Říjen uplynul jak voda, kytky v prodejním skleníku se doprodávaly s dvacetiprocentní slevou, aby
toho nebylo tolik k uklízení. Dokvétají poslední ariokarpusy, hlavně
A. scapharostrus, ale těch už v novinách bylo mnoho. Ještě ovšem se trochu sluníčka objeví,
venku se nechá pracovat i odpočívat, a s radostí se dá pohledět na
hezkou palmu, prorostlou jakousi astřičkou, však je také původní
někde v Americe, tak se to docela hodí…
Echinocactus polycephalus Jako přes kopírák mohu říci, že tohle jsou výhradně rostliny jara. Pokud je tedy
s příchodem horkého léta nevyženeme na chladné místo v zahradě. Jaro je u polycefalusů
velice bouřlivé. Pro nezasvěcené: bouřlivé znamená, že stejně nevytlačí víc jak
dvě či tři areoly, roubované rostliny…
Již déle než patnáct roků pěstuji dvě rostliny
roubované na M. geometrizans a zatím vydržely vše. Přežily
zkoušky, kde porostou a pokvetou nejlépe, zda v pařeništích, ve
volné kultuře, které místo ve skleníku jim bude nejvíce vyhovovat,
každoroční stěhování na zimu do tmavého sklepa nebo do skleníku ve
střeše domu. Nevadí jim nepravidelné zalévání, občasné odebírání
přebytečných odnoží pro případné rozmnožování i občasné vášnivé
polemiky některých návštěvníků, jestli je to Eriosyce,
Rimacactus nebo Islaya. U těchto rostlin totiž výjimečně
jmenovky nemám a mít nebudu. Pochází z Chile, rostou ve výšce asi 800 m n. m
podél pobřeží jižně od Tocopilla v regionu…
Euphorbia stellata - kaudex
jako kristáta.
Předem doufám, že
módní přehlídka čtyř obrázků nenormálního kaudexu Euphorbia
stellata zaujme všechny milovníky sukulentních zrůdiček.Je to můj nový přírůstek do sbírečky sukulentů, který mi nedávno
daroval př. Nosek. Pro porovnání uvádím obrázky normálních
kaudexů u dvou druhů jejichž jména si hodně pěstitelů plete. Euphorbia stellata má sukulentní větvičky ploché, kdežto
Euphorbia squarosa má sukulentní větvičky trojhranné a
zároveň spirálovitě zkroucené.
Na úvodním obrázku je normální kaudex Euphorbia
stellata…
Za deset let – tedy v roce 2027 –
uplyne 200 let od nálezu prvního astrofyta (viz Rod Astrophytum,
Sadovský, Schütz). Ve stejné době byly tyto rostliny dovezeny do
Evropy. Protože dnes už není dohledatelné
přesné datum, s drzostí sobě vlastní jej stanovuji na 1. květen.
Každého prvního máje tedy budeme celochrudimsky, celostátně,
celoevropsky i celosvětově oslavovat svátek
HVĚZDNÝCH ROSTLIN.
V roce 2027 pak osobně při chrudimském otvírání
skleníků pronesu u kašny prvomájový projev,
vychválím krásu rodu…
Soubor obsahuje celou řadu: 1.–31. díl,
(ročníky 1986 až 2016), mimo čísel 3 a 4 (vyprodáno). Čísla 5, 9,
10, 12 a 14 přidáme zdarma po dvou paré, protože některé listy
v nich jsou slepené. Akční cena za celý nabízený soubor: 2490
Kč. Prodejní cena zbývajících bezvadných paré je
4000 Kč. Nabídka platí do konce ledna 2018. Atlas
kaktusů dnes obsahuje asi 1200 samostatných listů na
křídovém papíře, každý list obsahuje barevnou
fotografii a množství informací o daném druhu. Je to
nepostradatelná, a v celém světě ojedinělá, pomůcka
pro milovníky kaktusů…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… Ráno jsme se probudili ve stanu přesně tam, kde jsme ho
postavili. Pršelo málo, voda nás neodnesla. Slyším Martina, jak
vykládá seňorovi, odkud jsme a kam jedeme. Ze stanu vidím, jak
chlápek se trochu posouvá ke stanu a rád by se dozvěděl, kdo je ve
stanu další. Ani nedutám, aby mě nezmerčil a nechtěl se mnou
komunikovat. Martin se s ním právě rozloučil. Po dvorku běhá
žena v široké kolové oranžové sukni. Předpokládám, že je to jeho
žena. Obdivuju její havraní dlouhé vlasy spletené do copu, na konci
ozdobené malými černými bambulemi. Ještě zamávám Helen. Vyhání kozy
na pastvu…
Poslední dvě volná místa!
Zvu Vás na jarní cestu po
středním Mexiku: 1. – 24. 3. 2018
budeme projíždět ta nejzajímavější místa centrálního Mexika.
Z minulých cest mám vytipovaná místa, kam jsem si slíbil, že se
vrátím. Například bych si spolu s vámi rád udělal čas na průzkum
krásného kaňonu s novou formou Echinocactus grusonii. U města Valparaíso jsme jen nakoukli do zajímavého kaňonu s úžasnými
Echino-fossulocactus z okruhu zacactecasensis. A když jsme u fosuláků. Nedávno jsme se při návratu na letiště
stavili v Sierra Avarez nedaleko San Luis Potosí. Byli jsme nadšeni,
ale s lítostí jsme museli po pár hodinách pokračovat. Tentokrát
zůstaneme celý den. Rád bych se ještě jednou podíval na legendární Thelocactus
lausseri, a zkontroloval absolutní novinku - Aztekium valdezi…
Gymnocalycium spegazzinii je asi nejoblíbenější gymno, jen málokterá sbírka se
bez něj obejde. Nevyniká ani tak krásou kvetení, jako atraktivním tělem
s hrubými trny. Není na pěstování náročný, spíše naopak, je to skromná kytka,
s klidem přechází chyby, které by jiným druhům přinesly potíže. A protože jeho
populace v přírodě se rozkládá v pásu kolem 300 km, existuje mnoho forem, dnes
si představíme tři z nich. Náš chrudimský pěstitel, Vojtík Hamáček, je pěstuje hodně tvrdě, a podle toho
také jeho rostliny vypadají. Vojta říká: „Mají nadbytek slunce – celodenní
osvit nefiltrovaný žádným krytím. Na jaře je
vyndávám brzo, kdy je slunce ještě slabé…
Ahoj redakce, Pavel Urbánek v minulosti psal, že je množství
rostlin, které ač nemajíc polní číslo, lokalitu a já nevím co ještě,
pro nás přesto hodně znamenají a zaslouží si, aby je kaktusáři
prezentovali třeba přes I.N. Cact.cz. Navrhoval myslím i založit
nějakou relaci, nebo spíše rubriku kam by lidé mohli posílat pro ně
něčím výjimečné kytky. Památečné, z pozůstalostí, nebo z jiných důvodů. Tuto rostlinu
jsem získal před 7 lety, v roce 2010, s cedulkou Lobivia
longispina, ve stavu v jakém je na první fotce. Foto číslo 2. a
3. je letos v létě, po sedmi letech letnění na přímém slunci a v
průvanu. Mám i hezčí lobívie, ale tahle je prostě první…
Jako blesk z čistého nebe na mne
zapůsobila zpráva od kamarádky Marie Lukešové:
„Ve velkém smutku Vám oznamuji, že můj milovaný manžel Vlasťa
Lukeš, dnes v noci odešel do kaktusářského nebe.“ Předlouhé roky jsme měli s Vlastíkem
velmi dobrý vztah, měl jsem ho rád, vážil jsem si našeho přátelství.
Však je to jistě znát i z výsledků naší dlouhé spolupráce, jak při
tvorbě Atlasu kaktusů, tak i našich internetových novin. Byli
jsme spolu na cestě po Mexiku, a řekl bych, že
ta cesta byla z těch desítek mexických putování
ta nejkrásnější. Zvláště silné vzpomínky mám na
ty úžasné večery u ohýnku, v krásných místech
mexické divočiny…
Asi si říkáte, že se ten Pavlíček
definitivně zbláznil. Tohle přece nemůže s okolím Grand Canyonu
nijak souviset. Ale přece, nějaká podobnost tu je. Díváte se na
Vltavu, z místa, kam Smetana rád chodíval, a kde komponoval druhou
část symfonické básně Má vlast. Na protějším břehu u Třebsína leží
nejstarší trampská osada Ztracenka, a poblíž je také známá trampská
hospoda U Taterů, kde prý dodnes chudý poutník bez peněz má
nepsaný nárok…
Letos se ferokaktusům dařilo, kvetly
jako o život. Když jsem nestihl foto v květu, posílám aspoň totéž po
odkvětu. Škoda, že u kytky chybí jmenovka, určit pojmenování si
netroufám - Jiří Hanzelka.
Pan Hanzelka nám dále poslal ukázku, jak krásně umí Echinomastus
johnsonii var. lutescens v Praze kvést. Myslím, že hezky…
Rod Trichocereus je úžasné společenství velmi
rozličných kaktů, obývající několik států Jižní Ameriky a to
především Bolívii, Chile, Argentinu a okrajově i Peru. Na mysli mám
ale ten starý rod Trichocereus, ne sběrný velkorod
Echinopsis, který si v současné době uzurpuje všechny druhy
z rodů Acanthocalycium, Lobivia, Setiechinopsis,
Soehrensia, dokonce i Chamaeocereus a již zmiňovaný
Trichocereus. Zůstanu však u starého členění a to z důvodů,
které jsem již v tomto miniseriálu zmiňoval. Ve sbírce mám v současnosti asi 13
druhů a variet tohoto zajímavého rodu. Z nich bych Vám dnes rád představil
několik druhů a dle mého soudu spíše výraznějších druhů v tomto rodu…
V letošním
prázdninovém čísle I.N. CACT (č. 186) vyšel článek „Chvála
béru sivému“. Díky ohlasům těch, co obsahu textu nevěřili,
posílám doklad, jak se podařilo tutéž rostlinu
opylit letos během července. Fotka násady plodů je
ze dne 21. října 2017…
Další zastávka byla u Františka Hájka. A stejně
jako Vojta, i Fanda patří k takové novodobější
éře chrudimského kaktusaření. Jeho sbírka je
zatím poměrně malá, ale František vysévá jako
o život, a musím přiznat, že se mu to daří…
V některém z minulých pohledů do mé sbírky, jsem
psal o Echinocereus mapimiensis. Dnes bych Vám ukázal
kristátu, která se mi objevila ve výsevu. Na snímku č. 2 je Uebelmannia gummifera,
která mi poprvé letos vykvetla jedním květem. Doufám, že to nebylo
naposledy. Gummifery mám cca 20 let a nikdy nekvetly, tak jsem snad
prolomil smůlu. Na posledním snímku č. 3 je rostlina, kterou mám od března do října
pod širým nebem na střeše skleníku a letos se pěkně rozparádila – Tephrocactus alexanderii…
Výprodej z privátní knihovny Jana Gratiase, Roudnice
nad Labem 1872: Zahradnický slovník naučný, díl 1 až
5; Zahradnický slovník naučný komplet. Nabídka
časopisů, kompletní ročníky: KuaS (1964 až 2015),
BCSJ (2007až 2012), Cactus World (2013 až 2016).
Dále nabízím českou i zahraniční literaturu
o pěstování kaktusů a jiných sukulentů za antikvární
ceny – nabídkový seznam na požádání pošlu jako
přílohu e-mailu…
