Začátek června je v Chrudimi ve znamení
výstavy. Členové spolku se mohou chlubit nádhernými výpěstky.
Nejedná se o sbírky, kam směřují autobusové výpravy, jsou skromné co
do velikosti. Ale často se jedná o sbírky vpravdě historické,
s láskou po desetiletí opatrované. Naší výstavu si připomeneme
fotkou z chrudimského náměstí – v pozadí stojí stará radnice.
Prvního června mají svátek děti. A už tradičně celý pátek mají
k dispozici…
V seriálu o sloupovitých kaktech jsou dnes na pořadu
dva úžasné rody, Eulychnia a Neoraimondia. Prvně
jmenovaný rod pochází hlavně z Chile, některé druhy mohou zasahovat
i do Peru, když jeden druh, Eulychnia ritterii, se vyskytuje
právě v Peru. Rod Eulychnia dříve čítal kolem devíti
druhů a variet, dnes je jich uznáváno asi šest…
Podívejme se na dilema v názvu chronologicky. Před rokem 1841 byly
rostliny náležející dnes do rodu Echinofossulocactus řazeny do rodu
Echinocactus. Snad nejlépe si s nimi v roce 1837 poradil lékař
Ludovico Pfeiffer ve své podrobné diagnostice dosud známých
kaktusovitých (Enumeratio diagnostica cactearum hucusque cognitarum).
V rámci rodu Echinocactus vyčlenil pod §1 skupinu žebernatých (§1
Costati) a rámci této skupiny čtvrtou podskupinu označenou čtyřmi
hvězdičkami, která by měla mít proti ostatním stlačenější a zvlněná
žebra (****costis compressissimis, crispatis). S citem
pro morfologické znaky do ní zařadil následující druhy…
Začnu otázkou do věčné
diskuse na téma: „Je to kaudex nebo ne?“ Nikomu nevnucuji
odpověď, že útvar na stonku (tj. cibuli) si pro sebe dávám do
škatulky s nápisem ANO. Už proto, že… rnithogalum
caudatum, česky snědek ocasatý (O. longibracteatum),
rostlina z čeledi chřestovité, pocházející z Jižní Afriky. Velká
cibule jí v této oblasti umožňuje přežít v době sucha. Cibule může narůst do
šířky až 10 centimetrů a její povrch je zpočátku voskově zelený
a převážně hladký, s odumřelými částmi cibule, které se
odlupují. (To je tzv. papírovitá borka). Vytváří na sobě velké
množství malých, dceřiných cibulek. Z cibule
vyrůstají dlouhé, zelené, dužnaté žlábkovité listy,
které při dobrých podmínkách…
Klub kaktusářů
Plzeň pořádá
již 18. ročník sympozia o kaktusech
Plzeňské kaktusářské kolokvium,
které se uskuteční
v sobotu 16. září 2017
v kulturním domě v Šeříkové ulici v Plzni. Program:
V pátek 15. 9. od 18 hod „Setkání přátel plzeňského fóra“ -
neformální setkání ve sbírce Jiřího Musila v Plzni – Žižkova 45,
Plzeň… Sobota 16. 9. od 9:00 Kolokvium – O výsevech. 09:00 – 10:30
Burza rostlin a pěstitelských potřeb
11:00 – 12:45 Přednášky…
Andrzej Mucha, cestovatel a milovník rodu Parodia,
podlehl těžké nemoci. Byli jsme velmi si velmi blízcí, dobří
přátelé, už z dob, kdy jsme v Chrudimi vydávali Atlas kaktusů. Více
se o Andrzeji dozvíte z článku,
který vyšel v našich novinách. Věřte, je mi hodně smutno…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… Jsem koza rohatá. Vyprávím svůj kozí příběh. Jsem klasický autor?
Trochu jako autor si připadám, ale nejsem posedlá myšlenkou, že to,
co napíšu, by si mělo přečíst hodně lidí. Moje kozí oči zazáří,
nožky kozí poskočí, pokud jeden jediný člověk řekne: „Kozo, piš, čtu
o těch tvých záletech na kaktusy rád.“ Kaktusářská odborná
kritika může být ke mně tvrdá, tak jako byla tvrdá kritika ke
scénáři Kozí příběh – Pověsti staré Prahy. Přijala ho negativně. Prý
je hodně sexistický a nevhodný pro děti. Můj Kozí příběh je
definitivně pro děti nevhodný. Nejen pro děti, ale i pro některé
citlivější povahy…
Od14. října až do 12.
listopadu se budeme toulat po Mexiku a Baja California.
Pokud chcete vidět nádherné ferokaktusy, a k tomu jako bonus
rozkvetlé ariokarpusy, pojeďte také. Z Mexico City přejedeme na
západní pobřeží Mexika. Už po cestě uvidíme spoustu krásných
kaktusů.
Půjčíme si člun a přeplavíme se na ostrov Tiburon. (Žralok). Tam
budeme hledat Ferocactus tiburensis. V horách se pokusíme najít
Ferocactus schwarzii. Přeplavíme se trajektem na Baja Califirnia.
Projedeme Baja až na sever, k americké hranici. Čekají nás tam ty
nejkrásnější ferokaktusy na světě. Navštívíme jeden z ostrovů.
V severní části Baja California sur uvidíme například
Ferocactus
chrysacanthus, grandiflorus nebo Echinocereus hancockii…
V tomto textu chceme diskutovat s některými
informacemi v článku v internetovém žurnálu Xerophilia.
Autorem článku je Rodrigo H. González, profesor botaniky v Monterrey.
Po svém příteli, profesorovi Mejoradovi v roce 1992 popsal
Mammillaria sanchez-mejoradae (i když Mejorada už v roce 1981 určil
pro stejné rostliny jméno Mammillaria sanangelensis). Článek začíná úvahou o tom, že současná problematika snah
o zachování původních rostlin v Mexiku nepřekvapuje, neboť nezákonné
obchodování a černý trh se odehrává už déle než 100 let. V několika
případech jsou zdecimovány nebo vyhubeny celé populace druhů.
Zde by bylo zajímavé sdělení, které populace
díky sběru rostlin zanikly. Nevíme o žádné, a to
přesto, že…
Z hodnověrných (zahraničních) zdrojů jsme
dostali informaci o zpravodajských tocích, na
jejichž základě byl jeden cestující z Mexika na
evropském letišti oddělen od ostatních stovek
cestujících k osobní prohlídce a prohlídce
zavazadel, stejně tak o pár hodin následně
z dalšího letadla ostatní 4 cestující ze stejné
expedice. Prvním zdrojem byla inserce
v internetových novinách, kdy český průvodce
nabízel možnost spoluúčasti na cestě po
kaktusových lokalitách v Mexiku. Úředníci tyto
noviny pravidelně sledují, takže tuto cestu
zaznamenali a zjistili tak termín odletu i délku
expedice. U agentury vystavující letenky pak
neznámým způsobem zjistili destinace i termíny
příletu…
Posílám své pozorování z dosavadního průběhu výsevu
rodů Aztekium, Strombocactus a Geohintonia.
Vyséval jsem stejným způsobem na dva druhy substrátu:
1. Přesátá jemná pemza, smíchaná s klasickým
pískem (vše v zrnitosti asi 1-3 mm). Přijde mi
více vlhký než druhý substrát, alespoň
pohledově. A vypadá více jako takové blátíčko.
2. Klasický a křemičitý písek, sádrovcové
kamínky, antuka, trochu rašeliny.
Po vysetí jsem povrch přestříkl peroxidem kvůli
sterilitě. Geohintonia mexicana PP 223 po 4 dnech klíčí prakticky
všechna semena. Měl jsem k dispozici pouze dvě malé porce této
krásné kuriozitky, momentálně jich z asi 50 semen vyklíčilo…
Po nezdaru s odletem na lokalitu
Sclerocactus havasupayensis, poněkud schlíplí odjíždíme. Hledáme
podle koordinátů s pomocí GPS navigace drobnou kytičku, Navajoa
peeblesiana f. menzelii. Na určené lokalitě jsme bezútěšnou rovinou trajdali sem a tam, a
mezi drny suché trávy jsme pátrali po drnečku stejně zabarvených
trníků, na miniaturní rostlince. To byl ovšem teprve začátek,
podobným způsobem…
Posílám pár gymen v květu. Většinu jich
standardně nestihám fotit kvůli práci a květy jsou už hodně
přivřené, tak alespoň něco. Třeba se nějaká fotka bude líbit. S pozdravem
Vojta Hamáček KK Chrudim | V roce 1978 jsme tyto kaktusy obdivovali,
a dnes mne mrzí, že jsem nepřivezl více Echinocactus parryi a
E. polycephalus aj. Podívejte na tu nádheru…
Hned druhý den po příletu jsme
s naší partou vyrazili z hlavního města Windhoek jižním směrem.
Silnice do Keetmanshop je zpočátku perfektní asfaltka, jejíž
kvalita se s přibývajícími kilometry poněkud zhoršuje. Nic se
však nemění na skutečnosti, že po obou stranách silnice jsou
dráty oddělující pozemky určené pro chov zvířat. Podle chovaných
druhů se jen zvětšuje jeho výška popř. počet horizontálně
natažených drátů, jejich síla a napnutí. Ovšem mezi silnicí a
ohraničeným pozemkem se nachází „území nikoho“. Tento pás možná
patří pod jakousi „Správu údržby silnic Namibie“, která však
naštěstí nechává toto území zcela bez povšimnutí…
Bér sivý (Setaria
pumila) je pro většinu zahrádkářů obtížný jednoletý plevel. Jeho
popis najdete m.j. na
Wikipedii. Od roku 2005, kdy jsem
dával dohromady podklady pro knížku „Podivné rostliny“, je to
můj velký pomocník, na rozdíl od příbuzné letos všude klíčící
bestie jménem ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli. U béru
sivého stojí za pozornost jeho květenství, tj. hustý, válcovitý
lichoklas, jenž bývá dlouhý až 10 cm. Ten používám jako
vynikající nástroj pro opylování květů rostlin z rodů Adenium
a Pachypodium. Když se opatrně
odstraní z klasu jednotlivé kvítky a na vrcholu
stébla zůstane jen jeho jemně drsná osa, tak ji
můžeme použít místo dříve propagovaných zdrsněných
štětin ze smetáku…
Skleníky Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty
Masarykovy univerzity (roh ulic Kotlářské a Veveří)
v září znovu přivítají výstavu sukulentů, kaktusů,
tilandsií a dalších epifytních rostlin. Tentokrát
potrvá od 8. do 15. září 2017
vždy od 9:00 do 17:30 hodin. Záměrem pořadatelů je opět
představit sukulentní rostliny z nejrůznějších koutů
světa v jejich tvarové rozmanitosti a působivé
mnohotvárnosti. Větší prostor letos vystavovatelé věnují sukulentům
pocházejícím z jihu Afriky, které doplní rostliny z Madagaskaru a
Mexika. Chybět nebudou sukulenty s kaudexy a pachykauly, velmi
rozmanitá skupina rostlin, která je mezi sběrateli a
pěstiteli velmi oblíbená.
Také letos si návštěvníci mohou prohlédnout…
