Únor 2016 u Pavlíčků

Jako jedny z prvních, rozkvétají ve skleníku rebucie. Je krásný únorový slunečný den, pod sklem je skoro 30 °C a hezké květy těchto drobných kaktusů upoutají hned na první pohled. Na jmenovce je jméno Rebutia minuskula, ale to se mi nezdá. Je fakt, že špatně pojmeno-vaných rostlin vidí člověk ve sbírkách dost. Ale co je po jménu, když je to taková kráska pro radost. Mnoho kaktusářů se poslední dobou orientuje na mrazuvzdorné kaktusy. Snad tomu pomůže i fantastická knížka, kterou napsal Gabo Vereš… 

Pohledy do sbírky Michala Rece (3)

Uncarina roesliana s plodíkem. Plod je velmi pevný, slupka se drtí i ve svěráku, navíc je opatřen tvrdými háčky…, však vidíte. Vykvetla mi poprvé taky Nolina recurvata. Květy jsem nějak s foťákem nestihl, tak alespoň plody. Zase kytka, po které jsem vždycky snil. Calibanus hookerii. V roce 2008 jsem si koupil malý semenáček u firmy Uhlig a ve volné kultuře… 

Foto měsíce - březen 2016

Opět jsme dostali pár obrázků od osvědčeného autora – Štefana Danka. Jsou to rostliny, které začínají kvést brzo na jaře. Rostou na jihu USA, jsou to pohádkové lokality. Zejména místo, kde rostou Pediocactus simpsonii ssp. bensonii mám i po letech v živé paměti. V našich sbírkách se často vyskytuje Pediocactus knowltonii, dost často je vidět i na svých kořenech, i když pěstování není úplně bez problémů. Poslední obrázek nám představuje dost zřídka se vyskytující vzácnost, Sclerocactus wetlandicus var. ilseae. - Foto © Štefan Danko, komentář Pavel Pavlíček |
17. březen byl už od rána krásně slunečný. Mnoho rostlin má poupata, a na sluníčko čeká. Pan MUDr. Hanzelka poslal obrázek dvou rostlin rodu Ancistrocactus…

Postřehy z Tenerife (12)

Vrchol Risco Blanco se nachází v jižní části pohoří Teno. Je vysoký 824 metrů a od všech okolních se odlišuje svým nezvykle světlým zbarvením. Cesta k němu je vcelku pohodlná, místy i dost široká a jen pozvolna stoupající. Jen se během ní musíte držet značení a odolat svodům zelených teček na kamenech, které sice v závěru nabízejí nádherné výhledy, ale taky anabázi lemovanou opunciemi, včetně zpáteční cesty stejnou sukulentní a kaktusovou džunglí …

V první části našeho příspěvku o zajímavých kaktusech u přehrady Zimapán jsme se zmínili a žlutě kvetoucím Echinofossulocactus sulphureus u La Vega. Cesta k němu vede po hřebeni kopce nad přehradním jezerem a je provázena krásnými a fotogenickými pohledy do údolí, na vodní hladinu. Samotný sulphureus nám ale nepřipadal zvláště atraktivní – asi proto, že v říjnu 2013 nekvetl…

Cintia - reakce

Následující příspěvky jsou reakcí na článek Cintia knizei v únorovém čísle 2016:
Dobrý den, chtěl bych reagovat na článek Cintia knizei v únorových kaktusových novinách, hlavně na psaní pana Říhy. Pokud vím, tak poslední, kdo se rodem Rebutia zabýval, byl Ritz et al., jejich článek The molecular phylogeny of Rebutia (Cactaceae) and its allies demonstrates the influence of paleogeography on the evolution of South American mountain cacti vyšel v časopise American Journal of Botany v roce 2007. Autoři zjistili, že rod Rebutia není monofyletický - nachází se na více místech fylogenetického stromu. Zároveň uvádějí velmi blízkou příbuznost rodů Weingartia, Cintia a části druhů Rebutia. Tento komplex…

„To se ví, že na hradě straší, ne nějaká bílá paní, nebo bezhlavý rytíř, asistent Křižíka s obloukovou lampou chodí po hradbách a ve sklepení Jánský s krvavým džbánem“. To a podobné jsem odpovídal spolužákům základní školy, kam jsem nastoupil jako deváťák po nastěhování naší rodiny na nedaleký hrad, protože otec, dlouholetý zámecký kastelán, sem byl převelen. Tímto přemístěním služebně sestoupil a jeho budování lásky k hradu trvalo celé mé střední studie. Pro mě byl hrad kouzelný, zvykl jsem si od samého počátku, zámek byl nudný, na rovině jako nějaký rybník plný sinic, jehož parkové okolí nemělo tajemství ni romantiku. Ze strategických důvodů stál náš hrad na kopci nad zarostlými stráněmi…

Návod pro kutily - Jak snadno pořídit budku pro ptáky