Asi jeden z nejčastěji fotografovaných kaktusů v Česku je tento Echinocereus
coccineus SB 406. Vysadil jsem ho před deseti lety u sousedů přes ulici,
však se podívejte na
obrázek z novin před sedmi roky – že nekecám. Mnoho návštěvníků se tam
opakovaně zastaví a ten krásně rozložitý trs si rok po roku fotí.
Udělal jsem to pro vás i já v době, kdy tu napadl asi jeden
centimetr sněhu. Je začátek února – a v této zimě je to se sněhem
zatím vše…
Echinocactus horizonthalonius Jednou jsem měl dilema, zda vůbec množit Echinocactus horizonthalonius z
vlastních matek, či být odkázán jen na semena importní. Většina rostlin již
bohatě kvetla a já se musel rozhodnout co dál. Znáte tu prazvláštní shodu, kdy
vykvetou všechna astrofyta najednou? Podobná shoda řádívá i mezi echinokaktusy.
Pokud jsem tedy chtěl zachovat specifiku lokality…
Ostrov Tenerife si člověk zamiluje snadno,
zvláště když má rád kaktusy, sukulenty i kytky všeobecně.
Rostliny ze všech koutů světa se tady cítí jako doma,
protože na Tenerife mají mnohdy lepší podmínky k životu, než
jaké jim nabízí jejich domovina. Na místních je navíc vidět,
že mají rostliny rádi, zaplňují jimi každičké volné místečko
a poté se o ně starají, jak nejlépe umějí. Díky tomu všemu
jsou ulice měst miniaturními parky a zdejší parky zase
miniaturními botanickými zahradami. Mezi tou mezinárodní směsicí živé krásy máme samozřejmě
svoje oblíbence. Jedním z nich je Ceiba speciosa,
kterou jsme se pokoušeli pěstovat i doma…
Když jsme v roce 2016 plánovali cestu do Mexika,
nevynechali jsme v itineráři místo pro Thelocactusy, už jenom proto,
že byl mezi námi jejich velký milovník a znalec, Jirka Vinař (a aby
to za tu pec taky stálo). Nakonec jsme viděli vše, co jsme chtěli,
snad jen kromě Thelocactus heterochromus a Thelocactus
bicolor ssp. schwarzii, na ty už ale nezbyl čas. Jirkovi
Vinařovi, a nejen jemu, se tak splnil sen vidět jeho oblíbence
v přírodě. Přesto všechno jsme v jednom případě štěstí neměli, a to u Thelocactus
lausseri. Byl to jeden z našich hlavních cílů výpravy. Není moc
lidí, kteří by se mohli pochlubit tím, že ho
v přírodě viděli. Řada expedičních výprav byla…
Byl vyvinut pro výsev okrasných rostlin a zeleniny,
je to humusový substrát naočkovaný houbami Tricho-derma virens
a Metarhizum anisopliae a ochraňuje klíčence a semenáče před
patogenními houbami Fusarium, Pythium, Rhizoctonia,
Sclerotinia aj., také před některými larvami hmyzích půdních
škůdců. Výborně se dá použít i při zakořeňování, řízkování rostlin
(kaktusů).
Pro výsevy kaktusů a jiných sukulentů se velmi dobře uplatnilo
přidání menšího množství (ca 1/5 - 1/3) do minerálních výsevních
substrátů, tj. v kombinaci s antukou, lávovými a pemzovými
komponenty, pískem, perlitem, zeolitem atp. Možné je použít
i koncentro-vanou originální zakoupenou směs, jak popisuje P. Vančík
v minulém čísle.…
K této lokalitě bych ještě rád doplnil jednu
zajímavost. Když jsme v roce 2016 cestovali přes Coahuilu, všiml
jsem si, že v oblasti, přibližně od San Pedro, přes El Hundido,
Cuatro Ciénegas až po Ocampo, se nacházelo velmi mnoho uhynulých
kaktusů. Pozoroval jsem, že oproti předchozí cestě, některé lokality
značně prořídly. Bylo tu spousta mrtvých rostlin, zejména rodů
Astrophytum, Echinocatus, Grusonia, Coryphantha, ad. Ale abych vysvětli titulek…
El Retiro je název farmy, kde jsme odbočovali na
Thelocactus lausseri. Pro lepší orientaci, je to někde mezi
Ocampo a Cuatro Ciénegas. Povedlo se mi v archívech dohledat, že dne
5. února 2016…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… Prší, neprší…prší, neprší…prší a prší a prší…
Rychle zapadnu do stanu. Hraju angry birds. Prasata se mi vysmívají,
že jako pták nejsem schopná postoupit o level výš. Konečně přestalo
pršet, vylézám ze stanu. Sbalit stan a můžeme vyrazit na Taralejos,
kde je typová lokalita G. ragonesei. To je neuvěřitelné, jak
počasí nám hraje do kaktusové noty. Není horko, kaktusy jsou vidět a
je jich hodně.
Hurá na Salinas grande, kde před dvěma roky jsme v padesátistupňovém horku našli
G. platygonum. Už se nemůžu dočkat. Je evidentní, že se i tady ráz
krajiny po dešti změnil…
Poslední dvě volná místa!
Zvu Vás na jarní cestu po
středním Mexiku: 1. – 24. 3. 2018
budeme projíždět ta nejzajímavější místa centrálního Mexika.
Z minulých cest mám vytipovaná místa, kam jsem si slíbil, že se
vrátím. Například bych si spolu s vámi rád udělal čas na průzkum
krásného kaňonu s novou formou Echinocactus grusonii. U města Valparaíso jsme jen nakoukli do zajímavého kaňonu s úžasnými
Echino-fossulocactus z okruhu zacactecasensis. A když jsme u fosuláků. Nedávno jsme se při návratu na letiště
stavili v Sierra Avarez nedaleko San Luis Potosí. Byli jsme nadšeni,
ale s lítostí jsme museli po pár hodinách pokračovat. Tentokrát
zůstaneme celý den. Rád bych se ještě jednou podíval na legendární Thelocactus
lausseri, a zkontroloval absolutní novinku - Aztekium valdezi…
Tato krásná rostlina, Agae utahensis eborispina,
roste v pohoří Pahranagat Range, ve státě Nevada. Ne všechny růžice
jsou takto divoké, jde asi o 30 až 40 % populace. Proto je důležité
vysévat semena z více rostlin, a to se pokaždé nepovede. Největší kus práce na této skupině odpracoval Zlatko Janeba. Jeho
sběry jsou plné zajímavých forem. Velmi podobná je také Agave utahensis
ssp. nevadensis, která je někdy uváděná jako samostatný druh. Pozn. redakce: V roce 1980 se objevila Agave
utahensis dokoncena 1. straně obálky časopisu
Živa, č. 5. Uváděla článek
Honzy Říhy „Agáve pro okrasu“…
Letos jsem se pustil do přesazování aseliformisek.
Bylo na nich vidět, že se už nedokážou zatáhnout do země, a že je
tedy nejvyšší čas. Dělají si řepu, a pokud pro ně už není miska dost
hluboká, nemůže se zatáhnout a ztrácí svůj přirozený vzhled. Samozřejmě to byla i ideální příležitost, jak o trochu pohodlněji
vydolovat letošní dávku semen. Tyhle rostlinky jsou 15 let staré a
již několik roků pravidelně plodí. Jelikož kvetou v sezóně
opakovaně, je poměrně slušná možnost opylení. Zda bylo opylení
úspěšné, naznačí až viditelný zbytek plodu či dokonce vylézající
semínka. Přestože vrchol plodu slibuje relativně snadnou dostupnost
semen, opak je pravdou a většina semen je ukryta
hluboko v rostlině. Abychom je získali, je
potřeba relativně hrubého násilí…
Tehdy, pětadvacet let před miléniem to byla
nejrychleji provedená vodovodní přípojka v české zemi. Zodpovědní
soudruzi nanesli na mapu čáru, „tudy to půjde a bastafidli!“.
Tenkrát se i plány kreslili za pochodu a pokulhávaly za partou
kopáčů, instalatérů i zedníků. Tenkrát to měl v merku i sám ministr
národní obrany Martin Dzůr a snad i spolu soudruh ministr SSSR,
maršál Sovětského svazu Andrej Grečko. Tehdy, třicet let před
miléniem vzbudila pana Rohana rána, jíž doposud z vojenského újezdu
neslyšel. „Tři ráno, prokristapána, zase těm Rusákům bouchlo něco za
prdelí?“ Nevzbudilo to jen Rohana s rodinou, nýbrž celou poslední
civilní ulici končící před lesní závorou a
dřevěnou strážní budkou v době výcvikových
střeleb naditou mladým vojáčkem se zbraní…
21. dubna 2018
se v prostorách Základní umělecké
školy Sokolov koná Setkání pěstitelů a kaktusů a sukulentů
u příležitosti 60. výročí organizovaného kaktusářství v Karlovarském
kraji. Přednášející: Miroslav Valachovič - Krátký exkurz historií kaktusářství na
Karlovarsku | MUDr. Vítězslav Vlk - Sukulenty severního Madagaskaru
| Milan Kůrka - Mediolobivie v domovině | Johann Spinnler, SRN - Mexiko a Baja California. Místo konání: Základní umělecká škola, Staré námětí 37, Sokolov…
Sobotní poledne, u Pediocactus paradinei.
Obědváme rybičky z plechovky a bagetku, ryba má plavat – saháme do kuleru
s ledovou plzničkou. Příliš mnoho přepychu na této cestě. Ale zvládáme to,
přebytek se snáší mnohem lépe, než nedostatek. Pepík nás láká na poslední lokalitu Navajoa
fickeisenii, už nám končí čas, v pondělí musí Pepa dělat business. Tak poslední
dva paradinei, ani se nám odtud nechce. Je duben, a tak je taky dost
chladno…
Do rubriky Foto měsíce posílám obrázek
zajímavé jihoafrické cibuloviny, která se jmenuje Veltheimia
bracteata. V přírodě roste v lesích a pobřežních křovinách
Východního Kapska. U mne vykvétá ve sbíkovém skleníku v prosinci až
lednu a vydrží kvést až do konce února.
Pana Hanzelku překvapila síla kořenů u
pravokořenné 5leté rostliny Sclerocactus parviflorus, SB
1753…
Vážení čtenáři, poslední, desátý díl tohoto seriálu je věnován velmi zajímavým a
krásným rodům: pachycereusům a stenocereusům. Prvně jmenovaný rod,
Pachycereus, čítá něco málo přes deset druhů. Tento rod obývá rozsáhlá území
několika států, od Arizony ve Spojených státech přes Mexiko až k Hondurasu. Asi
nejznámější a nejkrásnější druh rodu je Pachycereus pringlei (obr. 1),
vyskytující se hlavně v severním Mexiku ve státech Baja California a Sonora. Tam
vytváří masívní, až 15 metrů vysoké stromové stonky. V mládí jsou exempláře
tohoto druhu efektně vytrněné…
Parodiofilem jsem nikdy nebyl, ale vždycky se mi
parodie líbily. Hlavně ty drobnosemenné typu P. microsperma,
mutabilis, sanguiniflora, těch jsem pár vždycky měl.
Pak jsem se někde dočetl, že nejmenší ze všech a hlavně bez
háčkovitých trnů je Parodia malyana a že navíc kvete
v různých barvách. Vzhledem k tomu, že parodiím prd rozumím, jen se
mi líbí, stala se rázem z P. malyana "must have položka".
Ovšem čas mě naučil, že z "must have položky" se často stává "never
have položka", zkrátka sehnat ji nebylo možné. Skoro jsem na ni zapomněl. Až pak jsem tento druh
v roce 2008 objevil v jedné nabídce semen. Vlastně omylem. Nějaký
mozkový zkrat způsobil, že jsem ji jako jedinou parodii mezi
spoustou lobívií…
Vážení kaktusárski priatelia, obraciam sa na Vás
všetkých, aby ste mi zaslali pre rubriku nášho časopisu
Cactaceae etc.
nasledovné údaje o členoch Vášho klubu, ktorí sa t. r. dožívajú
okrúhleho jubilea…
Další relativně malá, ale parádní sbírka je v Heřmanově Městci. Městečku od
Chrudimi co bys kamenem dohodil. No, kamenem asi ne, ale naše babičky těch deset
kilometrů do školy chodily běžně pěšmo.
Pavel Čejka má skleníček, takový jak bývá na papriky a jiné zdravé věci. Ale
doslova nacpaný krasavci. Podle stáří rostlin je vidět, že Pavel kaktusaří už
spousty let. Kaktusy určitě prosí o trochu volnosti, aby se mohli zhluboka
nadechnout. Ale co s tím? Dát něco pryč? Vyloučeno…
Naše noviny vycházejí od začátku třetího
tisíciletí, a já tímto článečkem chci ukázat, že ctěný čtenář si může velmi
snadno počíst i v kterémkoliv ze starších čísel. A že se najde i čtení docela
zajímavé, např. jak se v Mexiku vyspat – to napsal hezky můj kamarád, nebožtík
Rudy Grym: …Jedeme dál, projíždíme do údolí Cuatro Cienegas, kde spíme.
Tato noc byla velmi velmi. Večer za světla jsem si vybral správné místo bez
velkých kamenů, rozložil karimatku a roztáhl spacák, ovšem netuše, že ve dva
metry vzdáleném keři si roztáhla karimatku také nějaká cikáda. Po vydatné
večeři, která se skládá z piva a něčeho navíc,
uléhám…