Podzimní cibuloviny v Kapsku

Jihozápadní cíp afrického kontinentu je domovem jedinečné květeny, která se vymyká ostatním oblastem světa se srovnatelným podnebím. Nezměrná různorodost tvarů, barev i růstových forem zdejších rostlin uchvátí každého, kdo do Kapska zavítá. Nikde na pevnině nenajdeme srovnatelně velké území, které by s Kapskem mohlo soupeřit v celkové diverzitě rostlin. Vždyť na ploše jen o málo větší než Česká republika zde roste více než 9 tisíc druhů kvetoucích rostlin, z čehož téměř dvě třetiny patří mezi endemity (tj. nerostou nikde jinde na světě). Kapsko sice zaujímá jen asi půl procenta rozlohy Afriky, vyskytuje se zde však plná pětina všech afrických druhů!

Brunsvigia bosmaniae - detail květenství

Obr. č. 1 - Brunsvigia bosmaniae - detail květenství

Časný podzim (tedy únor - duben) bývá v Kapsku ve znamení kvetení rostlin z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae). Načasování kvetení do podzimních měsíců není náhodné. Semena amarylkovitých ztrácejí klíčivost velmi rychle a doba jejich zralosti se tak překrývá s počátkem období dešťů. Zřejmě nejatraktivnější mezi zhruba stovkou původních rodů této čeledi je rod Brunsvigia. Rod je pojmenovaný podle dynastie, která kdysi vládla v Brunšviku. Její cibule mají průměr až 30 cm a v okolíku několik desítek květů, každý má 6 úzkých okvětních lístků a zhrublou, nedělenou bliznu (obr. č. 1). Ty mají barvu oranžovou, růžovou, červenou a často žlutavé skvrny nebo růžové proužky. Plod je velká trojhranná kuželovitá tobolka.

Brunsvigia bosmaniae, Nieuwoudtville Wild Flower Reserve, severní Kapsko, JAR

Obr. č. 2 - Brunsvigia bosmaniae, Nieuwoudtville Wild Flower Reserve,
severní Kapsko, JAR

Rostliny jsou velmi xerofytní, daří se jim v oblastech s horkým a suchým podnebím a minimem srážek. Popsáno bylo asi 100 druhů. Ve sbírkách specialistů se vzácně objevuje B. josephinae, B. orientalis (syn. B. gigantea). Brunsvigia bosmaniae, která díky svému masovému výskytu na některých lokalitách v severním Kapsku dokáže rozzářit krajinu vyprahlou po letních vedrech (obr. č. 2). Kulovitá květenství, jejichž průměr přesahuje i 30 cm, jsou nerozpadavá, po odkvětu se oddělují od stvolů a bývají větrem hnána po okolí, přičemž z nich vypadávají zralá semena. Velké vrcholíky se v jižních evropských zemích, kde bývají rostliny občas pěstovány, se někdy používají jako ozdoba.

Pěstují se v květináčích, potřebují sucho v létě, tedy období vegetačního klidu a teploty jen kolem +20° C. Kvetou před rašením listů na podzim. Když začnou nasazovat na květ (mladé rostliny vyhánějí listy), začneme je zalévat. Listy jsou řemenovité, ale většinou vydrží jen jedno vegetační období. Po odkvětu a odumření listů je opět nutné období sucha. Vyžadují sluneční místo. Přesazujeme jen po několika letech do hlinitopísečného substrátu (neutrální nebo zásaditý). Nejdůležitější je, aby cibule v době vegetačního klidu byly v teple a suchu, jinak květy nevytvoří. Někteří pěstitelé doporučují i v tomto období občasné opatrné zavlažení vrchního horizontu substrátu. Rozmnožuje se především dceřinými cibulkami, kterými však mateřské rostliny šetří, nebo výsevem semen. Semenáče dospívají po několika letech.

Suchomilné rostliny Kapska včetně cibulovin jsou ozdobou mnoha sbírek, inspirací pro jejich další rozšiřování a výzvou pro pěstitele.

zpět

Autor textu: Adolf Tomandl
s využitím informací R. Sudové
ATomandl(zav)seznam(t)cz
Autoři fotografií: manželé Sudovi

 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630