká svými velmi ozdobnými bílými trny...
Můj první kontakt se Stevenem G.
Brackem byl přes e-mail v lednu 2019. Psal jsem mu o informace na
přesné lokality jeho dvou sběrů Pediocactus despainii. Dostalo se mi
neuvěřitelně milé odpovědi s detailními informacemi k daným
rostlinám, ačkoliv jsme se nikdy neviděli. K mému velkému potěšení
jsem byl asi o měsíc později požádám o pomoc spojenou s návštěvou
Stevena a jeho ženy Lindy v Čechách. Byli pozváni do Prahy na
tradiční Sympozium. Ještě před ním si prohlédli Prahu a po něm
následoval kulturní a kaktusářský program mimo Prahu...
Prvomájové otevírání začíná v 10 hodin dopoledne,
na středověkém chrudimském náměstí, pěkně uprostřed, u kašny s
morovým sloupem. noviny Předseda spolku přivítá tradičně okolo
stovky kaktusářů, a obvykle poděkuje všem za to, že do Chrudimi
přivezli krásné počasí. Pak následuje krátká procházka – takový
prvomájový desetiminutový miniprůvod, a to k městskému muzeu, kde v
přednáškovém sále probíhá přednáška některého z osvědčených
přednášejících. Tentokrát povypráví o svých zážitcích po cestě
Mexikem známý cestovatel, Václav Jakubec, z Luštěnic. Další
prvomájový program je už po desetiletí stejný, po přednášce lze
poobědvat v přízemí a odpoledne je možné prohlédnout u Pavlíčků
kvetoucí echinocereusy, posedět a popovídat...
Některé sukulenty rostou soliterně celý svůj život.
Třeba desítky let, aniž by vyprodukovaly jedinou odnož jako náznak
snahy o potomstvo, které by pak udrželo jejich druh na tomto světě.
A pak jednoho dne vykvetou a jejich květenství je tak obrovské, že
jim vezme všechnu zbylou sílu a rostliny poté postupně odumírají.…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… Dobré ráno. Z oka se pěkně kouří. Ze stanu vidím z vody
dvě čouhající hlavy. Kdo jiný by tam asi mohli být, když jsme tady
sami. Za chvíli se hrobové ticho vyměnilo za pěkný mumraj.
Desetičlenná bolívijská rodinka si přijela vyprat prádlo. Vytahali
škopky, nabrali vodu a začalo praní s dělbou práce. Prali všichni,
kromě dědy, který hlídal malou vnučku. Mluvili jsme s ním o Bolívii,
o Morálesovi, o výstavbě a vzdělávání. Vnučka se jmenuje Belén a
trochu se stydí. Taky jsem vlezla do vody a slovy Lumči povídám, co
se to děje? Martin mi přinesl kávu. To je dvojí léčebný účinek. Voda
a jeho pozornost…
Ve dnech 22. až 24. února 2019 proběhl v Horních
Počaplech již 3. ročník Setkání mrazuvzdorných kaktusářů. A je třeba
říci, že se akce opět velmi vydařila. Přijeli jsme, tak jako
pokaždé, již v její
předvečer, v pátek 22. února. Klub kaktusářů Plzeň podpořil tuto
akci zapůjčením dataprojektoru, Honza Müller nás již očekával a
neprodleně jsme zamířili ke kulturnímu domu vše vyzkoušet
a připravit. Skupina plzeňských kaktusářů pomohla také se stěhováním
rozměrné a velmi těžké konstrukce s promítacím plátnem ze zákulisí
do přední části podia v sále, což velmi prospělo kvalitě promítání a
všichni účastníci akce to ocenili.
Přátelé, zvu Vás
na tak trochu jinou cestu po Mexiku. 20.10. –
15.11 A proč jsem se rozhodl, že naplánuji
„trochu jinou cestu“? To bylo tak. Už asi před
rokem jsme s kluky z Ustí nad Labem začali
mluvit o podzimu 2019. Co bychom chtěli vidět?
Tak jasně že kvetoucí ariáky. To je na podzimní
cestě jasná volba. …
Ten fero z novin mi silně
připomíná Ferocactus haemanthus (jistota 95 %).
Je ve sbírkách prakticky neznámý – vzácný to
obrázek. Odpovídá i doba kvetení – zimní měsíce
i v přírodě, a sudovitý tvar stonku. Rozhodně to
není nic z okruhu F. latispisnus/recurvus...
V roce 2018 se nám podařilo rostliny
E. „polyacanthus“ n.n. pozorovat
úplnou náhodou v řídkém dubo-borovém lese ještě před
sjezdem do údolí, ve kterém se nachází obec La
Salitrera. Byly to rostliny úplně shodné s těmi z
pastvin, o kterých psal v dubnu roku 2009 Libor
Kunte a které byly připomenuty...
Nedávno - tedy před 7 lety
- byl popsán nový taxon, Echinocereus viridiflorus v. canus, roste
poblíž městečka Solitario, v Texasu. Nová kytička vzbudila mezi
milovníky kaktusů rozruch, díky svému nádhernému hustému a často
úplně bílému otrnění. Do naší rubriky ji poslala Italka, paní Monica
Ulivelli…
Jméno rodu je, jak už to obvykle bývá, složeninou dvou řeckých slov. Phyllon
znamená list a anthos je termín pro květ. Celá složenina vznikla díky zvláštnímu
způsobu růstu drobných květů, které se objevují u řapíku listů...
Stálé více kaktusářů věnuje pozornost aranžování
květináčů, zejména u tzv. miniaturek. Typickým
představitelem jsou např. turbinikarpusy. Uměním
je pak naaranžovat misku tak, aby se vzhledově
co nejvíce blížila přírodnímu prostředí, nejlépe
přímo lokalitě. K tomuto účelu můžeme použít
nejrůznější materiál, např. vápenec, břidlice,
čedič, pískovce, lávové kameny apod...
