V listopadu se finišuje s přípravou na rozesílání semen, zájem je stoupající, některých semen je jen omezeně, ale tomu tak bylo vždy. A kaktusář je osoba trpělivá, co není letos, snad příští rok… S rozesíláním balíčků jsme přesedlali z České pošty na firmu Geis. A podívejte se, jak to hodnotí paní Jitka J.:
Jsem ráda, že používáte jiného dopravce, než Českou poštu. U nás totiž balíky raději nevozí. I když jsem celý den doma, najdu…
Echinocactus horizonthalonius Neuvážené, uspěchané manželství s první ženou, co nás okouzlí, nemusí být
dokonalé, jak se zpočátku zdálo. Dostaví se nevybouření, předčasná manželská
nuda a poohlížení se po jiných. Stejné platí o kaktusářích. Málokdo zůstane
u prvního rodu, jímž byl chycen na výstavě či u kamaráda. A kdo zatvrzele
slibuje prvotině věrnost, dříve či později zahne…
Soutěska Barranco de Masca je pro turisty na
Tenerife jedním z nejsilnějších magnetů. Drtivé většině
z nich stačí rokli spatřit shora, udělat si pár fotografií a
doma se pak mohou pochlubit, jací se z nich na dovolené
stali horalé. Po neskutečně klikaté asfaltce ze Santiago de
Teide jezdí den co den jeden zájezdový autobus za druhým,
aby dopravily turisty z jihu ostrova. Další pak kroutí
serpentiny z druhé strany od průsmyku Tabaiba a skrývají ve
svých útrobách návštěvníky ze severu. Zastávka ve vesničce
Masca bývá obvykle jen na slabou půlhodinku, tak akorát
potřebnou na pořízení fotografií a nákup suvenýrů. Vypadá to
tady jako v pátek po obědě na Florenci…
Trachyandra
saltii – upoutávka na podivnou pachykaulní
rostlinu. Dnes jsem pro tradiční rubriku vybral trpasličí trvalku,
tvořící malé vertikální oddenky. Její listy jsou trávovité
až 60 cm dlouhé. Květenství je hroznovité na tenkém stvolu
dorůstajícím až do výše 50 cm. Květy jsou bílé s tmavším
proužkem a zelenkavými vnitřními orgány, asi 20 mm
v průměru. Plodem je podle popisu 3laločnatá tobolka asi
5 mm v průměru, barvy světle zelené až hnědé. Největší
ozdobou je tlustý pachykaulní stonek s bílými proužky na
pokožce uspořádanými jako nějaká síťovina.
Druhové jméno dostala na počest Henryho Salta…
Tak jsem zpět z Thajského výletu za kaktusy
v chladné rodné vlasti… Podařilo se mě zjistit termín konání akce
Cactus and suculents Fair 11, která se konala, jak jsem se dozvěděl
dokonce již po několikáté, v letošním roce (tentokrát již po
jedenácté) v hlavním městě Thajska, Bangkoku. Tímto bych chtěl čtenáře novin, informovat hlavně o cenové politice
tamějších pěstitelů. Musím přiznat, že jsem čekal hodně. To co jsem
však na vlastní oči viděl, mě podlomilo kolena. Pro našince téměř
cenově nedostupné kousky si tu vesele mezi sebou místní prodávají.
Tedy přikládám několik fotografií.
Snažil jsem se zachytit i etiketu s cenou pro
představu kosmických cen…
Přepočet thajského báhtu na koruny a eura je následující: 100 THB
= 68 CZK = 2,72 EURO, Velké oblibě se těší všechny typy variegátních rostlin. Převažuje
Gymnocalycium a Astrophytum. Oproti Evropě, se tu moc
nehledí na přesný popis názvu rostliny a už vůbec ne
na popis nalezišť, ale spíše se hodnotí vizuálně
každý kus a hybridy svou jedinečností jsou obzvláště
vyhledávané. Nabízený sortiment se tedy nedá
s Evropou srovnávat…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… Toto fučí. To je kosa. Mně je zima, vikuňám, pasoucím se nedaleko, je teplíčko. Stan je pěkně mokrý, hodíme ho do pytle. Počkáme, až vyjde sluníčko, pak ho usušíme. Zamáváme nocovišti a přesouváme se na lokalitu Yavi. Tady si mají vegetit lobívky. Je pěkně prťavá, vypadá jako lithops hnědé barvy, splývá s písečnou půdou pod keřem. Olga ji objevuje jako první. Není to lehké, ale díky sytě oranžovému poupěti, se to podařilo. Co je to za druh lobívky?
Na to se musím obrátit na oborníka. Chodím po lokalitě a snažím se
názvy zapamatovat. Kombinace sklerózy…
Poslední dvě volná místa!
Zvu Vás na jarní cestu po
středním Mexiku: 1. – 24. 3. 2018
budeme projíždět ta nejzajímavější místa centrálního Mexika.
Z minulých cest mám vytipovaná místa, kam jsem si slíbil, že se
vrátím. Například bych si spolu s vámi rád udělal čas na průzkum
krásného kaňonu s novou formou Echinocactus grusonii. U města Valparaíso jsme jen nakoukli do zajímavého kaňonu s úžasnými
Echino-fossulocactus z okruhu zacactecasensis. A když jsme u fosuláků. Nedávno jsme se při návratu na letiště
stavili v Sierra Avarez nedaleko San Luis Potosí. Byli jsme nadšeni,
ale s lítostí jsme museli po pár hodinách pokračovat. Tentokrát
zůstaneme celý den. Rád bych se ještě jednou podíval na legendární Thelocactus
lausseri, a zkontroloval absolutní novinku - Aztekium valdezi…
Pan Zeman nám poslal pár obrázků svých
astrofyt, a protože to je rod čím dál tím oblíbenější, a protože i obrázky jsou to hezké, kochejme se.
Astrophytum myriostigma var. nudum – v přírodě se vyskytuje populace více či méně s normální myriostigmou. Postupnou selekcí v kultuře ale ze semen z nudálních rostlin klíčí opět rostliny se zelenou pokožkou.
Další Astrophytum senile, forma s rezavými trny. Jistě hezká kytka, stojí za to mít ji ve sbírce. Svoji krásu ukáže tak po 15 letech. Je to vyselektovaná forma, vybraná a vybíraná z výsevů A. senile.
Astrophytum senile od Cerro Bola, jeho podoba se jistě mnoho neliší od rostlin z typové lokality u El Amparo.
Však je to jen deset dvacet kilometrů…
Tak jsme tu ve firmě měli zase jednou velký audit…
Což znamenalo kromě normální práce s pokusy ještě připravovat
hromady dokumentace pro státní úřednictvo, aby byli aspoň trochu
spokojení. Včera už se nervozita dala pochopitelně krájet, a tak
jsme po obědě prohlásili, že na všechno zvysoka, otevřeli jsme
Sauvignonek a udělali si pohodu. Přitom jsem si pustil na monitoru
fotky lobívek. Při třetí skleničce mě napadla totální blbost - která
z lobívií má nejkrásnější květy a vyhrála by titul Miss? Samozřejmě,
adeptek bylo moc. Ale stejně jsem jich nakonec několik vybral, které
se mi líbí asi nejvíc. Tak nějak jsem tušil, že vítězkou bude L.
nigrostoma…
Členská základna našeho
Děčínského klubu kaktusářů, má,
stejně jako většina klubů v republice, problémy s tím, že
kaktusářů jaksi nepřibývá. Je však příjemné, že našich
přibližně dvacet členů se potkává pravidelně na schůzích,
každoročně jezdí na kaktusářské výlety do sbírek stejně
potrefených kolegů a dokonce pořádáme malou výstavu kaktusů
spojenou s prodejem přebytků. Vcelku nic až tak
pozoruhodného, kdyby… Kdyby se všech těchto aktivit neúčastnil také náš, dnes již
devadesátiletý člen, pan Jaroslav Kůs! Narodil se 24. října
1927. Kaktusům se věnuje intenzivně od šedesátých let
minulého století. V roce 1966 vstupuje jako člen do Klubu
kaktusářů Františkovy Lázně. Postupně se stává jedním
z nejaktivnějších členů tohoto spolku a pravidelně vystavuje
své výpěstky…
V sedm večer jsme v Kaibab (Utah), je dost chladno, v restauraci povečeříme a studujeme kam zítra. Chceme vidět utahie.
Ráno (čtvrtek) vyrážíme východně od Kanab, míříme na nejsevernější naleziště Utahia sileri, nacházíme jen pár kytiček, ale Pepík slibuje k večeru další.
Pokračujeme v cestě, stavujeme se u impozantní stavby Navajo Bridge, most byl postaven roku 1928, a ještě drží. Asi ho stavěla jiná firma, než co stavěla lávku v Troji…
V letošním horkém létě poprvé po 28
letech od výsevu vykvetl uprostřed srpna tento Ferocactus
gracilis SB 1281 (Mexico, North Baja California, south of
Fernando Mission), vyseto na jaře 1989, zdroj semen Chrudimský
kaktusář. Ze stejného výsevu mám ve sbírce ještě další čtyři
rostliny, ale těm se zatím kvést nechce. Tento atraktivní ferokaktus dorůstá v
přírodě do výšky 1,5 až 3 m. Fotografie rostlin…
Oreocereusy mám asi nejraději, tedy hned po rodech Espostoa, Trixanthocereus, Siccobacatus a Micrantho-cereus. I tak to jsou přenádherné kakty velké estetické a sběratelské hodnoty. Z výše uvedených rodů jsou ale právě oreocereusy nejvíce rozšířeny ve sbírkách. Má to několik důvodů. Jednak se tyto kakty pro svůj vlasatý a drsný vzhled nedají ve sbírkách přehlédnout. Dále jsou velmi variabilní, hlavně co se týče velikosti a barevnosti otrnění a hustoty vlasů v areolách. Také nerostou příliš rychle a dokážou odpustit některé pěstitelské přehmaty.
K rodu Oreocereus také náleží i druhy rodu…
Další zastávka byla u Martina Krpaty. Tak to si vážení musíte ještě tak rok počkat. Ale věru je na co se těšit. Až bude skleník dokončen, čeká na vás velká expozice plná perfektně pěstovaných rostlin. Dnes jen pár obrázků jako návnada.
U Martina brzy zjistíte, že jeho prioritou je rod Echinofossulo-cactus. Jednou sem přivedeme Járu Záhoru, třeba mu leckterou jmenovku u jeho „stejňáků“
poopraví.
Ale k vidění bude mnoho z celého kaktusového
světa.
Tyto mamilárie jsem myslím u Fresnilla nedávno viděl. Jen jsem nevěděl, že je to M. cowperae.
Zjistil jsem, že mnoho rostlin se jmenovkou rinconensis jsou vlastně …
V trilogii Zahradnictví si zahrála
i krásná sbírka kaktusů. Ve filmu
majitel zahradnictví je zároveň i velkým ctitelem kaktusů, už to
je důvod, proč bychom měli film vidět. A kaktusy ve filmu se také
mnohokrát objevují. Málokdo však ví, že množství kaktusů, které se
ve filmu objevuje, jsou ve vlastnictví známého plzeňského pěstitele,
kaktusáře a cestovatele
Petra Česala, který mnoho kytek ze své
sbírky pro filmování zapůjčil. Na sklonku listopadu byla premiéra
3. části trilogie (Nápadník), přítomnost kaktusů
i osobnost pana zahradníka mne příjemně, mile
překvapila. A když pan zahradník svému synovci (?)
přinášel svatební dar, s velkou úctou mu předával
hezké Astrophytum asterias, jako by se
jednalo o vázu z doby dynastie Ming.
Při tom měl
k novomanželům proslov, kde kaktus představil pod
zcela nesmyslným, neexistujícím jménem. To mi trochu
pokazilo ten hezký dojem, taky si mohli přečíst
jmenovku, nebo si brnknout k Česalům…
