Březen 2013 u Pavlíčků

Všichni jsme se sjednotili v názoru na to, že počasí je skutečně pod psa. Snad jenom pěstitelé psů (tedy kaktusů rodu Echinopsis) si našli lepší příměr. Kvete už řada kaktusů, ale mizerně. Květy jen pootevřené, pylu málo, nebo vůbec, prostě chybí sluníčko. Zatímco vloni už byly kaktusy ze zimoviště vynošené i do foliového hangáru, nyní to vypadá tak na polovinu dubna, a to prosím máme na prvního máje otvírat skleníky pro veřejnost. Jako jeden z prvních kaktusů vykvetl už začátkem března Ancistrocactus megarhizus PP 1367. Číslo prozrazuje, že místo kde tahle kytka roste… 

Málem zapomenuté sukulenty (24)

Když jsem byl malý kluk, rostliny rodu Gasteria měly své místo snad v každé panelákové domácnosti! Ozdobeny puncem nesmrtelnosti a chrlíce neustále množství odnoží, vhodných jako dárek pro sousedku, si získávaly prostor i tam, kde jiné kytky houfně hynuly. Tehdy, v druhé polovině šedesátých let minulého století, to byla především Gasteria bicolor ssp. liliputana. Jednu její odnož jsem tehdy s velkým sebezapřením a despektem jako osmiletý kaktusářský začátečník…

Nejvzácnější kaktus?

Nejspíš jste tu otázku už také dostali. Stačí, aby do sbírky přišla nějaká laická návštěva nebo děti a dotaz je na spadnutí: „Který kaktus máte nejvzácnější?“ Ke mně těch dětí přichází hodně, manželka učí prvňáčky na naší vesnické škole, a tak si tuto otázku užiji dost často. Jenže já žádné špeky nepěstuji, mám samé staré druhy, které už dneska pomalu ani nikdo nechce. Tak jsem začal zvědavce vodit k jednomu fólií zakrytému stolu, kde mám něco přes stovku pentlandek (Lobivia pentlandii). Ukážu na jeden z nejobyčejněj-ších malých trsů s krátkými trny a řeknu „tenhle“. Následuje zčásti údiv, zčásti zklamání – takovej obyčejnej, šerednej kaktus a nejvzácnější? Pro mě ano. Psal se rok 1969 a já coby jedenáctiletý kluk bydlel s rodiči a o 9 let starší sestrou v 2+1 v jednom hradeckém činžáku. Na oknech pár kytek…

To nejlepší z Mexika (3)

4. 3. 2012 - Vypráví Mirek Ježek:  Ráno v neděli 4. 3. jsme se probudili do husté mlhy, kdy bylo vidět sotva na 20 metrů. Teplota dosahovala 7°C. Nocovali jsme pár set metrů od lokality Mammillaria herrerae v. albiflora, před Mineral de Pozos, Guanajuato, nedaleko cesty, ve výšce 2200 m. Na dnešní první lokalitu, u silnice MEX 70, jsme se dostali v půl jedenácté, po průjezdu malebnou mexickou krajinou. Na nízkém kamenném vršku u cesty se vyskytovaly zelené mamilárie, Ferocactus latispinus a Stenocactus phyllacanthus.. Po krátkém půlhodinovém přejezdu zastavujeme na druhé lokalitě u cesty, 62 km před Aguascalientes. Zde nacházíme několik desítek Stenocactus zacatecacensis v květu…

…a manželka mi dodnes nevěří, že se o kaktus jedná. Znáte to, všechno někdy začíná a všechno někdy končí. Tenhle minipříběh jménem Maihuenia patagonica začal v září 2011, v sobotu ráno, krátce po půlnoci. Vyrazili jsme na trnavské sympózium a cestou navštívili také pár sbírek. V jedné zajímavé sbírce se mi podařilo získat pro mne velmi vzácné odnože ze dvou trsů Maihuenia. Jedna z odnoží už měla vlastní kořínek a velmi rychle se uchytila. Druhá žádný kořínek neměla a po roce a půl se stále nachází ve vyčkávací poloze. V březnu 2013 je naživu, ale nahoře nic nedělá. Co dělá pod zemí bohužel nevím, protože jsem ji omylem zasadil do substrátu, který není ani trochu průhledný. Pořád věřím, že vyčkává a připravuje se na růst…

Aztekium a Geohintonia. Ariokarpusy jsem (prozatím) vyčerpal a tak se budu věnovat dalším mexickým skvostům, či chcete-li, raritám. Kromě ariokarpusů jsem se už věnoval obregonii a pelecyforám, posledně došlo i na leuchten-bergii. Název seriálu ponechám, je to po roce snad už zavedená značka. Tentokrát si vezmu na paškál tři kytičky, které spolu do manželského trojúhelníku pojí na jedné odvěsně pouto příbuznosti a na druhé pouto společného domu. Ptáte se asi, co tady blbnu s geometrií, ale nic lepšího mě na úvod nenapadlo. Tak kterou rostlinou začít? Ze kterého úhlu do trojúhelníku vstoupit? Tak třeba z pravého úhlu, kde je spojovací článek. Naproti přeponě stojí Aztekium hintonii. Popsali ho Charlie Glass a W. A. Fitz Maurice v roce 1992, když rostlinu jižně od Galeany rok před tím našel G. S. Hinton, jehož jméno tento kaktus nese… 

Kaktusy v Sierra de la Paila, Coahuila 4 - Th. rinconensis ssp. palomaensis
V dobré víře, že naše vyprávění o Sierra de la Paila naše čtenáře ještě nenudí (odezvu zatím nemáme bohužel žádnou), uvádíme další pokračování našich kaktusářských zážitků z této zajímavé oblasti Mexika. Tentokrát krátce navštívíme východní předhůří Paily, kde se vyskytuje Thelocactus rinconensis ssp. palomaensis Pavlíček et Zatloukal. Je to další ze zdejších endemitů a určitě si zaslouží mimořádnou pozornost, a to z velmi dobrých důvodů. Je to krásný thelokaktus se všemi přednostmi, kterými se tento rod vyznačuje, a navíc s krásně purpurově červeným květem. A co je zvláště důležité, byl objeven našimi přáteli V. Jakubcem, P. Pavlíčkem, R. Šubíkem a V. Zatloukalem, a popsán v Kaktusech 2004/1. My jsme se na tento kaktus byli poprvé podívat již asi 4 měsíce po uveřejnění popisu, na konci června 2004. Tehdy jsme objížděli celou Pailu kolem dokola po směru hodinových ručiček… 

Argentinské pohledy 2008

El Mirador. Toto místo nosí po právu své jméno. Skutečně impozantní vyhlídka do krajiny. Panečku, tady řádil zahradník a posázel strmou skálu hned u silnice monvilleikami. Tolik kytek na jedné lokalitě. Tolik kytek ukazuje své růžové květy. Růžové květy jako z hedvábí. Lezu na skálu a stále nevěřím. Musím se dotknout a přivonět si. Voní. Jsou všude, kam jen moje oko dohlédne. Hrozně ráda bych našla i Andreae. Nechám Martina nafotit monvilleiky a přemisťuju se směrem k údolí. Soustředím se jen na malou plochu… nic… znova nic… mnohokrát stále dokola s přáním ty nekvetoucí potvory vystopovat. Jóóóóóó jóóóóó´mám je. Martin mluvil o žlutých kytkách, ale dnes asi nekvetou. To není možný. Žlutý květy jsem ještě neviděla. Martin skáče od jednoho místa k druhému. Mně to nedá. Začíná foukat vítr…