Koukám na úvodní stránku našeho
webu, kde pomocí
anketních otázek návštěvníci hodnotí spokojenost s chrudimským
Zamykáním sezóny. Zajímavé je, že celých 25% kliknutí akci hodnotí,
jako nepříliš dobře organizovanou, resp. jako chaos. Zamyslel jsem
se nad tím, co může být příčinou, ale moc mně toho nenapadá. Je
fakt, že při příchodu do poněkud stísněných prostor burzy, to
množství lidí, kteří se mezi sebou proplétají…
Tak podzimní paráda ve sbírkách pokračuje a kvetou další krásky,
Ariocarpus kotschoubeanus var. albiflorus. Jde o „maminku“ této
mexické raritky, tedy sbírkovou plodící rostlinu. Sešlo se jich hned
několik, tak bude semínek dostatek. Jen tato měla dnes celkem
najednou otevřených 18 květů! Myslím, že tato další nádhera
nepotřebuje žádný komentář. Ale přeci jen. Někdy mám dojem, že
dýchnu a ta křehká krása se poláme…
Pro ty, kdo se chystají vysévat, jsme
připravili novou službu. Nabízíme z 163 - výsevní substrát 1,6 l
(28 Kč), který je namíchán ze 4 složek, a už prosetý na max.
granulaci cca 3 mm. Složen je ze 2 dílů bratčického písku (Brňáci na
něj nedají dopustit), z jednoho dílu výsevního rašelinového
substrátu Klasmann…
Trochu povídání o výsevech kaktusových semen, tentokrát s vynikajícím českolipským pěstitelem, Pepíkem Novákem:
V poslední době se v tisku i na webu objevilo
několik článků o výsevu semen kaktusů. Myslím,
že i já ze svých zkušeností mohu přidat svou
trochou do mlýna. Proč ne? Vysévám už 50 let.
Jako substrát používám čistý sklářský písek…
Ještě jsou volné dvě místa na
cestu po Mexiku v termínu přibližně
od 10. 2. do 6. 3. 2015
(24 dní). Trasa povede přes Zacatecas,
část Duranga, do Coahuila a zpět na jih. Tato
část Mexika je nejbohatší oblastí, s množstvím
rostlin i druhů. A tak se můžeme těšit na
spousty kaktusů často i v květu. Spát budeme ve
vlastních stanech a dvakrát do týdne v hotelu.
Za cenu 48 700 Kč
dostanete: letenku, ubytování v hotelu
7x, automobil a veškeré poplatky spojené
s dopravou, ukážu Vám to nejlepší, co v Mexiku
znám, překlad do španělštiny, jednou týdně
večeře na ohni, vstupné do termálního koupaliště
Tolantongo, vstupné na pyramidy Teotihuacan nebo
Tula…
S pěstováním kaktusů začal před asi 40
lety, vystudoval střední zahradnickou v Kopidlně, tak k pěstování
čehokoliv – nejen kaktusů – má přirozeně blízko. Jsou mu blízké
nejen kaktusy, ale i sukulenty a alpinky, mezi jeho zájmy patří
i entomologie, za brouky jezdí i do exotických destinací. O své rostliny se stará asi na 20 m2 zasklené plochy, asi
2/3 zabírají kaktusy, zbytek sukulenty, vesměs vzácné, kaudexní
druhy.
Větší sukulenty jsou také na policích. Víťa o každé své rostlině umí vyprávět její historii, hodně rád
vzpomíná i na svůj první kaktus, který koupil v květinářství. Byl jím Cleistocactus strausii,
který mu učaroval bělostí a hustotou svých trnů.
Ten už ve sbírce sice nemá, ale jinak je to
kolekce ukázková…
A je to tady. Brod přes řeku, který si každý z
nás pamatuje. Několikrát nahoru a dolů a přijíždíme k mému
oblíbenému hřbitovu, kde jsem minule našla carminanta a moji
lokalitu přes řeku naproti hřbitovu. Tady se dějou věci. Nový dům, ale ne z cihel,
ale z dřevěných desek a plastovými dělenými okny. Rozdělíme se.
Martin jako obvykle poleze na ten skoro nejvyšší kopec, Lumír půjde
na obhlídku skalniček a já to tady budu sichrovat na kravích cestách
po dolním svahu kopce. Už je tady místní seňor. Určitě je to ten, který
má na konci vsi boudu na svou krosárnu a má o ni strach. Vysvětluju
mu, odkud jsme a že jenom tady fotíme přírodu. Přeletují kolibříci
kolem keřů, ale je velká škoda, že je nemůžu fotit…
Hermína
(povídka
M. Naxery)
Krásní lidé mají život jednodušší. Jsou výjímeční, jsou prý zajímaví, a když se
jim huby okoukají, ochotně pomůže bulvární retuš. Někdy dá moc a moc práce krásu
udržet. Mnohé „umělkyně“, co vysychají zevnitř, nemohou se smířit, že okorávají
i navenek a na své turné tahají nezbytnou údržbářskou tašku s vercajkem. Kolem
hezkého stařečka, kterého jsem vyčmuchal, byl také kdysi skandál. Byl slavný a
je o něm popsáno moc stránek papíru, ne však v bulváru. Ty popsané papíry mají
úřední razítka a jsou založeny v soudních, policejních a vězeňských spisech. Ve
své chalupě na Radnickém potoce si bývalý krajský tajemník Antonín Kapek vpálil
kulku do těla. Tenkrát jsme škodolibě říkali, „takových ještě bude“. Ale byl
jediný. Převzal svědomí za „všechny staré struktury“. Ostatní v tichosti a
bezbolestně odešli řešit osobní věci budoucí. A snad ten Antonín převzal svědomí
i za ty, kteří stařečkovi zkřížili cestu. Když slovo super začalo být
nedostatečné…
Velkoformátová kniha v anglickém jazyce od
česko-japonského autorského páru - Roman Pavlica (Czech) a Sumihiro
Saeki (Japan) na 312 stranách přináší 1603 (!!!) nádherných
barevných obrázků. Obsahuje mimo jiné popis historie pěstování
v Japonsku i v Evropě, popis jednotlivých typů – okruhů hybridů. Vše
na těžké křídě, kniha váží 1,5 kg. Cena 1 890 Kč.
Prvního z autorů, pana Romana Pavlicu, není třeba představovat.
V těchto novinách bylo už několikrát jeho jméno zmíněno
v souvislosti s unikátními výsledky v oblasti
pěstování a šlechtění japonských kultivarů
i v souvislosti se zážitky při cestách po
sbírkách v Orientu…
Nejen můj kamarád a parťák na cesty
(expedice v Mexiku 2000 a v USA 2001), ale taky výjimečně dobrý
pěstitel, muzikant, fotograf, a také tiskař – majitel firmy, co se
zasloužila o dlouhou řadu
Atlasů kaktusů…
Zevrubnější
povídání najdete na jiném místě těchto novin, já se
uchýlím jen na drobnou mexickou vzpomínku.
Před 14 lety jsme
projížděli z Rayones na Casias, a řekli jsme si „tak tady by taky
mohly růst skafíci“. Ze stráně vedle cesty totiž vybíhal několik
metrů dlouhý a asi metr široký břidlový výhoz. No, velké naděje jsme
nechovali, ale na úzké prašce se dalo zastavit tak, aby se případný
řidič vyhnul, takže brzda…
Vláďa vylez z našeho VW, vytáhnul pomačkanou krabičku snad spart či
podobnýho svinstva, a mohutně zabáňal. Já už tehdy 10 let nekouřil,
tak on ten nepoměr vyrovnával. Ve stoje přejel očima terén, a povídá
– měl jsem pravdu, jsou tady.
No řeknu vám, lezli jsme na těch pár metrech po holých kolenou,
ostré kamínky se nám zarývaly do kůže, dlouhé minuty plynuly. Vláďa
si zapálil druhou, a kdyby neměl uši, tak by se smál snad okolo celý
hlavy. Když už jsme to vzdávali, Vláďa se už řechtal, a špičkou nohy
ukazoval na místo, asi metr od auta…
Trochomeria macrocarpa. Vyobrazený druh (z
čeledi Cucurbitaceae) je dosud opravdovou raritou pro
milovníky podivných rostlin s kaudexem. Ten když je
obnažený, tak bývá ve svrchní části kulovitý, dole
pak řepovitě zúžený. V přírodě může být až 60 cm
široký a 25 cm vysoký. Nadzemní tenké poléhavé
výhony mohou být až 1,5 m dlouhé. Listy má až 60 mm
dlouhé a široké, mělce až hluboce 5laločnaté, tmavě
zelené…
Tentokrát jsem vybral čtyři nádherné obrázky z rodu
Parodia. Německá škola už do tohoto rodu zařadila i rod
Notocactus, včetně, Braziliparodia a snad i Malacocarpus
neboli Wigginsia. My, vesměs méně botanicky vzděláni,
zůstáváme u starých dobrých systémů, a tak rod Parodia
chápeme spíše analyticky, v užším pojetí – mnohem
lépe se potom v tom počtu jmen také vyznáme.…
Pane Pavlíček, nezlobte se, že jsem Vás vyrušil, ale
když už jsem došel až semka - máte tam na stránkách fotografii
krásné rostliny Echinocactus grusonii. Já mám docela velký
problém. Mám dost velký a hlavně těžký Ferocactus pilosus,
dříve to stenesii v. pilosus nyní zase jenom
pilosus, ale to je jedno…
V noci z 18. na 19. října 2014 zemřel ve
věku nedožitých jedenapadesáti let náš kamarád Vlaďa
Zatloukal, kterého mnozí z čtenářů novin znali jako
zkušeného kaktusáře a milovníka ariáků, a někteří i jako
dobrého parťáka na cestách po kaktusových nalezištích
v Mexiku nebo USA. Jiní zase jako milovníka netřesků, za
nimiž v posledních letech cestoval do končin sice méně
vzdálených a exotických, ale zato se stejným a možná ještě
větším zaujetím. Milovníci exotických rostlin dodnes
s nostalgií vzpomínají na sedm let, během nichž Vlaďa
vydával časopis „Svět exotických rostlin“, periodikum vysoké kvality
v nádherné grafické úpravě, nesoucí právě jeho nesmazatelný rukopis.
Časopis nebyl svou kvalitou dodnes překonán, a je
velká škoda, že Vlaďa tehdy neměl dostatek času jej dál vydávat.
Vlaďa Zatloukal byl člověk pestrých zájmů. V posledních
letech žili se svojí manželkou Andreou na venkově v Oprostovicích,
kde vybudovali kromě půdního kaktusového skleníku i řady
pařenišť pro jejich letní kulturu, a podařilo se jim vytvořit
i velice přirozené prostředí pro jejich stále se rozrůstající
sbírku netřesků…