Květen 2013 u Pavlíčků

1. máje se u nás tradičně odehrála milá komorní akce, Otevírání skleníků. Zase jsme se sešli v 10 dopoledne u kašny na chrudimském náměstí. Skvělou přednášku o výletu na Kubu za kaktusy přinesl Libor Kunte a na úvod setkání nám zazpívala Maruška svou písničku o kaktusech a kaktusářích. Akce jako obvykle končila odpoledním posezením u Pavlíčků. Na konci května média ohlásila, že u nás od začátku roku bylo jen 80 slunečných hodin. To je nepředstavitelně málo… 

Málem zapomenuté sukulenty (26)

Tentokrát tu máme dva zástupce početného rodu Echeveria. Obě rostliny bývaly dříve zastoupeny v našich sbírkách poměrně často, ale postupem času byly více či méně vytlačeny vlastními kříženci nebo kultivary. Obě jsou přitom atraktivní, nádherně kvetoucí, a celkově mají všechny předpoklady být i nadále ozdobou každé sukulentářské sbírky. Přesto tomu tak není! Echeveria affinis z mexických států Durango a Sinaloa je v rámci rodu…

Nové Aztekium, nová mexická senzace

Všichni, kdo jsme Mexiko navštívili, víme, že v těch rozlehlých pustinách určitě na nás čeká mnoho dalších zajímavých překvapení. Vzpomínám, s jakým nadšením jsem po deseti dnech hledání s Jarou Šnicerem uviděl přísně utajovanou lokalitu Aztekium hintonii a stejně senzační kytky Geohintonia mexicana. Do dnešních dob jsou tyhle kytky ozdobou sbírek, i když i staré dobré Aztekium ritteri (1929) je i po desítkách let existence ve sbírkách také stále vzácností. Zejména v pravokořenné formě. Aztekium valdezii je třetí, dobře odlišitelný druh tohoto malého rodu. V této chvíli je tento druh ještě bez popisu, s provizorním jménem valdezii (nom. prov.). Samozřejmě, že lokalita bude velmi přísně tajená…

Foto měsíce - květen 2013
Zdravím a posílám několik snímků z letošního jara. Jedná se o sulkorebucie které jsem vyséval na podzim 2009. Semena pocházela od pana Šedy z Vysokého Mýta a po třech letech pěstování letos vykvetla asi polovina semenáčků. S pozdravem J. Zeman, Bučovice.
Srdečný pozdrav posielam z upršanej Trnavy. Pripájam fotky rastlín Echinocereus nivosus, Cinco de Mayo, Coahuila a Echinocereus huitcholensis MZ 784, La Fraguita, Durango. Obe rastliny sú od 15. 3. na vonkajšom parapete južného okna, chránené proti dažďu a prešli jarnými mrazmi do -5 °C. Oba kaktusy kvitnú prvýkrát, farby sú neuveriteľne sýte a krásne. E. nivosus má asi 6 rokov a je to trs 9 hláv v miske s priemerom 15 cm. Gabriel Okša, Trnava…

Isla Angel de la Guarda je krásný a poměrně velký ostrov v Kalifornském zálivu při východním pobřeží Baja California Norte, mírně severně od hranice s Baja California Sur.
Pro kaktusáře má ten půvab, že je místem jediného výskytu jednoho z nejkrásnějších ferokaktusů – druhu Ferocactus johnstonianus. Celkem logicky tedy byl tento ostrov jedním z hlavních cílů naší výpravy při letošní únorové návštěvě Baja California, a jeho návštěvu jsme skutečně pečlivě naplánovali.
Výsledkem toho bylo, že vše proběhlo, jak už to tak chodí, trochu jinak. Bylo nás sedm statečných a Isla Angel de la Guarda již v minulosti navštívil pouze vůdce naší výpravy Karel Pavlíček. Zmiňoval se o tom vždycky v tom smyslu, že to nebyla žádná legrace… 

Argentinské pohledy 2008
La Punta - Jehla, výběžek, špička… punta má mnoho významů. Pro tuto oblast typuju špičku… být ve špičce závodníků F1 je sen mnoha závodníků. Martin si ten pocit vítěze a jen jednoho závodníka na okruhu vyzkoušel. Nejdříve jsem nechápala, kde to jsme a jak jsme se sem dostali. Závodní dráhu pro formule postavili ve středu města. Klasickou závodní dráhu, jakou znám z televizních přenosů formulí. Tribuny, depa, prostě kompletní zázemí pro závodníky. Myslím si, že přístup na jakoukoli závodní dráhu jinde ve světě mimo závod není vůbec možný. Tady po skončení závodu se brány otevřou a závodní dráha slouží místním lidem k průjezdu z jednoho místa na druhé. Proč to objíždět, že? Martin zjistil, jak to tu chodí a přišlápl pedál až k podlaze. Dráhu máme, závodníka taky, jen chybí ta F 1. Argentina opět šokuje a Martin taky. Cestou jsme viděli i hodně hipódromos, závodišť pro koně. Já sazím na koně mého jediného… 

Turbinicarpus graminispinus

Nově objevený druh Turbinicarpus graminispinus byl v roce 2011 popsán v časopise Cactus & Co a následně také v CactusWorld Vol. 29 No. 2. Na první pohled vypadá tato rostlinka jako suchý chomáček trávy vyrůstající ze skalní štěrbiny. G. Matuszewski pojmenoval tento druh jako graminispinus = „travnaté trny”. Tato drobná atraktivní miniatura má v průměry 15-20 mm. Areoly nesou sedm bílý okrajových trnu z toho jeden centrální, žlutohnědé barvy, až 3 cm dlouhý. Starší rostliny můžou mít další dva centrální trny. Velké květy, až 5 cm v průměru, čistě bílé až narůžovělé, se objevují obvykle v únoru [1]. Vvýňatek z deníku 16. 10. 2012:
Když jsme se vraceli z La Soledat, lokality E. strobiliformis a Gymnocactsus subterraneus, začali jsme plánovat cestu…

Vsadím boty, že jméno stanoviště Pirhua Pirhua pranic neříká naprosté většině čtenářů, snad s výjimkou specialistů na rod Sulcorebutia. Ti vědí, že Heinz Swoboda na jedné ze svých posledních cest po Bolívii procestoval a prozkoumal hory východně od Aiquile, a mimo jiné jižně od vesnice Villa Grenado nalezl rostliny, kterým přiřadil akronym HS 119 a jméno Sulcorebutia bruchii. Ve sbírkách jsou poměrně vzácné, přestože zaujmou kaktusáře zejména barvou svého květu, která je něžně růžová a také tělem opředeným dlouhými propletenými bílými trny. Semen v plodu je pomálu. Tělo odnožuje až ve vyšším věku, takže snadné množení nelze očekávat…