Září 2012 u Pavlíčků

Září bylo předznamenáno přípravou na Zamykání sezóny. Byli jsme zvědaví, jak to dopadne, neboť se objevovaly signály o slábnoucím zájmu kupujících. Na slavné burze v Belgii prý bylo mnohem méně prodávajících ale i kupujících – letos jsem tam nebyl. I další akce zaznamenaly pokles. Z Prahy přišla zpráva, že ta jejich silná základna nenaplnila ani autobus do Chrudimi. Ale na Zamykání se opět prodalo o pár desítek lístků více než vloni, tržby ve skleníku stouply oproti loňsku o 20%. Také prodejci na burze byli spokojení… 

Málem zapomenuté sukulenty (18)

Obě rostliny z dnešního pokračování mají mnoho společného. Patří k čeledi Aizoaceae, rostou pomalu, tvoří hezké keříčky, které nás ani po letech z obydlí nevytlačí, a především krásně a hojně kvetou, i když každá v úplně jiném období. Z obou je při troše snahy možné vytvořit to, čemu se říkává sukulentní bonsaje. Delosperma echinatum znamená „ježatá“, což je docela výstižné. Pěstitelé ji ale většinou budou znát…

Argentinské pohledy 2008

Valle de la Luna, Ischigualasto. To zní tak romanticky…, procházet se s Martinem teplou nocí za svitu luny, třeba se držet za ruce, nehledat kaktusy, nemyslet na přetahování dat, prostě jen tak si představovat, že jsme někde v druhohorách, sednout si na ten kopec před námi a nechat se vtáhnout do doby dinosaurů. Vidíš to taky, co dělá…, klade vejce…, ani nedýchám, nechci ji vyrušit…, tak to tedy je!!!! Tak to teda je, Martin chce stahovat data a atmosféra prasvěta je v prachu. Kdepak, jsme v parku, procházíme územím naleziště dinosaurů. Praporky zapíchnuté hluboko do nánosů písku upozorňují na vzácná místa nálezu. Chodím křížem krážem po nekonečném údolí posázeném zerodovanými balvany, z kterých je písek rozfoukáván do všech strani…

Kaktusy a děti

Jan Říha pětašedesátiletý

Mám před sebou obtížný úkol – snažit se neopisovat z toho, co už bylo o Honzovi napsáno, a bylo toho opravdu hodně. Stačí se jen podívat na webové stránky P. Pavlíčka, do čtvrtého čísla KAKTUSY, ročník 2007 nebo do stejného ročníku Cactaceae etc. Nemohu být také nezaujatý – známe se už léta, jsme dobří přátelé a mohu bez rozpaků přiznat, že byl tím, kdo mne vyprovokoval k některým činům, kterých dodnes nelituji. Nebudu tedy opakovat jeho kaktusářské curriculum vitae, rád bych se soustředil na jeho bezkonkurenční a ojedinělou autorskou časopiseckou tvorbu, spjatou právě s naším časopisem KAKTUSY. Dáte-li si trochu práce, zjistíte, že od jeho prvního článku v roce 1970 (o Neolloydia cubensis) neexistuje dodnes jediný z těch čtyřiceti třech ročníků, ve kterém by nebyl alespoň jeden jeho příspěvek a v málokterém z těch více než dvou set čísel chybí jméno Jan Říha…

Nejvzdálenějším hostem naší podzimní výstavy sukulentů v jihlavském muzeu byl vnuk cestovatele, etnografa a kaktusáře A.V Friče. Přijel až z daleké Paraguaye, aby poznal zemi svých předků. Příslušník indiánského kmene Čamakoko (Chamacoco), k jehož lidu kdysi patřil i známý Čerwuiš Piošád Mendoza. Indián s českou krví Rodolfo, jehož tvář i myšlení nezapře dědečka cestovatele, s nímž mu osud nedopřál ani jediné setkání. Rodolfo Ferreira Fric (u nich vyslovují jako „Frik“) přijel pokřtít „Indiánskou knížku“, které je spoluautorem společně se svým dědečkem A. V. Fričem, a jejímž prostřednictvím se rozhodl se svými krajany v srdci Evropy podělit o strasti i radosti svého života, a také o staré indiánské mýty a pověsti, jejichž zveřejnění by ho ještě před několika desetiletími stálo život! Téměř současně s knihou vydala Česká pošta i nádhernou známku s portrétem A. V. Friče…

Tento díl Toulek věnuji trase, kterou mnoho Čechů, a dokonce ani kaktusářů obecně, neprojelo a botanicky neprozkoumalo. Vydáme se po cestě v mapách je označena Ruta national XX. Od El Punte k největšímu saláru v Bolívii do městečka Uyuni. Historická solná stezka.  Stejně jako jinde na světě se od nepaměti žádná civilizace neobešla bez soli a karavany obchodníků vyšlapaly stezky od solných dolů hluboko do vnitrozemí, křížem krážem kontinenty a tyto stezky byly vždy základem budoucích obchodních cest a ty v moderní době často základem moderních komunikací. Tak tomu bylo i se solnou stezkou, kterou kopíruje dnešní Ruta National XX. Je zajímavé sledovat trasy starých i moderních cest na satelitní mapě. Cesta přes hory a doliny kopíruje starou indiánskou stezku vedoucí od Salar de Uyuni do úrodných údolí u města Tarija na jihovýchodě země… 

Mexiko 2008 – poprvé v domovině kaktusů (4)
Den 9. - 1. 11. 2008.
Protože jsme spali na lokalitě, kterou chceme prozkoumat, necháváme stany oschnout od rosy a jdeme za kaktusy. Toto místo je opravdu hodně pestré, co se týká množství druhů. Tady, na jednom místě jsme napočítali 15 druhů kaktusů, hlavně Encephalocarpus strobiliformis, Thelocactus bueckii, Mammillaria albicoma, Coryphantha glanduligera. Projíždíme městečko Aramberri a hledáme odbočku na Marmolejos. Na druhý pokus se nám to daří. Cesta vede přes větší potok, ve kterém je asi 30 cm vody. Chvilku váháme, jestli jet dál přes potok. Za tu dobu potokem projela dvě mexická auta. To nás přesvědčilo a rozhodli jsme, že potok projedeme. To se nám však nepovedlo a v polovině potka se auto zahrabalo do kamení a nešlo to tam ani zpátky. Za chvilku zhasnul motor a už nešel natočit…