|
Z HISTORIE ČESKÉHO
KAKTUSÁŘSTVÍ První kaktusy byly do Evropy dovezeny už v polovině 16. století. Tehdy ovšem nebyla ani řeč o cílevědomém pěstování. Jednalo se spíše o ukázku kuriozit a také snad i o využití pro alchymii na dvoře císaře Rudolfa II. První sbírky v botanických i soukromých zahradách v Evropě vznikaly někdy v 18. století, u nás jsme však zaznamenali první zájem o tuto skupinu rostlin až začátkem 19. století. Přispěli k tomu zejména naši botanici a cestovatelé, Tadeáš Haenke (*1761) a Benedikt Roezl. (*1824). té době vzrůstal zájem o americkou kaktusovou flóru, především díky botanickým spisům i díky časopiseckým informacím. První zárodky sbírek však začaly vznikat asi v polovině 19 století, zejména v pražských šlechtických zahradách. Záhy na to se začaly přidávat i sbírky zámožnějších měšťanů. Jednu z nejznámějších sbírek si opatřil pražský měšťan František Seitz... |
|
Počátek mého kaktusaření se datuje někam do roku 1970, kdy jsem jako řádný, čtyřiadvacetiletý otec rodiny postavil skleník na salát a okurky, s představou, že tak pro rodinu zajistím část obživy. Dole pod parapety jsem dokonce pěstoval i žampiony. Tak jsme měli nasměrovaný jídelníček - podle toho, co se zrovna sklízelo - smažený květák nebo smažené žampiony. Do skleníku se mi jednou vloudila také maličká Opuntia microdasys, ani nevím odkud, pamatuji si jen to, že jsem ji dozajista neukradl. Švagr měl taky tuhle mikrodasysku, ale trochu víc do tmava. To se už ve mně probudil sběratel a brzy jsem těch opuncií měl celou škálu od světle žluté do tmavohnědé - a každá byla "malinko" jiná. Na pouti pak prodával někdo notokaktusy, a to už jsem byl ztracen. V roce 1971 pak byl založen klub kaktusářů v Chrudimi, to mi někdo poradil, že nejsnadněji klíčí frajlee, takže jsem se začal specializovat. Ta specializace netrvala dlouho, procházel jsem asi stejným procesem, jako každý z nás. Pěstoval jsem všechno a postupně jsem zjišťoval, co se mi tu daří více a co méně. Časem se má sbírka stávala specializovaná na Mexiko a USA, z toho zejména echinocereusy a tzv. mexické rarity, tedy turbinikarpusy, ariokarpusy, apod. Moje žena Lída se současně začala zaobírat "salátem" - tedy jinými sukulenty. Ty samozřejmě sbírku kaktusů vždy oživí. Někdy koncem sedmdesátých let jsem zjistil, že v kaktusech je šance dostat se do balíku, to když jsem na pardubické výstavě za své přebytky utržil skoro pětistovku. Tehdy jsme v klubu vydávali vlastní cyklostylovanou nabídku semen i rostlin z přebytků svých členů. Už tehdy jsem zjistil, že tudy cesta nevede, neboť v klubu byla různá úroveň nabídky a s tím souvisela i nepříliš vysoká kvalita nabízeného sortimentu. Situaci jsme řešili tak, že v celé republice jsme vytipovali seriozní specialisty na tu či onu oblast kaktusaření a domluvili se na vydávání společného katalogu. V Chrudimi jsme při Svazu zahrádkářů založili "účelové zařízení" - prodejnu Chrudimský kaktusář a v roce 1982 jsme vytiskli první velký nabídkový katalog, kterým jsme převálcovali všechny nabídky, jež do té doby v Československu existovaly. Tehdy jsme se samozřejmě dostali do nemilosti řady kaktusářských veličin, ale s tím jsme se lehce smířili zejména proto, že na druhé straně jsme u kaktusářů zaznamenali veliký zájem a neutuchající podporu. Jak se naší rodině začalo dařit, to můžeme dokumentovat na příkladu stavu naší lednice před tím, než jsme začali kaktusařit a po první zdařilé prodejní akci. Tak, jak se rozvíjel náš obchod, tak
se rozšiřovaly i prostory pro pěstování kaktusů určené. Na velmi malé
ploše při rodinném domku tak vznikla
malá rodinná
farma , kde nalezli zaměstnání členové rodiny,
zejména manželka Lída a
dcery Šárka a
Pavlínka , které jsou oblíbeny zejména mezi mladší
generací českých kaktusářů. Garáž se změnila v
prodejnu a výsevní
místnost . Pod sklem je ke dnešku plocha asi 200
m2. Nejlépe se daří dorůstajícím semenáčům, které jsou umístěny
na
pařeništích
na nožičkách, kde pod trvalým větrání
dostávají tu nejtvrdší školu, takže k zákazníkům se dostávají velmi tvrdě
pěstované, nezhýčkané
rostliny s hustým a tvrdým otrněním
. V
prodejní části jsou nyní pěstovány i ty nejobtížnější
druhy , jako aztekia,
ariokarpusy, echinomastusy a jiné. |