Konec září – to je nejen svátek ario květů, ale
i Chrudimské zamykání sezóny. Množství lidiček přijelo z Česka, ale
i čím dál tím víc cizinců. Letos 10% nárůst účasti. Nakupující si
libovali, prodávající samo sebou také. A co více? Týden před i týden
po zamykání bylo neuvěřitelně mizerné počasí. Ale 30. září se obloha
otevřela a slunce ozářilo celý tento kaktusářský svátek. Však o akci
napíšeme podrobněji, nyní se věnujme událostem u Pavlíčků…
Vůbec nemohu říci, že bych se s echinokaktusy nějak nudil, i když mají věčné zpoždění, jež předčí spoje ČD. Táhnou se, jakoby na mezinárodní trati nařídila SŽDC mizernou třicítku. Cestující láteří, kroutí hlavou nad tou neschopností, ale mašinfíra, co se studem vede naleštěnou mašinu, je neoblomný, neboť kdyby jim povolil, sundával by mundůr a vyklízel skříňku na šatně.
Jako první si prohlédneme Echinocactus parryi…
V lednu tohoto roku jsem vysel pod zářivky několik desítek
semen Ariocarpus trigonus var. minor, aniž bych předpokládal
jejich perfektní klíčivost. Byl jsem proto překvapen, když
loni sklizená semena vyklíčila na 80 % a semenáčky se měly
k světu. K výsevu používám PET misky na saláty
s uzavíratelným víčkem, takže se jedná o jakousi mírně
modifikovanou Fleischerovu metodu, kdy se snažím propařenou
zem nekontaminovat a vysetá semena přestříknout fungicidem. Tím
pádem misky otevírám jen v případě, že se projeví růst nějaké
plísně, která by klíčící rostlinky spolehlivě zahubila…
Resnova megaphylla Hankey ex
J. M. H. Shaw (2012) . Třídění přátel
společné záliby (kteří patří mezi pravidelné čtenáře těchto
internetových novin) na zatvrzelé kaktusáře a sukulentáře je už
dávnou minulostí, proto si troufám nabídnout kaudexofilům tip na
parádní cibulovinu, jménem Resnova megaphylla. Základem
je samozřejmě zásobní cibule (bez obalu ze zaschlých
šupin široká 2–3 cm), která v době vegetace nasadí
dvojici listů těsně přiléhajících k povrchu půdy.
List je 10 až 12 cm dlouhý a 6 až 8 cm široký, na
omak tenký a měkký (jakoby permanentně zavadlý), na
svrchní straně posetý zelenými tečkami na
stříbrošedém až světle zeleném podkladu…
Nová nabídka
semen byla právě pověšena na web
https://www.cact.cz/semena-seeds-prodej-a15.
Papírový katalog letos pošleme naposledy všem,
příští rok jen tomu, kdo si ho spolu s jiným zbožím
objedná. Položka má katalogové číslo Z 1234, a bude
stát 15,- (na poštovné). Protože i ten, kdo se
s internetem kamarádí, tvrdí, že papír je papír. A
taky, že „počítač na WC nemá“.
Prodejní skleník je otevřen do konce
října, denně mimo neděli, do 16 hod. A pozor – na
rostliny je poskytována 20% sleva! Pro ostatní zboží
si můžete osobně přijet kdykoliv – i v zimních
měsících. A nebo zásilkově…
V Rusku se v posledních letech docela
rozšiřují řady zájemců o pěstování kaktusů. Jedním z
hlavních zastřešujících médií je web
www.kaktusklub.com. Ti z nás, kteří při výuce ruštiny
strávili spoustu let, si jistě s radostí něco přečtou
v originále, ostatní s výhodou použijí gůgl překladač.
Informaci nám poslal pan Viktor Gapon, který také pro naše
noviny napsal příspěvek o „svém“ gymnocalyciu – G. gaponii…
Navíc nabízím vrcholové řízky krásných a
zdravých Eriocactus jusbertii, min 5 cm
dlouhé, ošetřené stimulátorem, se zárukou do
jara zakoření (mám vyzkoušeno, když je v lednu
postavím na zahradní substrát, jeden vedle
druhého, v polovině března zavlhčím, koncem
dubna možno jednotlivě přesadit a na napité
podložky v květnu roubuju…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… Hned po ránu je kolem stanu čilý ruch. Poslouchám. Mám
sirky, rozděláme oheň. Papír je mokrý a nehoří. Našel jsem suchý.
Tak jo, lezu ven ze stanu, abych se nezařadila do seznamu kaktusářů
povalečů nevstavačů. Uvařit vodu na kafe na ohni je super nápad. To
víš, říká Martin. Jirka nám vařič nekoupí a tys to taky dobře
vymyslela se sirkama. Vzala jsem totiž jen vojenské škrtátko na
vařič. Zlatá Olga, ta má všechno, i sirky. Serpentina-ma se dostáváme
do Tamayapo. Martine, chtěla bych se jít podívat ke kostelu, i když
tuším, že bude zavřený. Na náměstíčku uprostřed nám socha muže
ukazuje jakýsi nástroj. Pohled na něho proti slunci je dech beroucí…
Zvu Vás na jarní cestu po
středním Mexiku: 1. – 24. 3. 2018
budeme projíždět ta nejzajímavější místa centrálního Mexika.
Z minulých cest mám vytipovaná místa, kam jsem si slíbil, že se
vrátím. Například bych si spolu s vámi rád udělal čas na průzkum
krásného kaňonu s novou formou Echinocactus grusonii. U města Valparaíso jsme jen nakoukli do zajímavého kaňonu s úžasnými
Echino-fossulocactus z okruhu zacactecasensis. A když jsme u fosuláků. Nedávno jsme se při návratu na letiště
stavili v Sierra Avarez nedaleko San Luis Potosí. Byli jsme nadšeni,
ale s lítostí jsme museli po pár hodinách pokračovat. Tentokrát
zůstaneme celý den. Rád bych se ještě jednou podíval na legendární Thelocactus
lausseri, a zkontroloval absolutní novinku - Aztekium valdezi. Sami se můžete podílet na tvorbě
itineráře naší cesty…
Tohto roku som nafotil stovky kvitnúcich rastlín, ale neviem ktoré by zaujímali čitateľov novín? Rod, konkrétny druh? Ja nie som kaktusár, len zberateľ kaktusov, a tak neviem čo by zaujalo. Naďalej denne chytám vtáky a krúžkujem ich, po večeroch aj netopiere.
Kaktusov mám asi 2 400. Len nedávno som ich vynosil do záhrady, a za chvíľu ich bude treba znášať späť na zimovisko. Vďaka neskorej jari bola sezóna akosi krátka, ale to studené počasie rastlinám osožilo – boli krásne, len v lete akosi zoschli…
Fotografie mojich rastlín dávam napr. na fb stránku Gymnocalycium Pasión, kde sa členom páčilo moje Gymno-calycium spegazzinii…
Byl jsem 3 dny ve Švýcarsku, navštívit rodinu Maxe a Marie Hadornových, kteří v roce 1998 založili
zahradnictví a opustili podnikání ve strojařině. Začali pěstovat kaktusy, a hned ve velkém.
Jejich největší dodavatelé tehdy byli čeští specialisté, pánové Bouma a Hájek. Dnes už mají 5 velkých skleníků 12x30 m, a v nich asi 300 000 kaktusů. Něco tak nepředstavitelného jsem ještě neviděl. Dva dny jsem chodil po sklenících a pozoroval ty nádherné rostliny. Pak jsem jel ještě na výstavu surrealistického uměni do Bad Säckingenu, jinak bych se asi z těch kaktusů zbláznil.
Po těch 3 dnech jsem chtěl jet do švýcarských
Alp fotit kytičky…
Vláďa Basovník se rozhodl
kandidovat do parlamentu. Zvolil si dobrou
stranu, která však boduje jenom v Mexiku. Jak
ale z jejího názvu vyplývá, asi by bodovala
i u nás. Ta strana se ale nepřetváří, slibuje
jen to, co dokáže splnit…
Gymnocalycium gaponii roste na západním úpatí
Sierra Grande, v argentinské provincii Córdoba, v nadmořských
výškách do 1000 m n. m., pod krytem keřů, v trávě mezi vranečky (Selaginella).
Roste jednotlivě, jen zřídka tvoří boční odnože.
Tělo je 5-6 cm široké a až 8,5 cm dlouhé, z čehož je
obvykle jen jedna čtvrtina nad povrchem půdy.
Charakteristickým znakem je spodní kuželovitý tvar
stonku. Žebra (8-11) jsou rovná, v horní části
rozdělena…
Pan Roman Pavlica opět poslal pár
obrázků ze své sbírky fascinujících podivností. První obrázek nám
ukazuje rostliny, u kterých se dá jasně vysledovat původ z Astro-phytum
myriostigma, ty vlevo nahoře pak asi směřují k A. ornatum… Obrázek třetí – to je bomba. Předek se jistě najde mezi
A. asterias,
ovšem tvar těla a hlavně nádherný
květ – to je podívaná, nad kterou
zůstává rozum stát…
Sešli jsme se na osmou u Barumky (jako už tak často v minulosti, i když už tu Barumka po desetiletí není). Počasí příjemné, takové to akorát na výlet. Ani zima ani vedro.
První při cestě byl Vojta. Abych byl přesný, pro ty z vás, kteří ještě našeho Vojtu neznáte, Vojtěch Hamáček. Ale myslím, že ho asi většina čtenářů zná. On totiž se svými dvěma metry moc k přehlídnutí není. Já mu říkám Vojtíšek, protože mě jednou zachránil život. Ale o tom někdy jindy. Vojtíšek nás na své zahradě vítal slivovicí a já jsem si uvědomil, že jako řidič to s kamarády dneska nebudu mít lehké.
I když Vojta je spíš ujetej na gymnokalycia, první mě padli do oka dva krásní vlasáči…
Všichni dobře pamatujeme dobu, kdy se roubovalo na
tradiční, časem osvědčené podložky – Trichocereus pasacana,
T. pachanoi, Eriocactus jusbertii, nověji
Myrtillocactus geometrizans. V poslední době nad ostatní vyčnívá
Ferocactus glaucescens, který velmi dobře přijímá a vydatně
„krmí“ většinu roubovanců. Dokazuje to i přiložený obrázek a text Romana
Pavlici: …připojuji fotku 7 měsíců starých semenáčů Astrophytum
asterias Red Axel Nishiki (variegata - China), roubovaných na
glaucescensy. Drobné semenáčky byly roubovány…
Před časem jste na plzeňském fóru vznesl prosbu o nějaké obrázky do IN novin. A tak přidávám pár obrázků posledních letošních květů na ariokarpusech. Také několik obrázků jiných rostlin, zejména mamilárií s plody.
Nejenom zamykání sezony v Chrudimi, ale i květy na ariokarpusech značí, že hlavní kaktusářova sezona se blíží ke konci.
Konec září a říjen je čas, kdy se můžeme pokochat pohledem na krásnou barvu květů a to zejména ariokarpusů. Ještě koncem září dokvétají některé telokaktusy, i zapomětlivá mamilárie, a i sem tam nějaké to astrofytum.
I plody dokáží na rostlině působit zajímavě a i krásně…
