Konec února, když už už jsme za rohem cítili jaro, po té zimě
nezimě, najednou udeřily kruté poklesy pod -10 °C. V půlce března budu sundávat
fóliový kryt z vytápěných stolových skleníků, tak jsem zvědav, co pod
makrolonovými víky uvidím. Ve skleníku je to ovšem pohoda. Začátkem března je už
sluníčko dost vysoko, takže teploty po poledni vystupují ke čtyřicítce. Festival květů nám představuje miska plná Turbinicarpus,
krásné kytičky, které jsem získal nedávno…
Echinocactus horizonthalonius Kdyby se mi dneska někdo zeptal, jestli bych se ještě dnes honil po
lokalitách, odpověděl bych, že ne. Dnes už bych si vybíral a nenechával se
strhnout každým polním číslem, každou lokalitou, se kterou kdo přijde. Mnohé se
podobají. Sběratelská mánie už mě opustila. Dnes už bych sáhl jen po něčem
výjimečném. Chování a nároky těchto rostlin jsem jakžtakž poznal, pár odlišných
kabátků také a několik dobráků kolem…
Na tento, ve sbírkách velmi hojný, ferokaktus jsem mněl „spadeno“ už před pěti
lety. Začal jsem vyzvídat u našich, německých či mexických kaktusářů, ale vše
marné. Snad jen Jan Říha mě poskytl pár užitečných informací. Ty ale sahaly do
poměrně dávné minulosti, ještě před vybudováním vodních děl v oblastech výskytu
F. schwarzii. Na Google i v literatuře nejsou žádné obrázky z přírody,
žádná polní čísla. Snad s výjimkou starého sběru Alfreda Laua (LAU 620). Z toho
jsme vyvodili, že Feroacactus schwarzii neviděl v přírodě nikdo více než
30 let. Další důvod proč věnovat čas a úsilí tomuto taxonu…
Dnes upozorňuji na zajímavý druh pro ty
příznivce kaudexů a pachykaulů, kteří trpí chronickým
nedostatkem prostoru pro přežívání svých oblíbených rostlin.
Pelargonium crassicaule je nízký řídce rozvětvený
sukulent dosahující výšky do 20 cm. Lodyha je na první
pohled pachykaulní šedohnědá, drsná, pokrytá zbytky palistů
a řapíků v mládí hedvábně lesklá. Listy jsou,
jednoduché, s okrouhle klínovitou čepelí (3 až 5 cm
velkou) a zvlněnými okraji, jejich šedozelené, jemně
plstnaté, řapíky jsou delší, palisty malé.
Květenství je terminální okolík složený z 5 až 9
květů. Korunní lístky jsou obvejčité, 15 mm dlouhé,
v barvě bílé nebo světle růžové, horní 2 s tmavě
purpurovou kresbou. Květ má 6–7 plodných tyčinek…
Nabízíme výraznou
slevu na ročníky do čísla 26 (rok vydání 2011), viz
text
v tabulce. Ročníky 5, 9, 10, 12 a 14 mají některé listy slepené,
přibalíme k objednávce dvě paré od každého – zdarma.
Upozorňujeme i na možnost objednávky šanonů na třídění vázání
jednotlivých listů.
Pro ty, kteří přesně nevědí o co se jedná - Atlas
kaktusů je publikace, která vychází každoročně vždy
v průběhu listopadu. Je to obálka, ve které je
umístěno vždy cca 40 listů, každý list je na
kvalitním křídovém papíře, a přináší fotografii
některého druhu kaktusů. Fotografie je doprovázena
textem s popisem a kompletními informacemi o druhu,
o poměrech v přírodě i o doporučeném způsobu
pěstování. Kompletní práce v současné době již
obsahuje téměř 1500 listů…
Díky všem, kdo přispěl na vzdělání našich malých indiánů
z horských oblastí Peru. Také díky všem, kteří se přispě i malou
částkou v tomto roce chystají.
Připomínáme, že
katalogová položka Z 100 Má hodnotu 1 Kč, a tedy
kolik bodů si objednáte, tolik bodů vám ve faktuře za objednávku
naúčtujeme. Přikládáme potvrzení o daru, jež nám poslala Nadace INKA.
PhDr. Olga Vilímková, Ph.D., zakladatelka Nadačního fondu Inka a předsedkyně správní rady,
koordinuje aktivity nadace v ČR a Peru. Vyučuje na Fakultě
mezinárodních vztahů VŠE Praha (obor latinskoamerická studia,
španělština). O prázdninách pracuje jako průvodkyně cestovních
kanceláří v Latinské Americe…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… To byla snad nejlepší noc. Jednak nebylo moc horko, byli
jsme vyčvachtaní poměrně dost. Jako každý rok se sem vrací náš věrný
pes, který mi chytře lohnul můj šátek a mazal s ním pryč. Hele
naval to. Hodnej. Jdu si zahrát na pradlenku ke kanálu, můžeš jít se
mnou. Pěknej proud vody. Musím udělat široký stabilní rozkrok, aby
mě psisko nemuselo vytahovat z vody. Vypráno. Sušičku na palubě auta
zapínám okamžitě.
Nabíráme směr na Banda de Lucero. Olga se baví hledáním významu slova ve
slovníku. Nenašla to. Místní říkají, že to nic neznamená. Cesta je písčitá,
kopce jsou z granitu. Kdepak, nezačala jsem se zdělávat v horninách, ale George
geolog nás strčí v mnoha oborech do kapsy…
V roce 1980 jsem prožil nejzajímavější cestu po jihozápadu USA,
ze všech pěti cest, které jsem po USA absolvoval. Přiletěl jsem již 19. dubna do
Farmingtonu, v noci byla velká zima a několik dní strašně pršelo. Květy se
nemohly otevřít, a tak jsem začátkem května odejel do jižní Arizony, do
národního parku Organ Pipe. Po návratu zpět do severní Arizony se 9. května
počasí umoudřilo, předchozí deště ale rostlinám zřetelně prospěly. Všechny druhy
rostlin začaly naplno kvést a tak jsem viděl vše v nejkrásnějších barvách, jako
už nikdy potom. 13. května jsem se jel podívat na lokalitu Pediocactus
fickeiseniae f. maius, poblíž Cameron, poté jsem najel na silnici 64,
na jih k jižní části Grand Canyon. Kousek dál na jih je odbočka na Supai, a
k farmě Anita…
Opísaný bol Dawsonom v roku 1949. Rekombináciu, ktorá sa mi zdá racionálna,
urobil Blum a Rutow v roku 1998. Známym sa rastliny stali po rozoslaní krásnej
Lauovej fotky v niektorom z jeho rundbriefov. Malý, opálený, indiánsky chlapec
pri nádhernom trse bol neopakovateľný. Práve táto fotka urobila pre mňa
Echinocerus maritimus ssp. hancockii povinnou mexickou jazdou. Ešte za socíku som kúpil semená od Koehresa. Vysial som to,
navrúbľoval na Kubicove perieiskiopsisy. Štefan Kubica bol bratislavský kaktusár,
ktorý mal v SAV skleník s množstvom týchto úžasných, hrubých podložiek. Na
silnej podložke sa echinocereus začal rýchlo prejavovať. Bláznivé tŕne. Krásny
kaktus…
Je to kouzelné místo ve státě San Luis Potosí, kde spal snad
každý český kaktusář. Na mapě Mexika se to objevilo pod názvem Los Peroles
(Kotlíky), a označeno je to jako turistická atrakce. Poprvé jsem tam byl
s Pavlem Malíkem v roce 1997. Do vesnice jsme přijeli za tmy kolem deváté hodiny
večer a samozřejmě jsme nevěděli, kudy k lagunám. Na ulici seděli mladíci a
klábosili o něčem. Pavel se je šel zeptat na cestu. Jeden z nich nám nabídl, že
nás tam zavede. Sedl na kolo a jel. Lesní cestou, bez světla, občas jsme na něj
zasvítili, protože kličkoval mezi stromy. Až jsem měl strach, že ho přejedu.
Zavedl nás do místa, kde začíná kamenné koryto odvádějící vodu z lagun.
Nabídli jsme mu pivo a chvíli s ním mluvili.
Říkal, že jezdí do Spojených států za prací na
plantáže…
Ve dnech 11. -
13. května 2018 proběhne již tradiční XXIII. OTEVÍRÁNÍ SEZÓNY 2018,
mezinárodní setkání příznivců pěstování kaktusů a jiných
sukulentních rostlin. Akce se koná pod záštitou
Klubu
kaktusářů Dvůr Králové, z. s., kteří svoji nezdolnou
dobrovolnickou prací zajišťují hladký průběh celého setkání
a za finančního příspěvku města Dvůr Králové nad Labem.
Jedná se o jednu z prvních pravidelných akcí podobného
druhu, a co do velikosti je největší jarní akcí pořádanou
v České republice a taktéž jednou z největších v Evropě.
V pátek 11. května je v podvečerních hodinách
hojně navštěvované přátelské posezení na stejné
adrese. Hlavní program pro veřejnost se odehrává
v sobotu 12. května v reprezentativních
prostorech Penzionu Za Vodou…
Klub Kaktusářů Uherské Hradiště pořádá
výstavu kaktusů
ve dnech 7. až 9. června 2018 v prostorách Jezuitské koleje na Masarykově náměstí
v Uherském Hradišti. Otevřeno denně od 8 do 18 hodin…
V roce 2016 naše cesta Mexikem směřovala více na
západ, než je obvyklé, konkrétně do státu Zacatecas. Jedním z důvodů
byla právě nedávno popsaná Mammillaria hermosana (2014). Za
Moctezumou se krajina začala měnit v jednu velkou rovinu. Na
pozemcích se tu obvykle pase dobytek, nebo něco pěstuje. Naše cesta
směřovala do Municipio Villa de Cos. Za vesničkou Hernández byla
nutná „čůrací“ zastávka. Zápach chcíplého psa a všudy-přítomný
komunální odpad mě utvrzoval, že tady hledat kaktusy
asi nemá cenu…
Zajímavé svým tvarem, avšak nenápadné žlutozelené
květy kaudiciformní sukulentní rostliny Fockea edulis vynikají
teprve v detailu. Již řadu let pěstuji několik druhů australských
„lahvových stromů“, které jsem vyséval v letech 1990 až 1992. Zatím
vykvetl jediný druh, Brachychiton bidwillii, původ semen je
Brisbane v Austrálii. Stromek vykvétá…
Tento krátký příspěvek může být chápán i jako omluva. V minulých
letech byla tato krásná kytička nabízena v našem katalogu jako Echinomastus
spec. nova „stenocactoides“ PP 449, Srra. de la Paila, Coah. Tohle
katalogové jméno jsem si vymyslel podle květů, které se docela odlišují od
dalších příbuzných tím, že okvětní lístky se zdobí červeným proužkem, podobně,
jako je tomu u řady druhů rodu Stenocactus (Echinofossulocactus). Pokud tedy ve sbírce máte tyhle kytičky, opravte
si jmenovky, ale ponechte si označení PP 449. I tento případ
ukazuje, jak důležité může být polní číslo, jména se mohou…
„Skleníky příjemně, 1. máje 2002
oficiálně a úředně odemknuty!“ Tohle napsal jeden z návštěvníků
před 16 lety (L. Makeš) o první akci, a od té doby nepadá v úvahu
žádná změna termínu nebo rámcového programu! Otevírání skleníků
v Chrudimi MÁ STÁLÉ DATUM – vždy prvního máje (1. května).
Prvomájové otevírání začíná v 10 hodin dopoledne, na středověkém chrudimském
náměstí, pěkně uprostřed, u kašny s morovým sloupem. Předseda spolku přivítá
tradičně okolo stovky kaktusářů, a obvykle poděkuje všem za to, že do Chrudimi
přivezli krásné počasí. Pak následuje krátká procházka – takový prvomájový
deseti-minutový miniprůvod, a to k městskému muzeu…
Katalog – nabídka semen na webu – je asi 4x za sezónu měněn,
zejména zmizí položky, které jsou vyprodány. Potom se pár
lidem nedaří identifikovat položky podle katalogových čísel.
S úspěchem lze použít archiv všech položek, které byly
v minulých letech nabízeny, klikněte na
ARCHIV.
Pemzu ve velkém balení již nebudeme posílat poštou. Pohodlí
je pro personál prodejny důležitější, než spokojenost
zákazníka…
Petr Pecina má v obci Seč jenom pár kaktusů. Řekl bych tak dva metry čtvereční.
On není ten tip kaktusáře, který potřebuje mít všechny novinky, nebo který se
snaží o kompletaci rodů. Petr má hlavní prioritu, aby se mohl mezi kaktusy
pohodlně posadit a relaxovat…
