|
Zpracováno podle deníku Sváti Matějky z Mostu, milovníka
echinocereusů,
bonsají a ještě bůhvíčeho, skvělého cestovatele, společníka
a muzikanta.
MEXIKO
2004 (17. 3. - 10. 4.) - den sedmnáctý a osmnáctý
 |
| Obraz
zkázy statisíců Ariocarpus kotschoubeyanus |
…Za
vesničkou Estancion Marte zničili místní „kultivátoři krajiny“ víc než
milion těchto vzácných rostlin. (Tento výpočet nevznikal v našich
hlavách lehce. Po spočítání rostlin na jednom aru, a pak sčítáním nul
jsme jej ale nakonec jako objektivní odhad schválili.) Setkali jsme se
s mrtvolami i s dosud živořícími exempláři. Odnesením jedné takové
bychom my cizinci riskovali kriminál. Žalostný pohled pro každého
milovníka přírody na ochranu přírodních jedinečností „po mexicku“.
Vlastík na to navázal již několikrát opakovaným referátem, jak je v
Mexiku vše naruby a jací jsou to oslové. Akorát mordidu by chtěli a
každého by chtěli napálit!
 |
| Lokalita
smrti za Estancia Marte - Sierra de la
Paila,
stovky hektarů vyoraných kaktusů |
„Lokalita smrti“ L: 25 44 574, 101 45 537
obsahuje cca 2 000 ha, 1 ha je 1 000 rostlin. Trojčlenkou se dostaneme
k tragickým výpočtům. Kdyby ariáče místní novátoři prodali na podzim, když
kvetly, za 1 US dolar, vydělali by přes jeden milion dolarů.
To je výdělek, jaký na tomto suchém vyvláčeném pozemku
nepořídí ani za mnoho let…
Před 4 lety vznikly tyto fotografie a
popis situace na lokalitě Ariocarpus kotschoubeyanus. Tehdy
jsme si dali za úkol sledovat, jak se situace bude vyvíjet
dále. Neboť – při vší naší lásce k těmto (v červené knize
velmi ohrožených organizmů CITES I) jsme se snažili pochopit
i situaci prostých lidí, v této suché oblasti žijících ze
dne na den.
Protože máme to štěstí (nebo možná smůlu) že situaci na
lokalitách známe řádově lépe, než „vědátoři“ z Mexika, víme,
že např. ariokarpusy, pokud jsou něčím ohroženy v přírodě,
pak činností (resp. v některých případech i nečinností)
zodpovědných lidí místních, a až v tísící
řadě sběrem nadšenců. Tím nemyslím komerční sběry, který si
však dnes dovolí jen firmy, jež mají vše řádně (i když
neoficiálně) domluveno s odpovědnými úředníky, a vyvážejí
rostliny po kontejnerech kamsi do Ásie.
Očekávali jsme, že po 4 letech bude po té obrovské ploše
popojíždět závlaha a lány vojtěšky se budou vlnit pod
pouštním vánkem? Optimisté možná ano, omluvilo by se tím
totiž vyhubení statisíců ariáčků (nepočítaje v to další
kaktusy CITES II, které Vás také po nálezu Profepou v autě s
určitostí přivedou do mexického vězení).
Tentokrát však mají navrch pesimisté,
dnes, po 4 letech, je plocha prázdná, zoraný a rozrušený
povrch odnesl vítr, po vyoraných kytičkách tu zbylo pár
mumií a sem tam se objevují keříky láreí.
Sombréro dolů, amigos. |
