Poslal jsem kamarádům obrázek památeční rostliny, na jmenovce
Echinocereus spinibarbis. Tu kytku mám z odnože od dr. Říhy, z roku 1989. To
nám bylo o 28 let méně, je to třetina života. Byli jsme tehdy ještě Jurové,
kypěli jsme zdravím. No – horší se to, ale je to předpoklad – za 70 let se
schránka přece jen dost zhuntuje. Tak si potěšte oko hezkou kytičkou s dobrou
historií, dnes se jmenuje Echinocereus viereckii ssp. santamariensis,
už ani nevím proč. Nesnažím se ty změny a novinky pochytit do
paměti, bylo by to stejně marný…
Je to pro pěstitele skoro vždy mimořádná
událost. O agávích kolují pověsti, že kvetou jen krátce před
svou smrtí a pouze jedním květenstvím. Pravdou je, že po
odkvětu odumírá listová růžice, ale většina druhů vytvoří
přízemní odnože. Čekání na květ je zpravidla úkol pro skauty
nebo junáky, když zkoušejí splnit podmínky bobříka
trpělivosti. Letos mi vykvetla Agave parviflora,
jejíž růžice (široká 15 cm) vytvořila základ květenství…
Začátkem května 2018 se uskutečnilo v polské Ustroni
setkání kaktusářů s názvem XIX Wiosenne Spotkanie Miłośników
Kaktusów. Páteční podvečer nás přivítalo příjemné prostředí hotelu
Globus a zejména pohostinní polští pořadatelé v čele s prezidentem
jejich organizace Andrzejem Wandzikem. Tentokrát akci přálo počasí a ve venkovním
prostředím proběhlo společenské posezení s pohoštěním, opékáním
buřtů, popíjením piva a hlavně družnými rozhovory vesměs mezi
starými známými. To dokládají i selfíčka autora článku
s kaktusářskými přáteli…
Skleníky Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty
Masarykovy univerzity (roh ulic Kotlářské a Veveří)
v září znovu přivítají výstavu sukulentů, kaktusů,
tilandsií a dalších epifytních rostlin. Tentokrát
potrvá od 7. do 14. září 2018
vždy od 9:00 do 17:30 hodin. Pořadatelé opět představí
sukulentní rostliny z nejrůznějších koutů světa v jejich
tvarové rozmanitosti a mnohotvárnosti. Větší prostor letos vystavovatelé věnují rostlinám
pocházejícím z jihu Afriky a Madagaskaru, které doplní sukulenty
z Mexika a dalších částí světa. Návštěvníci si mohou prohlédnout
například unikátní kolekci různých druhů stapéliovitých P. Hanáčka,
část sbírky J. Glosera…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… Jedno z nejkrásnějších rán. Lehnout si i po ránu do vany
vytesané ve skále, kam opravdu vtéká teplá voda ze skály.Ranní
meditace při východu sluníčka. Kdo tady bydlel dřív, vymyslel si
vskutku dobrý systém budov do detailu. Dvě obytné místnosti,
ohniště, spižírna, baňo a hlavně toaleta, kterou protéká odtékající
voda z baňo.
Za termasem lokalita G. catamarcense montanum je z jedné strany
srovnaná bagrem. Martin reagoval. Dali tomu kluci pěkně na prdel.
Jejich přístupem k práci vybudujou parkoviště za sto let. Jo, je to
tak. Příroda bez kaktusů není krásná příroda.
Přesunujeme se na Las Cuevas. Vrcholky hor jsou pokryté sněhem…
V posledním čísle jsme si prohlédli trochu snímků elegantních
hvězdiček, co vedou beztrnný život, stejně jako
příbuzenstvo asteriasů. Když si odmyslím trny, co chrání žebra niveí a k tomu
odmyslím pár žeber, mohly by na nebe spolu s myriostigmou. Díky trnům a žebrům
navíc, pozbyly tyhle rostliny tu nejprostší eleganci. Přesto nedělají astrofytům
ostudu, bílé niveum je nádherné v každém věku, a to při totožné skromnosti jako
myriostigma. Na to, co ve sbírkách nadělají parády, nesekýrují. Jenom ten jejich
bílý potah dělá stejnou neplechu. Ale trny ledacos zakryjí, odvedou
pozornost. Jsou to rovněž rostliny teplého léta, jímž nevadí nějaký
ten překlep v horku tolik zatracované zálivky. To snesou lépe než
hloupou říjnovou zálivku. V létě kvetou jak praštěné, spolu
s ostatními kolegy manifestačně, ve stovce rostlin snad jedna černá
ovce. Možná mají ty mé…
Říkají mu modrý kopeček, je šikovně položený, tak jako nad
Bílovicemi Hradištěk. Musel být nádherný, když před hodně lety
zmodral jako cibulový porcelán. Jeden krejčí si
ho propachtoval a tvrdošíjně jako na stolové
hoře, pěstoval na jeho plošině len. Tři roky se
mu dole ve vesnici vysmívali, že spláče nad
úrodou, až na počtvrté plošina zmodrala a dodnes
jí říkají Modrá planina, na Modrém kopečku. A
není to pověst. Výhled na Brdy od jihu i na
zbirožské lesy od severu mě stál za námahu vyjet
klikatou, kamenitou cestičkou, upocený a
udýchaný se nahoře usadit a dlouho rozhlížet po
nádheře vojenského újezdu. Hlavou se mi
proháněla myšlenka: „vojáci nebo podnikatelé? Co
je pro tuhle krajinu lepší?
Vojáci si jednou za čas
zastřílí, přerazí pár stromů, granáty vyhloubí
díry do země, od rachejtlí někdy zahoří, oheň
vypálí kopřivy, co uvolní místo šlechetnějším
rostlinám, naštvou hajnýho a ve spořádaném tvaru
zas odjedou. Díry zaplaví voda, budou žabím
domovem, uražené stromy ohřejí hájovnu a kousek
vypálené země zrodí překrásné vřesoviště. A
podnikatelé? Cílevědomě hnětou krajinu, aby jim
tvrdě sloužila…
V roce 2010 jsme byli s Pavlem Pavlíčkem a spol. na výletě západně
od Cuatrocienegas v Coahuile. Cestou na Gabino Vazquez se silnice
přibližuje k železnici a pár metrů nad ní stojí malá kaplička a
vedle chatrný dřevěný přístřešek pro poutníky, aby je ochránil před
žhnoucím sluncem. Kaplička je asi pro věřící významná, byli jsme zde v roce 2001 a
seděli pod přístřeškem. Od Cuatrocienegas přijížděl nekonečný
nákladní vlak. U kapličky zastavil. Z lokomotivy vystoupil mašinfíra
s pomocníkem, vyběhli…
Myslím, že kaktusy z rodu Eriocactus ve sbírkách
trochu neoprávněně opomíjíme, snad proto, že rostou naprosto bez
problémů? Hezké léto přeje Jiří Hanzelka. | Zdenek Jiruše ze Svitav
je neúnavným cestovatelem, zamiloval si peruánské destinace, a
povedlo se mu fotografovat velmi zajímavé populace, zejména z rodu
Oroya. Poslal nám tyto dva zástupce - s prvním můžeme obdivovat
i překrásný výhled na krajinu v okolí…
V sobotu 1. července 2018 oslavil př. Libor Kunte
50. narozeniny. Stalo se tak na velkém shromáždění několika
desítek přátel a kamarádů z různých zákoutí ČR a SR, kteří za ním
přijeli do Markvartic u Děčína. Všichni zúčastnění si před rozkrájením
narozeninových dortů prohlédli jeho pěknou sbírku K+S a popřáli mu
hodně zdraví a elánu zvládat náročnou práci ředitele ve škole, a
k tomu řadu dalších zajímavých expedic všude tam, kde rostou kaktusy
a sukulenty i nové nápady pro náplň příštích čísel těchto
internetových novin. V našich končinách se říká, že teprve
v padesáti každý muž uzraje…
Klub kaktusářů Plzeň pořádá již 19. ročník sympozia
o kaktusech Plzeňské kaktusářské kolokvium, které se uskuteční
v sobotu 15. září 2018 v kulturním domě JAS, Jablonského 39, Plzeň
32600. Program: v pátek 14. 9. od 18 hod se koná „Setkání přátel
plzeňského fóra“ - neformální setkání ve sbírce Jiřího Musila
v Plzni – Žižkova 45, Plzeň. Sudové pivo Prazdroj 12° věnuje KK
Plzeň – půllitr s sebou. Prohlídka sbírky, diskuze nad kaktusy,
promítání obrázků a filmů s kaktusářskou tématikou. Od 20:00
degustace regionálních piv dovezených účastníky z různých koutů
republiky. Ve 21:00 Za kaktusy do Kolumbie – Karel Sladký, krátká
přednáška. Možnost přespat v místě konání ve stanu. Sobota 15. 9. od
9:00 Kolokvium „O pikýrování, sázení a přesazování“, burza rostlin a
pěstitelských potřeb…
