Ve skleníku se teď kvítek hledá jen
obtížně, ale přece – máme tu krásný Turbinicarpus schwarzii var.
rubriflorus MK 48.298 od Cerros Blancos v N. L. Je to památeční
rostlinka, vzpomínka na Miloše Kaplana, který semínka před lety
dovezl. Synonymní jméno je i T. schmiedickeanus var. rubriflorus,
nebo i poněkud omylem Haldou, Kupčákem a Panarottem popsané jméno
T. ellisiae ze stejné lokality. Rostlina pochází ze sběru
Miloše v první generaci, proto určení důvěřuji…
Uncarina roesliana a na ní naše
největší včela. Žije na Jižní Moravě a je vcelku vzácná. Jmenuje se
drvodělka fialová. Kytka má domovinu na Madahaskaru, jsou to
nevysoké stromy s baňatým kmínkem. Pfeiffera ianthothele - výsev před
25 lety a semínka byla od firmy Chrudimský kaktusář.
Můj oblíbenec - Pachycormus discolor. Tuto kytku…
Na obrázku vidíme „pitaya“, jak se také
lidově nazývá Echinocereus stramineus. Ten patří mezi poměrně
častou pouštní floru severního Mexika a jihozápadu USA. Květy tohoto
trsu k hostině přilákaly opylovače v texaském národním parku Big
Bend. Jarda Chvastek, jarchva(zav)seznam-cz. Pár fotografií této jihoafrické
cibuloviny nám poslal Alain GEFFROY-LEMOINE z Francie. Rostlina
pochází z Nizozemí od
Coka and Ine Grootscholten, rozkvetla poprvé po 7 letech.
Tato famózní makrofotografie trnů Turbinicarpus
graminispinus byla fotografována podvodní kamerou Olympus TG 3 v
režimu mikroskopu. Autor Hans-Jürgen Bräuer z Německa.
Neviem ako táto parodia
prišla k svojmu menu, ani kedy sa tak stalo (napriek
hľadaniu po všemožných zdrojoch), ale napriek jej vlastne
bezmennosti patrí k u mňa pestovaným zástupcom tohto rodu k
tým najobľúbenejším. Ešte Parodia procera sa môže pýšiť tým,
že ju popísal F. Ritter (r. 1964) a aj nezvyčajnou
kombináciou, ktorú má na svedomí ruský popisovateľ-mystik A.
B. Doweld – urobil z nej zástupcu nového rodu Bolivicactus
procerus (Ritter) Doweld (r. 2000). To je však všetko, ak
sem nedoplním ďalšie faktografické údaje – Parodia procera
patrí do podrodu Protoparodia a série Brachyspermae…
Konec platnosti nabídky: 15.
březen 2016. (Offer is actual until 15th March
2016.). Minimální počet semen v porci je ve většině případů určen
v závorce za jménem druhu symboly (a) až (e), dle níže uvedené
vysvětlivky. Větší balení (př. 50 nebo 100 zrn v porci), pokud je
nabízeno, má také samostatné katalogové číslo a cenu. V porcích do 9
zrn (a) je v závorce uveden přesný počet semen. (a) balení 1- 9
zrn,
(c) balení minimálně 10 zrn,
(e) balení minimálně 20 zrn.
Porce s padesáti zrny jsou označeny 50x, se stovkou zrn 100x a pod.
Snažíme se zajišťovat botanicky co nejhodnotnější semena
s evidovaným původem, tj. s určením lokality sběru a se studijním
číslem sběratele. Semena do naší nabídky dodává okolo třiceti
prověřených dodavatelů…
Nabídka je aktuální do konce března. Zásilku očekávejte kolem
25. května 2016.
Offer is actual by the end of March 2016. Distributive
term: 25. 5. 2016.
We are sorry that cannot obtain any documents such as Phytosanitary,
CITES and so on.
Our responsibility complete when the parcel will be despatched to
post office.
Minimum order is € 20 for plants price and not includes shipping
charge.
Upozornění pro zájemce z ciziny (i ze
Slovenska):
Protože evidujeme (velmi řídké) případy, kdy
jsou starosti s vymáháním peněz od cizinců,
zásilky do ciziny posíláme až tehdy…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… 27. prosince 2013.
Vstávej… vstávej! Nedovedu odhadnout, dokdy bych spala, kdyby mě
Martin nevzbudil. Vím, musíme toho hodně prozkoumat. Procházíme
parkem a Martin oceňuje, že každá rostlina má svoji jmenovku.
U některých sice trochu zapochybuje o správnosti názvu, ale vcelku
je spokojený.
Kdepak znalec. Mě je to nějak fuk, stejně si jména nepamatuju.
Lezeme po skalách a rozjímáme. To je nádhera a ten klid.
Jsi ráda, že jsi se mnou v Argentině? Můj úsměv mluví za vše. Na
ruta 106 u saliny na Colforo, Martin sbírá další plody G.
brachipetalum. Mně se klíží oči a usínám v autě…
Expedice Utah 2015 (11)
Tak jako již dvakrát v tomto roce jsme v pátek po
práci vyrazili do našeho oblíbeného kempu Singletree nedaleko
Capitol Reef NP. Po příjezdu jsme zkontrolovali pediokaktusy
rostoucí v kempu a poté se vydali na krátkou procházku k vodopádům.
Cestou jsme nalezli Opuntia fragilis a také další xerofytní
zástupce, například juky. V sobotu byl plán celkem jasný. Ihned po ránu jsme
se zastavili ve městečku Boulder, kde se v sobotu ráno konají trhy a
setkání obyvatel. Mnoho z nich bych zařadil do kategorie svérázných
občanů, od příznivců punku až po ženy oblečené do batikovaných
šátků. Všichni však velmi srdeční a usměvaví. Poté jsme jeli na
východ po Burr Trail Road až do národního parku Capitol Reef.
Zastavili jsme všude, kde jsme fotili kvetoucí
rostliny před několika týdny. Tentokrát zde již
byly rostliny s plody…
Ráno v hotelu Magdalena na náměstí v Galeaně. Venkovní teplota
4°C, uvnitř o něco víc, vyhřáto vlastními těly, topení se zde
zřejmě pro nadbytečnost dosud nezavedlo. Vyrážíme opět časně a
již v osm hodin obdivujeme Turbinicarpus (nebo chcete-li
Gymnocactus) begunii na lokalitě kousek pod Galeanou. Odpadky
pokrývají prakticky celou oblast a ani za světla se nedá najít
kousek místa, kde by cestovatel hlavu složil, aniž by ležel ve
střepech z rozbitých lahví a dalším smetí. Smutné. Ale v tom
smetišti překrásné rostliny. Pokračujeme směrem na jih a po cestě se zastavujeme na více či
méně známých lokalitách:
U cesty. Je to místo, které by se dalo označit tak, že tady
chcípl pes. Ten skutečně leží blízko hledané neobesejky.
U žlutého bagru…
Pro
vás, kteří byste se mnou a kaktusy chtěli pobýt
v divokém Mexiku, máme ještě tři volná místa. V
sedmi lidech pro-cestujeme Mexiko od hlavního
města na sever. Projezdíme Zacatecas, Coahuilla,
Nuevo Leon, San Luis Potosí a jiné státy Mexika.
Cesta je pohodová, bez dlouhých pěších tras,
vhodná i pro seniory nebo nenáročné dámy, sprcha
tak jednou za 3 dny… Vyjedeme okolo 15. října a
vrátíme se 8. listopadu. Co uvidíme? Neznám
obdivovatele mexických kaktusů, kterému by se
nelíbily telokaktusy. Jedním z hlavních cílů ale
bude najít Thelocactus lausseri. Na
minulé cestě jsme ho přes veškeré úsilí nenašli.
Dnes máme víc informací a věřím, že tentokrát
budeme úspěšní…
Semena burser zdarma
Při svých cestách po Mexiku občas seberu i nějaké plody
burser. Dříve jsem je posílal Rudovi Grymovi. Protože nás
ale Ruda opustil, hledám nového "BURSERANTA" kterému rád
pošlu semena. Zdarma.
Karel Pavlíček…
K Tenerife neodmyslitelně patří i vodní
kanály, kdysi dávno pracně zbudované ve skalních stěnách po
celém ostrově. Není jich tu ani zdaleka tolik jako třeba na
Madeiře (levadas), ale jsou tady a vyplatí se jimi projít.
Život na skalních stěnách okolo nich je totiž pro milovníky
sukulentů nesmírně zajímavý, stejně jako pro hledače
božského klidu. Vcelku snadno přístupné jsou kanály pod
vesničkou Bejía, nacházející se v pohoří Anaga. Dostat
se do nich dá po značkách z konečné autobusové
linky…
V předchozím příspěvku o bikolorech
v Coahuile jsme
pomocí řady fotografií aspoň částečně znázornili jejich pozoruhodnou
variabilitu v tomto státě. Uvedli jsme tam i lokalitu Paredon, která
leží již velmi blízko západní hranice Nuevo León, a jen asi 30 km
vzdušnou čarou od města Mina, kde jsme v červnu 2004 zastihli krásné
bikolory…
O své obrázky chilských a argentinských rostlin se
s námi tentokrát rozdělil Pepík Novák z České Lípy (Častolovice). A
má se s čím pochlubit. Před patnácti lety (což není pro kaktusáře
příliš dlouhá doba) je vysel pod svými čísly (JNO) sám majitel a
semenáčky narouboval, částečně na jusberty, část. na peruviany. Jako první představujeme 3 obrázky Pyrrhocactus umadeave JNO
31, s domovinou v Quebrada de Toro (Chile), šířka rostlin je dnes
kolem 15 cm. Byla v Česku legendární rostlina, na kterou se
jezdili dívat kaktusáři ze široka daleka, měla dobrých 30 cm šířky,
byl to import, který patřil panu Sklenáři z Jičína. Kytka za pár let
uhynula, a pan Sklenář v jejím těle našel zaražený hřebík…
Loučení bylo pro Terezku těžké, jako kdyby poslední
upracované nektarem obtěžkané včelce zavřeli na noc rodný úl. Smutně
se dívala na bytovku, v níž se sotva ohřála, na maminku odcházející
z chodby nového domova z přestavěné fary, kterému svěřenci říkali
Andělák, protože podle paní řiditelky není tohle zařízení
polepšovnou. Sem chodí samí andílci, kteří vlastně za nic nemohou.
Alespoň tak prezentovala své svěřence na veřejnosti, aby obhájila
jejich nadměrnou volnost. Ve skutečnosti ale v každém svěřenci zrála
nějaká nenávist či pomsta. Při bouračce vždycky někdo mohl za smrt
rodičů, vždycky někdo práskl něco, co rodiče uvrhlo do vězení,
vždycky je někdo blízký štítivě odmítl…
Zima u kaktusáře – ta se samo sebou
nese ve znamení výsevů, ovšem jen pro ty, co vysévají pod umělé
světlo. Proto nejvíc objednávek semen dostáváme tak, abychom stihli
zásilku odeslat před vánoci. Období volna mezi svátky je pak hojně
využito k této činnosti.
Zastánci vysévání v březnu či dubnu ovšem tvrdí, že výsevy pod
přirozené světlo jsou stejně úspěšné, ne-li úspěšnější, než ty pod
zářivkami. A že semenáčky jsou do podzimu zdravější a dobře
vyvinuté. Já to nevím, nesledoval jsem to tak důkladně, abych měl
statisticky průkazné srovnání. Ale, třeba se na to už někdo
soustředil, a dá nám do novin vědět? A ještě trochu k výsevům. Hledá-li někdo rady, či tápe v oněch mnoha
různých doporučeních, může hledat v těchto novinách v rubrice
Pěstování, ale
třeba i na
plzeňském fóru…
15. prosince 2015 odpoledne po dlouhé nemoci odešel do kaktusového
nebe náš bývalý předseda spolku kaktusářů VARNSDORF př. Jirka
Voldřich. Kdo jste ho znali víte, že to byl „Pan“ kaktusář z velkým
srdcem a pro náš spolek se zasloužil velkou
organizátorskou činností a hlavně byl dobrý
kamarád a vždy pomohl nějakou radou za svého
bohatého kaktusářského života. Kaktusy a
turistika byly jeho celoživotní láskou. Kaktusy
pěstoval do posledních aktivních let a dokonce
ještě vyséval…
