Tentokrát jsem nenafotil žádný kvítek,
nebylo k focení nic, co bych už v novinách neukázal.
Můj starostlivý zrak i hledáček mého Sony 828 se zastavil nad
skupinou astrofyt. Uvědomil jsem si naléhavost jarní práce –
přesadit tyhle kytky proto, aby mohly růst do široké krásy, nikoliv
do nevzhledných sloupků. Astrofyta totiž nesnášejí vzájemné
dotýkání, potřebují kolem sebe trochu místa, pak jsou po desetiletí
čím dál krásnější. Ovšem místo, to místo! Něco musí z parapetu pryč,
rozhodování je svízel…
Spatřit dnes v sukulentářské sbírce rostlinu
Crassula ×
justi-corderoyi je
nepochybně snadnější než třeba Adenium socotranum nebo
řadu čerstvě objevených euforbií. To „ד uprostřed proto, že se
jedná o mezi-druhového křížence Crassula exilis ssp.
cooperi a Crassula perfoliata subsp. falcata,
známého mezi pěstiteli už někdy od počátku 20. století. Ve
starších knihách bývá tato rostlina uváděna
ještě jako Crassula 'Justus Corderoy'…
Na jiném místě v tomto únorovém čísle internetových
novin pojednává Vlastimil Lukeš ve velmi zajímavém a pěkném
příspěvku o kaktusech
mexického pohoří Sierra de la Paila ve státě Coahuila. Konkrétně se
věnuje endemitnímu taxonu Echinocereus longisetus subsp.
delaetii, který je bezesporu jedním z nejpěknějších zástupců
rodu. Tento echinocereus mám ve své sbírce již téměř 20 let a teprve
vloni na samém konci jara jsem se dočkal prvního květu, což jen
potvrzuje jeho poměrně velkou neochotou ke kvetení. Fotografovanou
rostlinu jsem získal na výstavě kaktusů a sukulentů v Botanické
zahradě Přírodovědné fakulty UK v Praze v roce 1993 jako asi
pětiletý semenáček. Postupně se z něj vytvořil trs, který má dnes
asi 15 stonků…
Jak vidíte je u této rostliny epitet f. menzelii
a zároveň studijní číslo Josef Bušek, JB 02 z roku 1980. Tehdy jsem
značil mé nálezy podle důležitosti nálezu a číslo JB 01 dostal
Sclerocactus pubispinus, který jsem jako první přivezl do Evropy.
V roce 1979 jel Gerhard Frank z Rakouska a Juergen Menzel z Hamburgu
po silnici 64 jižně od Grand Canyonu, a západně od R 64 poblíž farmy
Anita našli několik rostlin z okruhu Pediocactus peeblesianus.
GF mi dal toto naleziště, které zase získal asi i on ode mě
neznámých lidi z USA. Tehdy jsem měl dobrý nápad, že se pokusím
přejet od té farmy Anita po loukách a nezpevněných cestách až ke
Grand Canyonu, do Havasupai. Cesta byla v takovém stavu, že jsem
mohl jet pouze asi 5-10 km/hod., ale často jsem cestou vystupoval…
Koncem ledna nás zastihla smutná zpráva. Po dlouhé těžké nemoci nás
navždy opustil dobrý člověk, kamarád a pěstitel kaktusů z Vídně pan
Ernst Baumgartner. I když by se mohlo zdát, že nás dělila jazyková
bariéra, opak byl pravdou. Ernst měl za manželku paní Drahomíru
pocházející od Brna, která vše ochotně překládala. Setkávali jsme se
každoročně na několika kaktusářských akcích jako sympozium v Brně,
na Pobeskydí, v Eugendorfu apod. Pro české či polské kaktusáře
zorganizovali několik zájezdů do Rakouských sbírek, samozřejmě
nechyběla ani sbírka kaktusů pana Ernsta Baumgartnera, kde se o nás
starali jako o vlastní.
Ernst začal s pěstováním kaktusů už ve dvaceti letech, kdy mu
učaroval jeden kaktus…
Dobrý den pane Pavlíčku, posílám pár obrázků z loňské sezóny.
Myslím, že za pozornost stojí docela unikátní barva trnů
Mammillaria carmenae, nikde jinde jsem se s takovou rostlinou
nesetkal. Hodně pěstilelských úspěchů v novém
roce přeje všem MUDr. M. Slavík | Posílám fotku zajímavé rostliny – Ariocarpus retusus.
Rostlina je zajímavá tím, že na tuberkulích chybí areoly. Neví někdo
z čtenářů – cestovatelů, kde podobná populace v přírodě roste? Pavel Randa…
Prodám kaktusovou i sukulentní literaturu českou i zahraniční, starou i novou, všeobecnou i monografie. Informace
na J.Ullmann(zav)tiscali.cz…
Prodám kaktusářskou literaturu
kompletovanou 25 let.
Seznam zašlu poštou.
Tel.: 776 241 944 Prodám
sbírku kaktusů
různé stáří i rody, možno i po částech, cca 12 m2.
Cena dohodou. Prohlédnutí po telefonické dohodě:
Katovice, okres Strakonice.
Kontakt: Roman Dub
Tel.: 777 570 515
E-mail: dub(zav)knih-pi.cz
Prodám
foliák
od firmy HCV Group koupený na
www.foliovnik.cz,
typ RB3/10. Letos koupena nová kašírovaná folie
v ceně 5 480 Kč (doklad).
Cena nového 13 740 Kč, nyní 6 500 Kč.
Dobeš Radomír
373 84 Holašovice 67…
Titicacaca a
Tiwanacu
Obě jmenované destinace nevynechá žádná cestovka, jejich
návštěva je obvykle spojena s pozůstatky památek říše
Inků v Peru (Cuzko, Saksayhuaman, Olantantaybo a Machu
Picchu. Přijíždějí do Bolívie přívozem z Copacabany na
západním břehu Titicaca, nebo horami Královské
Kordillery. Naše cesta je opačná.
Vyjíždíme z La Pazu na El Alto, a po chvilce vjíždíme na
asfalt směřující na sever. Po třech týdnech kodrcání po
horských cestách svádí kvalitní silnice k rychlé jízdě a
řidiče netřeba přemlouvat. A tak můj GPS přístroj
zaznamenává rychlostní rekord - 130 km za hodinu. Mám pocit,
že auto každou chvíli musí vyskočit ze silnice, naštěstí obě
auta jsou poslušná a hlavně v dobrém technickém stavu,
stejně jako řidiči…
Kaktusy
v Sierra de la Paila, Coahuila 2 - E. delaetii
V prvním
příspěvku
našeho malého seriálu o kaktusech v Sierra de la Paila jsme
v krátkosti popsali základní skutečnosti o tomto mexickém pohoří a
uvedli pár informací a snímků týkajících se krásného a zajímavého
druhu Th. nidulans. Dnes se chceme věnovat jinému kaktusu,
jednomu ze zdejších endemitů, kterým je Echinocereus delaetii,
obvykle uváděný jako Echinocereus longisetus ssp. delaetii.
Při první návštěvě Paily, v říjnu 2003 jsme z vesnice Nuevo Yucatán
odbočili na východ a vyrazili dovnitř pohoří na lokalitu zvanou
Parreños. Úzká, prašná, ale docela dobře sjízdná cesta byla na mnoha místech
vroubena hustými akáciemi, jejichž trny ničily se známými skřípavými
zvuky červený lak na karoserii našeho VW Transportéru. Roman za
volantem hodně trpěl při představě, co tomu pak řeknou v půjčovně, a
několikrát jsme i museli vystoupit a zajistit hladší průjezd…
Přežijí čtvrtou krutou zimu?
Snad ano, o pediáky obavy nemám žádné.
Pediocactus simpsoni i knowltoni
přežily venku poslední tři zimy, které byly oproti předchozím kruté,
tak myslím, že jim mrazy a trocha sněhu neuškodí. A vždy po těchto
tvrdých zimách pěkně kvetly. S neobesseyemi to je horší. Tam záleží na lokalitě. Rostliny z
Montany naopak po sněhu a krutých mrazech pookřejí. Postupujeme-li
na jih, pak ještě kytkám z Oklahomy se jistě nic nestane a na jaře
kvetou velkými květy (foto č. 1). Rostliny z Texasu již naši krutou zimu těžko snesou, většina sice
přežije, ale je to trápení, proto je schovávám. Nejhorší je to u
kaktusů bez uvedení původu. Takové mám od L. Kozelského, každou zimu
nějaká rostlina odejde, mám jich však dost a stále si je množím.
Rostliny od Kozelského se vyznačují pestrou škálou květů – od
nazelenalých, přes okrové, narůžovělé až po růžové, foto 2 až 4…
Již nadpis říká, že obsahem dalšího textu je dobrá
zpráva. Ale mnoho nechybělo, a vydání jubilejní ročenky Sekce
pěstitelů sukulentů bylo odloženo na neurčito. Redakční kruh SPS
naštěstí nepodlehnul pocitům zmaru z dlouhého čekání, jestli se
vůbec sejdou potřebné finance. Především Jirka Maule trpělivě
vyzýval členskou základnu k zaplacení, až se nakonec během prosince
2012 potřebná částka nastřádala. Výsledek snažení je bezpochyby
velký úspěch SPS a po obsahové stránce ročenky byla pomyslná laťka
zvednuta zas o něco výše. Ty, kteří ani po opakovaných výzvách
základní příspěvek 150 Kč nezaplatili, může tato skutečnost mrzet.
Dostupných informací o předmětech naší společné záliby není nikdy
dost a tato ročenka se opravdu (opět) povedla…
Vážení a milí čtenáři kaktusových novin. Vím, že se na těchto
stránkách objevilo již mnoho různých cestopisných deníků. I v době
současné si tu můžete číst o cestě Zdeňka Richtera a jeho přátel po
Mexiku z roku 2008. A tak jsem zvažoval, zda se vyplatí věnovat
tolik námahy s psaním dalšího, podobného deníku. Když mi ale pár
čtenářů napsalo, že deníky četli pravidelně a s gustem, a že se už
těší na příští, bylo rozhodnuto. Navíc se mi podařilo přesvědčit
moje spolucestovatele, aby mi s tímto úkolem pomohli. A tak se
budeme v psaní pěkně spravedlivě střídat. Šest cestovatelů, šest
různých úhlů pohledu, spousta vydařených obrázků.…
Chepes Viejo a záhada
nosorožíků. Vjíždíme do osady… ani nemusím Martinovi říkat,
aby zastavil. I on nemůže uvěřit svým očím, co se to tu
děje, před námi na silnici… pohřebiště brouků. Mě to slovo
asociuje s erytrocyty a slezinou, která je jejich
pohřebištěm v těle savců. Kolik krvinek ve slezině, tolik
brouků na silnici právě tady. Vyskakuju z auta a toho ještě
lezoucího si beru do ruky. Je to nosorožík. U nás patří mezi
nejbizarnější brouky. Má nadmíru vyvinut pohlavní
dimorfismus, samci jsou nápadně odlišní od samic – nosorožík
samec, se liší značně proláklým štítem, jehož výběžky na
konci tvoří jakoby límec, a poměrně velkým rohem na hlavě
směřujícím dozadu…
V březnu 2013 vyjde ve vydavatelství Spoločnosť Cactaceae etc.
jedinečná česky psaná publikace mapující běžně i vzácně se
vyskytující aloe. Čtenář zde nalezne informace o chemickém složení,
výskytu taxonů či farmaceutickém využití aloí. Nechybí ani informace
o pěstování. Ve speciální části knihy je zpracováno 297 druhů,
kdy u každého taxonu je uveden popis rostliny, výskyt a možnosti
záměny či podobnosti s jinými druhy. Rozsah textové části je 216 stran a jednotlivé
taxnony jsou zdokumentovány 430 barevnými fotografiemi. Rozměr knihy
tištěné na křídovém papíře je 17x24,5 cm, obálka je tvrdá
laminovaná. Cena výtisku je 548 Kč/22 EUR…
No, rád věřím, že spousta lidí se na tenhle díl strašně moc těšilo.
Na druhé straně mám jakýsi pocit, že podobnou věc jsme jaksi všichni
těm mamilárkám jaksi zůstali dlužni, a tedy jsem se tento dluh
pokusil nepatrně srovnat. Sekce Mammillaria.
Poslední sekcí jest sekce Mammillaria.
Rostliny sem patřící roní při poranění mléčnou šťávu jak z mamlí,
tak i z vlastního stonku. 13. řada Leucocephalae. No, kdysi byly tyhle rostliny na výsluní a každou chvíli bylo slyšet
– „dělám bílý mamilárky“…
A je tu další klasika
(z pohledu charakteristiky typicky kaudiciformní rostlina),
která naštěstí v našich sbírkách už nepatří mezi vzácné rarity.
Její tlustý kořen může být až několik decimetrů dlouhý i široký,
na místech původního výskytu je vždy hluboko pod zemí a nad
povrch vyčnívají jen tenké jednoleté větvičky, které jsou v okolní trávě
zamaskované. Zmíněné lodyhy nesou v přírodě až 6 cm dlouhé a jen
0,5 cm široké listy, jejichž rozměry bývají v kultuře nejméně
dvojnásob větší…
Posledním druhem, kterému se budu věnovat, je Ariocarpus
trigonus. Už tady na tomto místě vím, že to bude jeden z nejkratších
dílů. Ptáte se, jak je to možné? Vysvětlení je jednoduché. Už jsem
měl tento díl jednou napsaný a omylem jsem ho smazal. Takže na druhý
pokus:Ariocarpus trigonus byl poprvé popsán jako
Anhalonium trigonum francouzským botanikem Weberem (Fréderic
Albert Constantin 1830-1903) v roce 1893. O pět let později ho jako
Ariocarpus trigonus popsal Karl Motitz Schumann (1851-1904).
Druh kupodivu hodně dlouho odolával pokusům o vnitrodruhové členění. V roce 1961 přidal Backeberg varietu elongatus, kterou
jako Anhalonium popsal pán, jehož většinou známe pod zkratkou
SD. Co, respektive kdo, se za ní skrývá? Tak bacha, je to skoro tak
dlouhé jako jméno…
Ahoj přátelé,
přeposílám Vám e-mail svého dávného kamaráda Brecka Breckenridge,
který má nějaký problém se svými lofofórami, viz fotky v příloze.
Předpokládám, že by to mohla být sviluška, ale raději bych znal Váš
názor, o který Vás tímto zdvořile prosím a předem za něj děkuji. S
pozdravem Vlasta Lukeš. Ahoj, mně to připomíná spíš stopy po nějakém
postřiku typu Plictran, lofky a třeba Myrtillocactus jsou na
to dost citlivé. Postřik často zanechává toto poškození. Navíc – zdá
se, že rostliny jsou čisté, skvrny odrůstají, takže pokud by tady
požírala sviluška, pak asi pár roků dříve. Zdraví PP.
Dobrý den, k dotazu z Anglie ohledně lofofor, jedná se pravděpodobně
o poškození od červeného pavoučka. Z fotek to vypadá, že se ho
trochu podařilo eliminovat…
Tohle jméno hebrejského původu znamená milostpaní
nebo také milá. V českém kalendáři má svátek 26. července a přináší
první ranní husí kůži a pomyšlení na přicházející hrozbu plíživé
české zimy. Roku 1481 ji papež Sixtus IV. včlenil do římského
kalendáře a od roku 1584 nařízením papeže Řehoře VIII. slavíme
svátek sv. Anny. V mé mateřské řeči má jméno tolik krásných forem
„Anča, Andula, Anička, Andulka, Anče, Ančí, Andy, Ánč, Ani, Aňa, Áňa,
Anina! Anna, i ta její dvě rovnocenná enka jsou zajímavá. Ana, sami
vidíte, že jedno je k ničemu. To všechno jsem si zjistil a
zapamatoval, když jsem jednu takovou Annu poznal. Zrovna měla
nakročeno na obrubníku, prsa opřena o koleno, ruku nataženou…
Tisíce let znali staří obyvatelé obou Americas
účinky pálivých paprik Capsicum annuum, chilli. Pocházejí z
tropických až podhorských oblastí s vyššími nároky na teplotu.
Zajímavý alkaloid capsaicin silně při požití pálí, míra pálivosti se
udává v jednotkách SHU. Naše pěstované Jalapeños z Mexika mají asi
tak 1-2 tisíce jednotek SHU, nejpálivější typy Moruga až 2 miliony
SHU. Dnes se nabízí asi 180 odrůd. Studie dokazují, že se capsaicin
výrazně uplatňuje v prevenci vzniku nádorových onemocnění,
četnost vzniku rakoviny vnitřních tělních orgánů je u pojídačů
paprik skutečně velmi nízká…