V dubnu je už
festival květů, zvláště u kytek, které přežily zimu ve skleníku.
Zvláště echinocereusy se předvádějí, seč jim síly stačí. Ale ty, které
zimovaly ve tmě, si na své květy počkají nejméně měsíc. Na obrázku vidíme
Echinocereus
viridiflorus
var. correlli
PP 713, semínka jsem si přivezl od texaského městečka Marathon v roce
1992, ze svého druhého výletu do USA. Lokality okolo známého Národního
parku Big Bend (Velký oblouk) nám tehdy poradil můj úhlavní přítel a
učitel, Steven Brack…
Když jsem začínal s
pěstováním sukulentů, téměř u každé rostliny s tlustými kropenatými
listy bylo na jmenovce napsáno Adromischus
trigynus, ale ještě častěji dokonce A. tigrinus,
což mi tehdy v souvislosti s kresbou listů znělo docela
logicky!
S tímto označením jsem za ta léta pěstoval kde co, ale první opravdovou
rostlinu Adromischus
trigynus jsem si koupil až někdy před třemi lety! Bezkonkurenčně
nejčastěji pěstovaným druhem…
Vypadá to, že tímto příspěvkem se náš malý seriál o kopiapoích v
Chile uzavře. Již se totiž dostáváme až do oblastí ležících jižně od
Antofagasty, kde končí mlžná pobřežní poušť a s ní i podmínky
umožňující život všech druhů kopiapoí. Jedinou výjimkou je zřejmě
Copiapoa tocopillana (podle Hunta C. humilis ssp. tocopillana),
která se vyskytuje v mimořádně aridní oblasti až u města Tocopillo.
Místa s nejbohatší vegetací mlžné zóny se nalézají zhruba 50 km
severně od Taltalu v okolí osady Paposo, kde roste asi 230 druhů
cévnatých rostlin. V centrální části zdejší mlžné zóny jsou
dominantní Eulychnia iquiquensis resp. E. breviflora (různí autoři
se velmi liší při určování těchto druhů…
Dostali jsme opět po čase poštu z Peru, přivezla
a poslala nám ji Nadace INKA. Na výzvu
v minulých novinách se ozval pan Mlček ze Šumperka, a přeložil dopis
naší dívenky Nohemi. Podporujeme ještě chlapce Darwina, ale ten na
dopisování moc není, takže dostáváme jen jeho
vysvědčení.
Zde si tedy můžete přečíst Nohemin dopis…
Vážená redakce, jestli neobtěžuji, rád bych
se pochlubil. Na první fotce je můj první vlastnoručně vyrobený stolový
pařník, Je něco málo přes 2 m dlouhý a 80 cm široký. Na druhé fotce jsou kytky co zatím mám, je jich asi 150. No a třetí fotka je perla, to je to Astrophytum coahuilense,
co jsem včera přivezl od Vás. Takhle to krásně dneska rozbalil, a já z
něj mám velkou radost, protože je to můj první letošní květ, loni mě
toho moc nekvetlo…
Inzerce
Prodám sbírku kaktusů. Celkem přibližně 1400 sbírkových rostlin
a asi 1200 semenáčů různého stáří. Sbírka není geograficky ani
rodově specializovaná…
Prodám část sbírky kaktusů cca 2 - 3000 rostlin různé velikosti.
Vcelku i jednotlivě, pouze osobní odběr…
Nabídka knihy: Jan Gratias a Jan Nosek: PĚSTUJEME
EUFORBIE. Kniha má 152 stran textu a 32 stran obrazové přílohy.
Obsahuje podrobné návody na pěstování 165 druhů a 59 poddruhů
nebo variet sukulentních euforbií. Cena luxusního vydání je 300
Kč (v původní nabídce je uvedeno chybně 220 Kč!). Zásilková
prodejna Chrudimský kaktusář, E-mail:
kaktus@chrudim.cz…
Výstava kaktusů v Chrudimi na Náměstí Josefa
Ressela (hlavní chrudimské náměstí). Začátek ve středu 6.
června, do soboty 9. června, denně od 9 do 18 hod. V pátek a v
sobotu večerní posezení u vínečka. Akce pro děti (namaluj kaktus
– dostaneš kaktus)…
Po staré silnici z Cochabamba do Epizany. Ano,
bylo by příhodnější začít povídání o Toulkách Bolívií, pávě
líčením této cesty. Většina výprav do na východ Bolívie začíná v
Cochabambě a pokračuje po cestě Cochabamba - Santa Cruz. V Cochabambě
obvykle nabereme síly po trans-atlantickém letu v Hostal Jardín
v centru města. Nakoupíme své první zásoby na cestu, natankujeme
plné nádrže, a když máme štěstí, koupíme i plnou plynovou láhev
a naplníme kanystry s vodou, okusíme pečené maso u
občerstvovárny na výjezdu na dálnici bolívijského typu. Nesmím
zapomenout, že se obvykle setkáme i s paní Jarkou de Balon, naší
starou známou. Paní Jarka je Češka, která se provdala do Bolívie
a udělala tady slušnou kariéru jako profesorka na vysoké škole.
Od ní se dozvídáme, co nového v Bolívií…
Mexiko 2008 –
poprvé v domovině kaktusů (2)
Den 4. - 27. 10. 2008.
Po snídani projíždíme Santo Domingo a směřujeme na El Tejocote,
zastavujeme si 50m od železniční trati. Lokalita je rovinná s jemnou
jílovitou zemí. Při letních deštích zde jistě stojí voda i několik
dní. Nacházíme tady Lophophora koehresii,
Glandulicactuus uncinatus, Coryphantha maiz-tablasensis a
několik dalších druhů, dokonce i Mammillaria prolifera, která
je v přírodě velmi vzácná. Pokračujeme směr Tanque de los Angeles - další
zastávka u dvojitého sloupu. Zde jsou nové druhy, které jsme ještě
neviděli. Thelocactus tulensis, Mammillaria microthele,
Ferocactus steinesii, Echinocactus ingens. Dalším zajímavým místem je kopec 6 km za vesnicí Morita.
Na lokalitě je bujná vegetace, několik druhů kaktusů…
Argentinské pohledy
(5)
Vidět hada… V Argentině musíš všude dávat bacha,
hlavně kam šlapeš. Musím se přiznat, že na slova Martina
jsem občas zapomínala. Hlavně když už přelezete plot,
prolezete někdy i po čtyřech pod křovím a pak vidíte ty
zelený potvory, jak na vás vystrkují hlavy, ukazujou nové
módní otrnění a někdy, pokud je doba, kdy sluníčko je co
nejvýše, předvedou se v celé své kaktusové kráse. Otevřou
květ. Jindy zase chodíte a chodíte, pak se
skláníte níž a níž, až je konečně najdete. A to je právě ten
jeden z okamžiků, kdy samou radostí zapomenete i na hada. A
to se stalo. Udělám fotku a zaměřím svůj pohled na místo pod
vedlejším keřem a přesunu se k němu ulovit další fotku. V
mžiku ztuhnu a záhy si oddychnu. Had se zavlnil v písku a
zmizel v ďouře. Jsem ti to říkal, říkal Martin. Štěstí
je, že si na něj nešlápla a pak i to, že svítí sluníčko a
had je pěkně nahřátej a mrštnej…
Komentáře k obrázkům př. Vaška, které byly publikovány v příspěvku „Co to je?“ v minulých internetových novinách: Vyzerá to na nejaký Echinocactus horizonthalonius, ale je to inak pekné čudo...
Igor Dráb | Souhlasím s tím, že je to horizontík, možná i trochu hybrid – je to scvrklý, neživotaschopný, chtělo by to naroubovat… PP
| Zkouším hádat, mohla by to být texensiska a nebo je to kříženec Echinocactus texensis a E. horozonthalonius. Zdraví Zdenda z Podluží…
Zdravím čtenáře a přináším pár
fotografií z mých kvetoucích pediokaktusů. Bez problémů venku přežily
25 stupňové holomrazy. Obvykle bývají přikryté sněhem, ale letos sníh
chyběl. Všechny rostliny pocházejí z výsevu semen z mých nálezů.
Zdeněk Vaško…
Vážení kaktusáři a sukulentáři, v květnu 2011
pořádala pracovní skupina Gymnocalycium mezinárodní výstavu
kaktusů a sukulentů v gymnastické hale v|Eugendorfu blízko
Salzburgu (Rakousko), která měla velký úspěch. Na 40 zahradníků
ze 6 evropských zemí zde prezentovalo a prodalo 40.000 rostlin.
Přišlo téměř 3000 návštěvníků a mnohé noviny, rozhlasové stanice
a televizní týmy přinášely zprávy před i po této velké události.
Na základě pozitivních ohlasů našich návštěvníků a vystavovatelů
budeme opět pořádat tuto výstavu kaktusů a sukulentů KaktuS
exhibition 2012 od soboty 2. do neděle 3. června 2012,
Sportzentrum Eugendorf, Hammermühlstraße 5, 5301 Eugendorf…
Drazí a vážení, dostávám se k ostudě své veliké, leč jest spravedlivé
se přiznat a tedy se přiznávám. U spousty rodů jsem tu psal, že je
nemám, nevím o nich ničeho atd. Toto ve sto procentech platí i u lobívií. Tedy,
mám jich asi stovku, ale nevím o nich absolutně ničeho, což je
ovšem věc smutná. Hlavně proto, že jsou to rostliny velmi snadno
pěstovatelé, nádherně kvetoucí a tak vůbec. Pokud by někdo hořel
touhou se o nich něco dozvědět, tu odkazuji na nádherný seriál
článků Honzy Čápa…
Často jsem si říkal, proč mě
tyhle rostliny lákají, když je tolik rostlin barevnějších než je duha a
já se můžu pro tyhle roztrhat. Některé jsou v kabátě, jako mají
obyčejná gymna, co jsem pěstoval před lety a já jim přesto permanentně
sloužím jako náhon mlejnu. I když mě neuhranou jako modré Lobelky na
vesnických oknech, přece jen si troufám říci, že barva
horizonthaloniusů je v říši kulovitých kaktusů ojedinělá…
Další písmeno v abecedě je „DÉ“. Jenže žádný
ariokarpus na „DÉ“ není.
Vlastně ano, byl jeden popsán, a to Ariocarpus ×drabii. Popsali ho
Halda a Sladkovský a jedná se prý o přírodní hybrid mezi Ariocarpus
retusus a kotschoubeyanus
z okolí Dr. Arroyo ve státě Nuevo León
Mexiku. A od „E“ byl popsán Ariocarpus
elongatus Lee 1937 (=Anhaloniumelongatum = Ariocarpus retusus)
a taky kombinace Ariocarpus
elongatus
ssp. horacekii
(Halda) Halda. Po tomto krátkém úvodníku přejdu rovnou k
Ariocarpus
fissuratus: Ariocarpus fissuratus
objevili v roce 1852 J. M. Bigelow a A. S. Schott při expedici, která
mapovala nová území získaná USA po válce s Mexikem. O čtyři roky
později ho Engelmann popsal jako Mammillaria
fissurata. Dnešní taxonomové asi neuznávají žádné vnitrodruhové členění…
Přeji hezký konec května,
dívám se na foto měsíce a říkám si: „Doufám, že nikoho nepohorším, když
pošlu pár, snad slušných, foteček“. Ještě ne zcela rozvitý květ Gymnocalycium capillaense a detail květu Tbc. pseudopectinatus. Bohužel, to jsou ještě loňské
záležitosti, ale již se to blíží…, zaplať pánbůh! Letošní zima mi
přinesla sedm katusových úmrtí, z mé zatím skromné cca 300 kusové
sbírky. K čertu s ní, se zimou! Jelikož nemám sklep, přenáším
rostlinstvo ze skleníku na půdní zimoviště. Etavirou přitepluji, ale
asi byla ta „kosa“ ostřejší a přemohla vlahý vánek. Příští rok budu
muset přidat trochu „plynu“, ať si v Čezu trochu namastí kapsy, když mají
pořád málo. Všem pěstitelům chci popřát mnoho zdaru alespoň v této
oblasti, když ten politický hnůj, co na nás kydají, ubírá většině
slušných lidí chuť do života…
Vážení přátelé,
ráda bych se na Vás obrátila s nabídkou možnosti uspořádání – instalace jednorázové výstavy, případně dlouhodobé prodejní expozice kaktusů a
sukulentů. Jsem chatařkou na horské chatě Hamerka: www.hamerka.com
a věřím, že jak prostorem chata samotná (exteriér i interiér), tak k
chatě přiléhající nádherný minilesoparčík, by byly ideálním prostředím
pro prezentaci a případný prodej. Zvláště pak s přihlédnutím k faktu,
jak zvládají kaktusy a sukulenty „život“ v nadmořské výšce 1000 m. a
při našem, velmi specifickém, hornošumavském podnebí. Finální projekt bychom
jistě doladili společně, moje primární představa však byla A)
krátkodobá (do cca 1 měsíce) výstava případně spojená s prodejem
zájemcům, uspořádaná během letních měsíců…
