Co říct, milí čtenáři, úvodem? Sluší se
připomenout, že jste se právě začetli do dvoustého vydání našich
novin. Za tu dobu noviny zaznamenaly téměř půl druhého milionu
návštěv. Jen v říjnu 2018 je četlo 8000 lidí (25000 zhlédnutí). Co
ta čísla říkají? Že celá ta práce má smysl. Že se ty příspěvky líbí.
Nemyslím, že noviny jsou kdovíjak odborné. Ale kdyby byly, možná by
čtenářů nebylo tolik. Naši milovníci kaktusů si chtějí spíše
kamarádsky popovídat, než hloubat nad taxonomickou…
V dalším díle našeho putování po rodu Agave, se
blíže podíváme na rostliny z okruhu A. potatorum a A.
isthmensis. Tyto rostliny jsou vyhledávané a v našich sbírkách
se s nimi čas od času můžeme setkat. Agave potatorum
patří mezi malé druhy agáve s velkou variabilitou a její průměr se pohybuje
v rozmezí 10-90 cm. Její pěstování není obtížné, ale tento druh určitě nesnáší
nízké teploty…
V minulém čísle nás Pavel požádal, abychom do jubilejního
200. čísla napsali nějaký zajímavý článek. Dlouho jsem přemýšlel,
o čem bych napsal, ale po návratu z poslední cesty do Mexika mám
jasno. Podařilo se mi najít novou populaci Ariocarpus
kotschoubeyanus var. elephantidens, která je od centra výskytu
vzdálena téměř padesát kilometrů. Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens Skarupke
je rostlina, která je kaktusářům známá už od počátku 70. let
minulého století. Původní popis byl Haldou z formálních důvodů
zneplatněn…
Před několika týdny spatřila světlo světa nová
ročenka SPS Adenium. Nezůstalo ale jen u ročenky. Vyšel také nový
speciál věnovaný rodu Tylecodon (autoři R. Matulová a J.
Maule). Speciál dokonce kvůli většímu rozsahu rovnou ve dvou dílech. Mimo úvodníku obsahuje ročenka 8 zajímavých článků s různými
tématy. O Cordyline australis píše I. Dráb,
Ipomoea plummerae (R. Matulová), Trichodiadema burgeri
(J. Maule), Huernia barbata (J. Hadamovský). Nejobsáhlejší
článek pojednává na 10 stránkách o rodu Gibbaeum v Malém
Karoo (T. Procházka). Dále se podíváme do Namibie s O. Melicharem,
bez dronu za Gasteria rawlinsonii (Emerson, V. Chadraba a T.
Procházka) a přečteme si…
Byl vydán nový, aktuální katalog semen
Chrudimského kaktusáře, jako vždy na
www.cact.cz. V tomto roce nebude rozesílán papírový katalog, kvůli neúměrně
vysokým nákladům na tisk a poštu. Na webu ale bude katalog ke
stažení tak, aby jej bylo možné vytisknout ve formátu a podobě
stejné, jak by vypadal tištěný katalog, aby si jej zájemci mohli
vytisknout na své tiskárně…
Vážený pane, obracím se na vás na doporučení pana
doktora Větvičky. Máme velkou sbírku kaktusů po otci, který nyní
náhle zemřel. Kaktusy byly cca 50 let ve skleníku a část
sloupovitých byla i na zahradě. Všechny jsou v dobré kondici,
v samostatných kontejnercích, řada z nich je opravdu velkých a řada
kvetoucích. Nyní, před mrazy jsou zaopatřené, ale nikdo z rodiny se
nemůže věnovat jejich dalšímu pěstování…
Zajímavé pohledy
účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky
tomu že je nekaktusářka… Chystáme se do 3600 metrů na jávie. Krajina je kopcovitá,
nízké keře.
Občas se objeví domek. Po kopcích se pasou alpaky. Kolem nich
skotačí alpačí miminka. Lokalita jménem Tafna, ve Cuesta de Toquero
v departa-miento Santa Catalina. Je to malá vesnice se školou.
Praška, po které jsme přijeli, je právě po rekonstrukci. Sušíme
stany. K autu se blíží dvě postavy. Oběhnu auto a hezky pozdravím.
Tomu se dá těžko uvěřit. Holka se jmenuje Anna, je z Polska. V Peru
pracuje s polským týmem antropologů. Kluk je Peruánec. Vydali se
společně cestou dávných Inců. Všimla jsem si, že mají jen trochu
vody v malé petce…
K jubileu patří pořádná kytice. Jenomže když
člověk vstoupí do květinářství, z té směsice roztodivných
vůní ho málem rozbolí hlava. A tak jsme si řekli, že trocha
poctivého smradu neuškodí, byť na fotkách jen virtuálního.
Vnímáme ho jako daň za krásu květů, z nichž se skleníkem
šíří všemi směry až do západu slunce. Mouchy ten zápach
milují bezvýhradně. Kdysi sraly na obrazy císaře pána tak
dlouho, až padla monarchie, takže předchůdkyně těch dnešních
vlastně měly také lví podíl na jiném kulatém výročí, které
jsme oslavili docela nedávno. Kytice se mají vázat z čerstvého. V našem
případě tedy výhradně z květů, které se otevřely během toho
mimořádně dlouhého léta roku 2018. Vše odstartovala Orbea
semitubiflora, která má i mnohem vznešeněji…
I méně bedlivému pozorovateli nejen letošního chrudimského
zavírání sezony neunikly některé podstatné fenomény: 1) Tempo pohybu davu se neustále zpomaluje. Samozřejmě je to na
jedné straně dáno zvyšující se hustotou provozu a atraktivitou prodávaného
zboží. Na druhé straně se na tom určitě podepisuje i snižující se hybnost
dolních končetin a slábnoucí zrak kupujících i prodejců. Zkrátka mezi aktéry
dominuje šedá barva vlasů a seniorské slevy jízdného. 2) Druhý popud, který mě přiměl k napsání článku (pokud tedy
nepočítám opakované Pavlovy výzvy k široké čtenářské obci internetových
novin o psaní příspěvků), byl pohled na skladbu nabízeného zboží. Říkal jsem
si, že by bylo zajímavé vyhlásit soutěž…
Kdo má žluté jak blatouchy z příkopu, potřebuje
červené. A kdo má červené i žluté pohromadě,
potřebuje strakaté. A kdo prořídlé trny, potřebuje
zanedbané tak jako srst utýrané ovce. A komu ještě
nekvetl, urgentně potřebuje květy. A komu vykvetl,
potřebuje plody. A když tohle všechno poshání, hýří
to od žluté jak řepka na poli až po hnědou jako
tabák do čibuku. A tohle všechno já měl z jednoho
vrhu! Ze semen, co jsem před několika lety pořídil
od Josefa Sladkovského pod osobním sběrovým číslem
JS 277. Byl to krásný výsev. Už mladé semenáčky
hýřily barvami a čepýřily se jak velikonoční
kuřátka. Z tisíce semen jich bylo snad na tři sta.
Bylo to těžké vybírání…
Zamykání sezóny v Chrudimi už nabylo evropské důležitosti, a je pravda, že
s narůstajícím zájmem kupujících stoupá i zájem přátel, kteří se snaží dostat
i mezi prodávající. Snažili jsme se tlakům vyhovět, postupně jsme prodej
rozšířili i do dalších prostor, chodeb a vstupní haly. Žel, narazili jsme na
maximum, více prostoru není. Hospodář spolku, pan Hájek [FHajek(z)csas(t)cz]
eviduje zájemce o prodejní místo pro případ, že
některý z prodejců své místo opustí, ale i tato
parta „čekatelů“ je větší, než naděje, že se
místo uvolní. Poslední dobou si prodejci
rozbíjejí své stánky i na přístupové cestě před
budovou. Tyto prostory jsou mimo naší kontrolu,
nikdo jejich využití nepovolil…
V těchto dnech by k vám měla dorazit hezká
pohlednice se smutnou informací o tom, že jsme skončili
s vydáváním papírového katalogu. Kdo chce, ať si klikne na
www.cact.cz/, je tam katalog ve stejném
formátu, jako v minulém, papírovém. Tento odkaz bude platit
i pro léta příští. Nyní na to už nebyl čas, ale v příštím
roce vše připravíme tak, abyste po vytištění mohli složit
sešitek s číslovanými stránkami. Vezmu si to sama na starost
– Šárka Šimunková…
Escobaria abdita, Obregonia denegrii,
Turbinicarpus graminispinus a Lophophora alberto-vojtechii
považuji za největší objevy našich kaktusářů v Mexiku. Snad se nikdo
neurazí, že jsem na něj zapomněl. S abditou, jak jí většina pěstitelů důvěrně nazývá, jsem se poprvé
setkal loni v Laguna de Mayrán. Zdejší populace bývá označována jako
„tenuispina“. Rostliny jsou řidší a mají šídlovité okrajové
trny, někdy i centrální trn. Z mého pohledu nejsou
tak pěkné…
Posílám pár zajímavých obrázků do fota měsíce:
Escobaria alversonii – letošní vedra jí opravdu svědčily.
Echinocereus brandegeei – Tuto rostlinu mám snad 25 let a letos
poprvé vykvetla. Průměr trsu je 30 cm. Normální brandegeei mi kvetou
pravidelně, ale tato žlutotrná forma měla premiéru. Sprekelia
formosissima - mexická cibulovina (lilie svatého Jakuba…
V roce 2010 jsem byl s Pavlem Pavlíčkem a jeho
kumpanií v podobě Sláva Vlk, Václav Jakubec a Miloš Krejzlík
v Mexiku, poohlédnout se po astrophytech. Kličkování po severním
Mexiku nás dovedlo až do blízkosti města Los Herreras v Nuevo León,
do míst, kde roste Astrophytum caput-medusae, nejšerednější
astrophytum. Při hledání jejich výsostného stanoviště jsme trochu
bloudili terénem. Cesty mezi křovím jsou si podobné, takže bylo
několik zajížděk a návratů. Konečně se nám podařilo trefit tu pravou
a zanedlouho se kocháme nevzhlednými kaktusy Astro-phytum caput-medusae…
Zvu Vás na společnou cestu do Mexika. Projedeme
střední část Mexika a uvidíme to nejkrásnější, co se v této zemi
vidět dá. Cesta nebude fyzicky příliš náročná, vhodná i pro starší
lidi. Poznáme většinu druhů mexických kaktusů, uvidíme řadu krásných
míst. Vygůgluji lokality, které by ještě mohly být
zajímavé něčím novým. Můžete se podílet na tvorbě itineráře cesty,
říct si co konkrétně chcete vidět. Březen je měsíc kdy pokvete
spousta kaktusů. Expedice vyjde na 52000 korun: letenka; auto a vše
s dopravou spojené; benzín, dálniční poplatky, opravy; sedm nocí
v hotelu, (ostatní ve stanu); pomoc s jazykovou bariérou; třikrát
večeře na ohni; ukážu Vám ta nejlepší místa…
Tradice těchto výstav začala nenápadně v kuřáckém
salónku nejstaršího brněnského divadla Reduta roku 1991.
Byli jsme s našimi sukulenty pozváni Klubem skalničkářů
Brno k účasti na prodejní výstavě cibulovin. Tato
spolupráce se stala dlouhodobou a pokračovala po
rekonstrukci skleníků v prostředí Botanické zahrady
Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
V roce 2000 jsme se s výstavou sukulentů a
jiných exotických rostlin osamostatnili.
Podařilo se shromáždit kolektiv vystavovatelů,
kteří vystavují příležitostně nebo pravidelně a
přivážejí své rostliny do Brna z nejrůznějších
konců ČR i ze Slovenska. Organizace je složitá
v tom, že akce je organizována dálkově jen
prostřednictvím telefonů…
Když otevřela šatník, pan Drozd aniž by o tom věděl,
na tom byl stejně jako paní Drozdová. Dobře věděl, že tady se nové
róby dlouho neohřejí, v nich se ani nestačí moly vylíhnout a jdou
z domu. „To si nějaké nemůžeš nechat? Třeba na památku, pro
vzpomínku, nebo jen tak, kdyby přišly znovu do módy? Za celá léta si
nepřibrala, do všeho by ses vešla, nakonec i do těch svatebních.“
Kolikrát pan Drozd zavzpomínal, jak se sestrou přehrabovali
babiččin a dědův šatníku, navlékali na sebe to vyšlé z módy
a chechtali se. Tady by nic pro zasmání nebylo. Nakonec ani
pro vzpomínku. Tady bylo, co zrovna frčí…
