Krásná kytička vykvetla koncem ledna,
v jednom z mála slunečních dní. Je to Neo-porteria nigrihorrida
KK 13. To nízké číslo mne ponouklo, abych
napsal Karlu Knížeti do Limy, jestli si na ten sběr, na to místo, na
tu dobu – vzpomíná. Netrvalo hodinu, a měl jsem tu odpověď: Díky, ano ta rostlina podobou odpovídá, je
skoro ta poslední z řady N. nigrihorrida, sběr z mé první
cesty do Chile, u Pan de Azucar. Dnes ta lokalita už
neexistuje, je zastavěná domy široko daleko okolo. To byla krásná
doba…
Sinningia bullata Kdo si při otvírání sezóny v DKnL na výstavě Květy Lysá n. L.
nebo při Zamykání sezóny 2015 koupil sazenici se jmenovkou
Sinningia florianopolis, ten opravdu nezaváhal. Rostlina
byla objevena v roce 2006, popis byl publikován v prosinci 2010 a za
5 let už ani u nás není extrémně vzácným špekem. Žijeme ve zrychlené
době…
Je fakt, že krása tohoto kaktusu
vynikne, když je správné pozadí, a v pozadí je známý cestovatel,
Jarda Chvastek z Frýdku Místku: „V Little Colorado River se v době
sucha Navajoa peeblesiana f. maia hledá velmi těžce, zato trsy
krásného Echinocactus polycephalus v. xerantemoides
nelze přehlédnout.“
Dobrý den, posílám vám dvě fotky
Turbinicarpus schwarzii var. rubriflorus , kytky by měly být stejného původu jako vaše - Cerros Blancos.
Pochází z roku 2007 z vaší burzy. Ještě mám jednu, která kvete ještě
světleji, jen se letos rozhodla, že kvést nebude.Takže: asi je to
normální, že barvy jsou hodně rozdílné, jinak jsou si hodně podobné
a to i dobou květu. Jenom semínka z nich ne a ne udělat…
Nečekejte nějaké zbrusu nové rady a návody k
pěstování kaktusů. Jednak bylo už téměř vše popsáno a navíc jistě
platí, že pokud nevlastníte rodinný domek se zahradou, nebo nějaký
pozemek, jen těžko můžete budovat rozsáhlou sbírku, kompletovat své
oblíbené rody kaktusů o komerčním množení ani nemluvě. Proto se
mohou brát následující úvahy a povídání také jen jako jakési
sebechlácholení a léčba mindráku autora.
Nicméně platí, že zavál-li vás osud do města, máte zde samozřejmě omezené
možnosti pro velkolepé pěstování ve skleníku nebo aspoň pařeništi. Ale stačí mít
okna orientovaná na jih a poněkud širší parapety…
Jak tak pikýruji semenáčky, trklo mě to!
Kaktusáři mají jednu obrovskou výhodu oproti
ostatním zelinářům a buřtipánům. Kdekdo se těší na důchod, až se bude
moci věnovat svým milovaným kytičkám a koníčkům a nebude
muset chodit do práce a bude užívat jen klid a „sociální
jistoty“. A tak léta odvádíme „daně, zdravotní a sociální“
s vizí, že ten důchodek bude podle našich vysněných
představ… Vnucují nám druhý pilíř s tím, že stávající dva
nás na nohou neudrží. Takže trojnožka. Jenže i ta se umí
pěkně svalit, že jo? Ale kaktusáři (a kaudexáři, sukulentáři
a další protivná chamraď…
Kaktusářská klasika - Mamillopsis senilis; Senecio bombycopholis – kvetl mi letos poprvé; Ferocactus latispinus
- Jeden bělouš, odchylka od normálu, žluté trny, žlutý květ.
Echeveria affinis - Tak toto je opravdu krasavice a ve sbírce
udělá mnoho parády…
Konec platnosti nabídky: 15.
březen 2016. (Offer is actual until 15th March
2016.). Minimální počet semen v porci je ve většině případů určen
v závorce za jménem druhu symboly (a) až (e), dle níže uvedené
vysvětlivky. Větší balení (př. 50 nebo 100 zrn v porci), pokud je
nabízeno, má také samostatné katalogové číslo a cenu. V porcích do 9
zrn (a) je v závorce uveden přesný počet semen. (a) balení 1- 9
zrn,
(c) balení minimálně 10 zrn,
(e) balení minimálně 20 zrn.
Porce s padesáti zrny jsou označeny 50x, se stovkou zrn 100x a
pod…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… 29. prosince 2013.
To je už ráno? Netypické ranní ticho v kempu. Jen v baňo se uklízí.
Co to vidím. Paleta para ropa exclusivo. Dobrý nápad něco vyprat. To
je směšné, chachacha. Dobrá reklama. Jsou ale urvaný kohoutky a
u posledního neteče voda. Přemáchnu si věci v sektoru no name vedle.
Martine, poslední kousek chleba a pěkně tvrdý. Vem ho domů Frantovi
pro králíky. Vtipnej, jako obvykle. Jaký máš plán cesty? Směr Rawsón,
Treléw, pak Cameron. Martine, zpomal, prosím tě, to je snad věznice,
přesně taková, jak je v amerických filmech. Na věznici je
nasprejovaný nápis La Patria…
Expedice Utah 2015 (12)
V sobotu 29. 8. jsem pozval na kaktusovou výpravu
nekaktusáře Honzu, jediného Čecha, o kterém jsme věděli před
příletem do USA. Je znám svým nadšením pro turistiku a chtěl poznat
to, o čem jsem stále mluvil. Jednalo se o jednodenní výlet a tak
jsem zvolil jistotu na lokalitu jižně od městečka Wendover v Nevadě. Doufal jsem v nějaká semínka, především z echinocereusů, které jsou svým severním výskytem opravdu extrémní. U sklerokaktusů jsem byl zdrženlivý, protože jsem věděl jen o jediné
dospělé rostlině. Na ní jsme našli pouze zbytky květu, pravděpodobně
z poupěte, které jsem fotil na počátku léta. V daném území jsme chtěli zůstat několik hodin, čímž
jsme z cesty do této oblasti udělali mou nejdetailnější z celého
roku. Viděli jsme na desítky echinocereusů…
Po noclehu na parkovišti u Balneário Oasis jsme
ráno asi v 7 hod rychle sbalili stany, aby nás náhodou někdo
nepřišel zkontrolovat a pozeptat se co tam děláme. Bylo docela
teplo, 17°C. Vraceli jsme se nahoru řečištěm s tekoucí vodou, a
směřovali na nedalekou lokalitu Strombocactus disciformis
u vesnice Higueras. Těšila jsem se na „moje strombáky“ – lokalita je nám známa již
od roku 2003, kdy jsme ji náhodou objevili právě při cestě k balneáriu.
Bylo jich tady na příkrých stěnách nad silnicí opravdu veliké
množství a udělalo to na nás mimořádný dojem. Letos jsme byli trochu
zklamaní - jednak se zde objevil zcela nový plot, a po vydatných
deštích v minulých obdobích bylo hodně rostlin spláchnutých vodou…
Pro
vás, kteří byste se mnou a kaktusy chtěli pobýt
v divokém Mexiku, máme ještě tři volná místa. V
sedmi lidech pro-cestujeme Mexiko od hlavního
města na sever. Projezdíme Zacatecas, Coahuilla,
Nuevo Leon, San Luis Potosí a jiné státy Mexika.
Cesta je pohodová, bez dlouhých pěších tras,
vhodná i pro seniory nebo nenáročné dámy, sprcha
tak jednou za 3 dny… Vyjedeme okolo 15. října a
vrátíme se 8. listopadu. Co uvidíme? Neznám
obdivovatele mexických kaktusů, kterému by se
nelíbily telokaktusy. Jedním z hlavních cílů ale
bude najít Thelocactus lausseri. Na
minulé cestě jsme ho přes veškeré úsilí nenašli.
Dnes máme víc informací a věřím, že tentokrát
budeme úspěšní…
Nabídka je aktuální do konce března. Zásilku očekávejte kolem
25. května 2016.
Offer is actual by the end of March 2016. Distributive
term: 25. 5. 2016.
We are sorry that cannot obtain any documents such as Phytosanitary,
CITES and so on.
Our responsibility complete when the parcel will be despatched to
post office.
Minimum order is € 20 for plants price and not includes shipping
charge. Upozornění pro zájemce z ciziny (i ze
Slovenska):
Protože evidujeme (velmi řídké) případy, kdy
jsou starosti s vymáháním peněz od cizinců,
zásilky do ciziny posíláme až tehdy, je-li
předem zaplacena proforma faktura. K ceně za
zásilku účtujeme i náklady na přepravu. Poštovné
do ciziny dle váhy zásilky…
Bylo mi v životě dopřáno, abych se Violkou setkala
již v době mých 20 let věku, kdy jsme obě pracovaly v provozním
zahradnictví, Vysoké školy zemědělské v Praze. Ve skleníku bylo na
poličce asi třicet různých druhů kaktusů i sukulentů a tehdy to vše
začalo. Poznala jsem v ní ženu s velkou láskou a znalostmi ke všem
druhům z říše rostlinné, ale také se širokým
kulturním rozhledem a optimistickým přístupem k
životu. Pokud měla nějaký závažný problém,
mluvily jsme o něm, vždy mi říkávala: „…a co
nadělám, nic.“ Tím vždy chtěla říci, musím se s
tím poprat, zvládnout to a jít dál. Její sbírka
kaktusů začínala v menším skleníčku u
jihozápadní strany baráčku, který obývala. Na
zimu je musela nosit po strmých schodech do
sklepa a na jaře klasicky opět ven. Jak se
sbírka rozrůstala, vznikly další menší skleníčky
s elektrickým vytápěním…
Na svých toulkách ostrovem Tenerife se na
mnoha různých místech, často od sebe i velmi vzdálených,
opakovaně setkáváme se stejnými rostlinami. Rozdílné
podmínky na jejich stanovištích ale často způsobují, že je
prakticky ve stejnou dobu nacházíme v různých růstových
obdobích i podobách. Snad úplně nejtypičtější sukulentní
rostlinou na Tenerife je Euphorbia canariensis, svými
sloupovitými stonky připomínající cereusy a rostoucí úplně
na všech Kanárských ostrovech…
Snad každý kaktusář, který kdy cestoval Mexikem
viděl přehradu Presa Zimapán, která leží na hranici států Querétaro
a Hidalgo a přes kterou vede silnice spojující města Cadereyta de
Montes a Zimapán. My jsme se tam dostali poprvé v roce 2001 a potom
ještě několikrát. Téměř vždy to bylo na konci cesty,
kdy jsme se již loučili…
Dobrý den, vykvetla mi tu ve skleníku
právě Cintia knizei, nedá mi to, abych se zase neobrátil s
otázkou na dva aktéry historie kolem této krásné miniaturky, pana
Jana Říhu, coby autora popisu, a pana Karla Kníže – coby objevitele.
Díky předem – PP. Jo Pavle,
Cintia kvete po celý rok, i když celou kytku květů na
vrcholu uvidíš jen někdy v létě. Semen je ovšem pořád
málo. Podle poslední kombinace byla zařazena do rodu
Rebutia – R. cintiensis. Kytku autor kombinace neviděl,
ale postupoval podle kladogramu DNA, je to nějaký
student ze Švédska. Při obhajobě potřeby nového jména
Cintia jsem jim ukazoval na zřetelné morfologické
rozdíly na rostlinách, ale trvají na svém - je to prostě
Rebutia…
Přinášíme pohled do nového skleníku u
Karla Pavlíčka. Mnoho majitelů nového skleníku plánuje jakousi
„ústřední“ expozici, kde rostliny vegetují ve volné výsatbě. Všichni
přemýšlejí jaký substrát mají použít, jakou povrchovou úpravu
terénu, i nad tím, jak rostliny aranžovat. Jsou to mnohdy hodiny
koumání, a stejně se pak tvůrce na konečný výsledek mnohdy dívá dost
kriticky. Prosíme proto ty, kteří podobný problém v minulosti
řešili, aby nám obrázek spolu s komentářem poslali. - Pavel
Pavlíček - Ahoj Pavle, na toto téma se snad ani stručně
odpovědět nedá. Máš pravdu, že dnes je to trochu
móda, ale určitě ne pro každého. Shrnul bych svoje
zkušenosti do pár bodů…
Velikonoce v Anděláku byly klidné, ale ne nudné. Pro
Terezku tolik smutná kaktusová sezona započala na okně Danova
pokojíku. Danův spolubydlící ten zhrzený sirotek, jehož táta seděl
kvůli výmyslům holčiček, že jim strkal pracky mezi nohy, Terezku
nesnášel. Po každé, jak se objevila v pokojíku, popadl dlouhou dutou
trubičku, nasypal do huby nevařený hrách a jako otrávené šípy z
indiánské foukačky hrachové kuličky po Terce střílel. Když byl
v pokojíku Dan, omezil se na říhání a pokud se mu zvláště zadařilo
i na hlasité větry. Dan počínání spolubydlícího tak trochu chápal,
bylo součástí budoucího plánu msty za fotra, zošklivit chlapy tomu
ženskému plemeni co krvácí…
Klub Kaktusářů Uherské Hradiště pořádá
výstavu kaktusů
ve dnech 10. až 12. června 2016. Místo konání: Jezuitská kolej,
Masarykovo náměstí, Uherské Hradiště…
Tento pravdivý slogan
používal Pavel Pavlíček (ano, ten co Atlas vydával prvních 27
let) a býval často uveden na závěr sloupečku pokynů pro
předplatitele příštího ročníku Atlasu kaktusů. Následujících pár
řádků má za úkol především připomenout, že od loňského podzimu
je i Atlas jubilantem. Oslavil totiž 30. narozeniny, což se u
podobného periodického tisku nedá jen tak přehlédnout. Atlas kaktusů je dílo,
které nám s přibývajícími léty bude celý kaktusářský svět víc a
víc závidět. Štouralové mohou podotknout, že to absolutně
originální nápad není. Německý časopis KuaS vydává už řadu let
něco podobného…
