Září bylo předznamenáno přípravou na
Zamykání sezóny. Byli jsme zvědaví, jak to dopadne, neboť se
objevovaly signály o slábnoucím zájmu kupujících. Na slavné burze
v Belgii prý bylo mnohem méně prodávajících ale i kupujících – letos
jsem tam nebyl. I další akce zaznamenaly pokles. Z Prahy přišla
zpráva, že ta jejich silná základna nenaplnila ani autobus do
Chrudimi. Ale na Zamykání se opět prodalo o pár desítek lístků více
než vloni, tržby ve skleníku stouply oproti loňsku o 20%. Také
prodejci na burze byli spokojení…
Obě rostliny z dnešního pokračování mají mnoho
společného. Patří k čeledi Aizoaceae, rostou pomalu,
tvoří hezké keříčky, které nás ani po letech z obydlí nevytlačí,
a především krásně a hojně kvetou, i když každá v úplně jiném
období. Z obou je při troše snahy možné vytvořit to, čemu se
říkává sukulentní bonsaje. Delosperma echinatum znamená
„ježatá“, což je docela výstižné. Pěstitelé ji ale většinou budou
znát…
Valle de la Luna, Ischigualasto. To
zní tak romanticky…, procházet se s Martinem teplou nocí za svitu
luny, třeba se držet za ruce, nehledat kaktusy, nemyslet na
přetahování dat, prostě jen tak si představovat, že jsme někde v
druhohorách, sednout si na ten kopec před námi a nechat se vtáhnout
do doby dinosaurů. Vidíš to taky, co dělá…, klade vejce…, ani
nedýchám, nechci ji vyrušit…, tak to tedy je!!!! Tak to teda je,
Martin chce stahovat data a atmosféra prasvěta je v prachu. Kdepak,
jsme v parku, procházíme územím naleziště dinosaurů. Praporky
zapíchnuté hluboko do nánosů písku upozorňují na vzácná místa
nálezu. Chodím křížem krážem po nekonečném údolí posázeném
zerodovanými balvany, z kterých je písek rozfoukáván do všech
strani…
Na obrázku vidíte malého Kubíka Svobodu z Jirkova s
krásnými kvetoucími astrofyty. A co víc? – Docela názorná ukázka
hezky vyrobeného stolového skleníčku. Všimněte si krásně
větratelných postranních oken, které je možno při teplém počasí
pohodlně sklopit. Poslední obrázek je vpravdě prázdninový. To tepličko
si děvčátka bezpochyby náramně užívají, a ten echinocereus jak by
smet. Na další podobný obrázek si už budeme muset zase pár měsíců
počkat. Na jaře 2010 jsme
publikovali výzvu
k fotografům, aby
poslali fotky, na kterých se spojují dvě témata – „Kaktusy a
děti“.
Záměrem bylo vydání kalendáře, kde by bylo 12 vybraných fotografií
publikováno. Výzva trvá i nadále, pokuste se o hezké fotky…
Mám před sebou obtížný úkol – snažit se neopisovat z
toho, co už bylo o Honzovi napsáno, a bylo toho opravdu hodně. Stačí
se jen podívat na webové stránky P. Pavlíčka, do čtvrtého čísla
KAKTUSY, ročník 2007 nebo do stejného ročníku Cactaceae etc. Nemohu
být také nezaujatý – známe se už léta, jsme dobří přátelé a mohu bez
rozpaků přiznat, že byl tím, kdo mne vyprovokoval k některým činům,
kterých dodnes nelituji. Nebudu tedy opakovat jeho kaktusářské curriculum
vitae, rád bych se soustředil na jeho bezkonkurenční a ojedinělou
autorskou časopiseckou tvorbu, spjatou právě s naším časopisem
KAKTUSY. Dáte-li si trochu práce, zjistíte, že od jeho prvního
článku v roce 1970 (o Neolloydia cubensis) neexistuje dodnes jediný
z těch čtyřiceti třech ročníků, ve kterém by nebyl alespoň jeden
jeho příspěvek a v málokterém z těch více než dvou set čísel chybí
jméno Jan Říha…
Nejvzdálenějším hostem naší podzimní výstavy
sukulentů v jihlavském muzeu byl vnuk cestovatele, etnografa a
kaktusáře A.V Friče. Přijel až z daleké Paraguaye, aby poznal zemi
svých předků. Příslušník indiánského kmene Čamakoko (Chamacoco), k
jehož lidu kdysi patřil i známý Čerwuiš Piošád Mendoza. Indián s
českou krví Rodolfo, jehož tvář i myšlení nezapře dědečka
cestovatele, s nímž mu osud nedopřál ani jediné setkání. Rodolfo Ferreira Fric (u nich vyslovují jako „Frik“)
přijel pokřtít „Indiánskou knížku“, které je spoluautorem společně
se svým dědečkem A. V. Fričem, a jejímž prostřednictvím se rozhodl
se svými krajany v srdci Evropy podělit o strasti i radosti svého
života, a také o staré indiánské mýty a pověsti, jejichž zveřejnění
by ho ještě před několika desetiletími stálo život!
Téměř současně s knihou vydala Česká pošta i nádhernou známku s
portrétem A. V. Friče…
Tento díl Toulek
věnuji trase, kterou mnoho Čechů, a dokonce ani
kaktusářů obecně, neprojelo a botanicky neprozkoumalo.
Vydáme se po cestě v mapách je označena Ruta national
XX. Od El Punte k největšímu saláru v Bolívii do
městečka Uyuni. Historická solná stezka.
Stejně jako jinde na světě se od nepaměti žádná
civilizace neobešla bez soli a karavany obchodníků
vyšlapaly stezky od solných dolů hluboko do vnitrozemí,
křížem krážem kontinenty a tyto stezky byly vždy
základem budoucích obchodních cest a ty v moderní době
často základem moderních komunikací. Tak tomu bylo i se
solnou stezkou, kterou kopíruje dnešní Ruta National XX.
Je zajímavé sledovat trasy starých i moderních cest na
satelitní mapě.
Cesta přes hory a doliny kopíruje starou indiánskou
stezku vedoucí od Salar de Uyuni do úrodných údolí
u města Tarija na jihovýchodě země…
Mexiko 2008 – poprvé
v domovině kaktusů (4)
Den 9. - 1. 11. 2008.
Protože jsme spali na lokalitě, kterou chceme prozkoumat, necháváme
stany oschnout od rosy a jdeme za kaktusy. Toto místo je opravdu
hodně pestré, co se týká množství druhů. Tady, na jednom místě jsme
napočítali 15 druhů kaktusů, hlavně Encephalocarpus
strobiliformis, Thelocactus bueckii, Mammillaria
albicoma, Coryphantha glanduligera. Projíždíme městečko Aramberri a hledáme odbočku na
Marmolejos. Na druhý pokus se nám to daří. Cesta vede přes větší
potok, ve kterém je asi 30 cm vody. Chvilku váháme, jestli jet dál
přes potok. Za tu dobu potokem projela dvě mexická auta. To nás
přesvědčilo a rozhodli jsme, že potok projedeme. To se nám však
nepovedlo a v polovině potka se auto zahrabalo do kamení a nešlo to tam ani
zpátky. Za chvilku zhasnul motor a už nešel natočit…
Echinocactus
Tento rod nemá tak velké druhové zastoupení, avšak
dva, které jsem si vybral jako premianty mé sbírky stojí za všechno
úsilí. Není to grandis, grusonii, platyacanthus
ani visnaga ani parryi, jsou jím horizonthalonius
a polycephalus. Jsem člověk již mnoholetý, a proto bych si měl
prohloubit vrásky, když mi dobrý kaktusář řekne "s nimi jsi měl
začít před třiceti lety". Ano, je na tom dost pravdy. Když mám ale
v ruce horizonthalonius dobře pěstovaný, ať je menší nebo větší,
jsem nejblíže cíli svého kaktusaření…
Kdybych byl třídní učitel řekl bych o své třídě na aktivu
rodičům, a kdo je zvědavý, co by těm rodičům řekl a kdo chce číst
dál, ať si klikne na stránky Miroslava Naxery:
http://www.naxera-kaktusy.cz/…
Vážená redakce, asi před měsícem jsem vyfotil svůj
okenní parapet. Jde o jižní okno, téměř bez srážek s plným sluncem.
Kytky tam dávám koncem března a uklízím na konci listopadu. Zálivku
dělám maximálně jednou za rok a v případě potřeby ošetřím
insekticidem, ale to je vzácné, protože takto extrémní stanoviště
ani hmyz nenavštěvuje. Kytky vůbec nerostou do výšky, zvětšují počet
žeber a dělají extrémní trny. Druhy popíši shora dolů. Úplně nahoře na obrázku jsou dva hliněné
květináče s semenáči Ferocactus acanthodes z různých nalezišť, bliže
k nám je červený a pak žlutý Ferocactus latispinus, oba od Jirky
Pejčocha s původem, vpravo od červeného jsou semenáčky Ferocactus
chrysacanthus ze sběrů (PP) ve velikosti 1 až 3 cm, ty se na
zimu úplně ztrácejí, až se s nimi loučím, ale vždy…
KPKS Roudnice nad Labem letos pořádal výstavu už po
padesáté. Domnívám se, a to nejen jako podřipský patriot, že je to
číslo úctyhodné, čili hodné pozornosti. Vždyť položme se na otázku:
Kolik z 80 kaktusářských spolků v ČR uspořádalo po roce 1945 více
jak 40 výstav? Předem očekávám, že se ozvou Pražané (u nichž jsem
také členem), kteří nejen v posledních letech pořádají do roka dvě
výstavy, a určitě se ozvou i přátelé z KK Sokolov, neboť jejich
organizace pořádá až 3 výstavy ročně. Nechci a nebudu dále
diskutovat, jestli 50 oficiálních (hlavních) výstav je hodně nebo
málo, podstatné je totiž to, že číslo 50 není vymyšlené či
nadsazené. Díky podrobným záznamům v kronice a další dokumentaci
může roudnický KPKS doložit existenci všech 50 výstav, přičemž ta
letošní se již pošesté konala ve skleníku zámeckého parku v
Libochovicích. A byla opět v
mnohém jiná, než všechny předešlé…
Prodám
sbírku kaktusů
různé stáří i rody, možno i po částech, cca 12 m2.
Cena dohodou. Prohlédnutí po telefonické dohodě:
Katovice, okres Strakonice.
Kontakt: Roman Dub
Tel.: 777 570 515
E-mail: dub(zav)knih-pi.cz
Prodám
foliák
od firmy HCV Group koupený na
www.foliovnik.cz,
typ RB3/10. Letos koupena nová kašírovaná folie
v ceně 5 480 Kč (doklad).
Cena nového 13 740 Kč, nyní 6 500 Kč.
Dobeš Radomír
373 84 Holašovice 67
tel.: 603 300 948
E-mail: kaktus.radomir(zav)seznam.cz…
Řada 2 : Ancistracanthae K. Schumann.
Pokračujeme tedy putováním po velkorodu Mammillaria skupinou
rostlin, které byly odjakživa ve sbírkách oblíbené, leč
popravdě, správně pojmenovaných rostlin jest mezi pány kaktusáři
nepříliš mnoho a situace se nijak nelepší ani pádem rodu
z výsluní popularity. A je mezi těmi rostlinkami pár opravdových
„špeků“, tedy rostlin, které jednak jsou velmi málo k vidění, a
pokud jsou, tedy se mizerně množí, v nabídkách skoro nebo úplně
chybí a zvládnout je je opravdu práce pro mistry…
Fockea edulis umí potěšit. Už na první pohled
typicky kaudiciformní sukulentní rostlina Fockea edulis (Thunbg.)
K. Schum.,
jejíž výskyt byl zaznamenán především na území Angoly a Namibie.
Tvar kaudexu má velmi proměnlivý (v přírodě zůstává celý pod
zemí), pokud si výjimečně udrží spíše kulovitý tvar, může ve
vysokém věku dorůst až 30 cm v průměru. Rostlina patří do čeledi
Asclepiadaceae (klejichovité), zpočátku nesukulentní
vegetační výhony ve druhém roce dřevnatějí…
Protože neustále přibývá dotazů ke konstrukci pěstitelského zařízení, které je
umístěno v zahradnictví u Pavlíčků, přinášíme aktualizovaný článek s
nákresy stolového skleníku a pár ilustrativních fotografií. Jedná se vlastně o stolový skleníček, který
může sloužit jednak jen jako letní stanoviště, jednak i pro
celoroční umístění. Šířku jedné strany skleníku určuje šířka
plechové vany z pozinku, což je asi 90 cm,
tak aby byla využita celá velikost plechu, zároveň aby bylo snadné na druhou stranu
dosáhnout. Také délku segmentu může určovat délka vany (160 cm) případně i šířka makrolonové desky na přikrytí, která je 210 cm.
Skleník může být co do velikosti velmi variabilní. Může
být i poloviční – jednostranný, nebo – viz fotografie –
oboustranný. Může být vyroben vcelku…
Ahoj noviny, zdravíme z obory a posílám fotečky feráčků. Ten
první je Ferocactus fordii, kvete už docela malý, v průměru
kolem 10 cm. Ten druhý je známý Ferocactus chrysacanthus,
oblíbený pro své zlaté otrnění. Mám ve sbírce asi i červenotrné, a
to je vzácnost!Mějte se hezky – Krbcovi od
Přibyslavi. A ještě vzkaz pro naše
kaktusáře. Kdo by chtěl zajet na kafčo a mrknout na moji malou
sbírečku,
udělá nám radost, když zavolá na 607 236 542. Vážená redakce, posílám foto Gymnocalycium friedrichii,
ani už jsem nedoufal, že ke konci září takhle nádherně rozkvete,
protože přes celé léto, kdy mělo poupata, tady nebylo takové teplo,
aby rozkvetlo takhle naplno. Z Vysočiny zdraví Ladislav Svoboda…
V úvodu odpoledního přednáškového bloku při Zamykání
sezóny v Chrudimi opět dostal toto nejvyšší kaktusářské ocenění ten,
kdo si to navýsost zasloužil. Odpolední přednáškový blok zahájil
chrudimský starosta Mgr. Petr Řezníček a on také jako první, spolu s
presidentem Společnosti Ing. Jaroslavem Víchem gratulovali „Zlatému
Albertovi“. Byl to profesor Jan Gloser ze Zastávky u Brna, mimo
jiné autor dvou krásných knih: Kvetoucí kameny a Sukulentní rostliny
(spolu se Š. Husákem). Tyto práce v minulém století pozitivně
ovlivnily celou kaktusářskou (či snad sukulentářskou) pěstitelskou
komunitu. Jan Je ovšem především botanik a badatel, předlouhý je
výčet odborných publikací, které psal nebo na kterých se podílel.
S Janem jsem se již někdy před čtvrtstoletím stýkal také ve prospěch
nabídky v katalogu Chrudimského kaktusáře, kde se staral o sortiment
živých kamínků – různých druhů…
Rozloučení s Jaroslavem Vojáčkem
Před krátkou dobou jsme se naposledy rozloučili s
panem Jaroslavem Vojáčkem, který zemřel v sobotu 19. 8. 2012 ve věku
80ti let. Byl členem Klubu kaktusářů v Rakovníku od roku 1980.
Smutná zpráva nás zastihla právě v týdnu příprav na naši tradiční
výstavu kaktusů a sukulentů. Místo, kde každoročně vystavoval své
sukulenty, letos patřila vzpomínce na něj. O panu Vojáčkovi lze oprávněně prohlásit, že byl
olešenský patriot, neboť se v obci Olešná u Rakovníka narodil a
prožil zde celý život. Po boku mu stála jeho žena Milena, která
ho podporovala jak v práci, tak i jeho dvou velkých koníčcích -
už zmíněném pěstování kaktusů a sukulentů a ve fotografování.
Bez jeho novoročních přáníček, která pro nás každoročně vyráběl
ze svých fotografií, jsme si nedovedli představit žádnou
Mikulášskou. Ve své sbírce preferoval kvalitu nad kvantitou, a
tak ač sbírka nebyla velká co do rozsahu, našly se v ní krásné
rostliny.…