Bolívie a Argentina 2016
aneb Kozí bolívijský příběh, díl 16.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…

18. ledna 2016
První vstával Martin a rozdělal oheň. Oli, vím, že to tak miluješ, tak jsem všechno připravil. Jirka vrčí, jelikož moc nespal, jezdily kamiony, blýskalo se, pršelo a já jsem chrápala.

Oli, kromě toho, že miluje oheň, miluje i šutry. Dneska ráno našla zelenomodře zbarvený oblázek, karbonát mědi. Pojďte se podívat, jakými klouby jsou přichycena kola. Systém je podobný kyčelnímu kloubu člověka.

Kolem dokola i na kola čučí taky lobívky. Valíme dolů z kopce a údolí nám otevírá barevnou horninovou galerii. Jedná se o glaukonit, hlubokomořský sediment. Tvoří zpravidla okrouhlá zrnka 0,1–2 mm v průměru. Vzniká zvláště v klidných a mělčích vodách na šelfech s bahnitým dnem, kde většinou probíhá pomalá sedimentace při nedostatečném prokysličení vody. V písčitých usazeninách vzniká glaukonit při pomalé sedimentaci písku v moři nebo je do nich přeplaven.

Plán je na Santa Anna po Ruta 21. Martin vysvětluje Olze, jak fungujou brzdy u náklaďáku. To musíš šlapat a šlapat. Olga se přiznává, že taky šlapala… u starého auta. Docela jsem ráda, že jsem nikdy šlapat nemusela. První vesnice, kde zastavujeme, je Impora. Kostel budí zdání, že tu nikdo není.

Na dveřích a vratech jsou zámky, na domech hodiny na odečet proudu. Obejdu kostel a zastavím se u kluků, kteří zůstali sedět na lavičce před kostelem.

Včely jim přeletují nad hlavama a bzučíce se přemisťují z květu na květ. To je lákadlo. Limetka na stromě. Utrhnu ji. Nádherně voní. Čichové vjemy jsou v sedmém nebi. Panenko Marie, odpusť mi.

Učím taky kněze z Afriky. Jasné je, že diskutujeme i o tom nahoře. Říkám, co je to za smysl, když někdo plánovaně zhřeší, a pak si jde do kostela pro odpuštění? Dostávám odpověď, že náš Pán je všemohoucí a odpouští všechno všem.

Naproti kostelu se otevřely dveře a vyšla starší paní v klasické buřince a velké široké sukni. Pozdravíme a pokračujeme, i když ne moc daleko. Dá se říct, že obvykle vybíhám na kopec s Martinem, ale někdy vyhraje rozhodnutí jít na jiné moje oblíbené místo. Tuším, že na kopci bude hodně kytek, ale volím jiné dobrodružství.

Máte pravdu, může to být kostel, ale v tomto případě je to hřbitov. Je za vsí a hroby jsou nějak magické. Volají… pojď, jen pojď… Nejde to. Jakási neprostupná skleněná brána mi v tom brání. Je to pravda, nemůžu se hnout. Rozumím tomu, že mě musí prověřit. Každý hrob má své kouzlo, svou magii, své tajemno. Je tvořen hromadou kamenů, které naskládali na nebožtíka. Za jeho hlavu umístili masivní kříž.

Cítím, jak nepopsatelná brána energie ustupuje a je mi dovoleno vstoupit. Jdu pomalu směrem k hrobům a energie se vrací v jiné formě. Těžko odhadnout, jak dlouho jsem tady. Byl to moment, kdy jsem nemyslela na nic. Je vám nějak lehko. Uvědomím si, že bude lepší odejít. Tak jak potichu a s úctou jsem přišla, tak i odcházím. Nikomu nic neříkám, stejně by mi nikdo nevěřil. Záhrobní tajemství.

Za mostem dáme koupačku. Na chvíli se usadíme na velkých balvanech a jen tak čučíme do řeky. Deset kilometrů za vesnicí v červenici na plochách roste trsovitě wengartia. Mezi ní kvetou červené parodie. Jsou tu jak s bílými, tak i žlutými trny.

Z La Torra sjedeme do El Puente na asfaltku a pak dál před mostem na další prašku jižním směrem. Tady jsou wengartie tmavší. Pokračujeme podél Rio del Oro jen několik kilometrů a vracíme se. Fotíme kvetoucí trichocereusy. Lokalitě dávám jméno U Prasátka. Chrochochro, vyškrabalo se na ohradu malé prasátko a vystrčilo na mě hlavu. Šibalsky znovu zachrochtalo.

V El Puente kupujeme banány a citrony, chleba už neměli. Martin dostal chuť na brambůrky, Olga s Jirkou chuť zajít si na oběd. Prej se nacpali. Dali si kukuřičnou polívku s bramborama a masem, jako místní specialitu, nakonec maso s rýží. My jsme se zatím prošli po městě. Kluk u jednoho obchodu na mě ukazoval a říkal tátovi, že jsem z Portugalska.

Na Českou republiku reagoval docela vyjeveně. Hned jsem mu vysvětlila, odkud skutečně jsem a kde to je. Před obchodem prodávali hliníkové nádobí. Martinovi se tak zalíbilo vaření a hned si koupil nádoby dvě. Chci nasednout do auta a cítím, že se na mě někdo dívá. Nikoho nevidím. Už ji vidím potvůrku malou. Schovala se pod náklaďák.

To je bombastické. V El Monte de Sandoval mají fotbalové hřiště s umělým povrchem a hned vedle sportovní halu. Cestou občas zastavíme a vyběhneme na kopec. Skály jsou moc červené, nevěříme, že by tam rostlo něco zajímavého, ale chce se to trochu hýbat. Jirka si dal v autě šlofíka. Probudil se. Sakra Martine a Jirko, nevidím žádný rozdíl mezi tím, co je parodie a co je mázovka. Těžko říct? Je to stejný? Kdo budete mít se mnou trpělivost a ochotu mi to vysvětlit, klidně mi brnkněte. Děkuju předem.

Další zastávka ve Villa Abecia. Před kostelem na lavičce zaujímáme posezení odpočinkové. Martin zůstává s jeho oblíbeným pivem a já se vydávám poprosit s foťákem maminku malé neposedné holčičky v červených šatech, zda si ji můžu vyfotit. Zamávám jí a poděkuju. Pokračuju kolem tržnice. Mimino leží na zemi na dece a směje se. To je život Bolívie.

Camargo. Martine, zaparkuj zase před kostelem. Martin si myslí, že tady nikdy nebyl, ale jakmile jsme vešli do tržnice, rozpomněl se, byl tady už s Bryanem. To je moje premiéra. Velký tržiště, většinou s ovocem a zeleninou. Tolik lidí, každý něco prodává. Mám chuť na fíky, španělsky higo. Seňora mi jich do sáčku nahází docela dost.

Líbilo by se mi to doma. Odskočit si z domu a koupit si všechno čerstvé na jednom místě. Jasný je, že v Úvalech na náměstí taky zaparkuje zelinář, ale nenabídne mi avokádo, které by vypěstoval, ale bylo by to fajn. Olga koupila hrozno, ale je trochu kyselé, spíš chutná jako angrešt. To je vtipný. V tomto případě bych zase raději koupila sladké víno u Vietnamců. V další části tržnice očima kroužím po celé ploše. Najdu koření, semínka, ořechy, marmelády, med. Jen koku jsme tady nenašli. V dolní části pečou na roštu kuřata.

Poslední průjezd v horách je přes San Pedro na Culpina. V nižších polohách roste wengartie a parodie.

V serpentinách kvete modře puya. Ve vyšších polohách je víc zeleně než dole v údolí, to je kamenité.

Je čas si najít místo na spaní. Culpina je docela dlouhá. Dívám se, kde je dobré místo na stany. Projíždíme kolem posledního domu a za autem vystartuje pes. Sleduju ho ve zpětném zrcátku a najednou na kopci zahlídnu, že něco v dáli kvete. Vybíhám a křičím. Je to lobívie. Kluci pochybujou, ale nakonec moje radost je rozhýbe a krásnou barvu lobívky si chtějí taky vyfotit.

Hele opuštěný dům. Fouká vítr, možná by bylo dobré postavit stany za ním. A uvnitř rozdělat oheň a uvařit polívku. Ohniště z kamenů Martin vybudoval na nějakém divném místě, kde se točil vítr a nemohl zapálit ani papír. Vzala jsem velký šátek a přehodila ho přes nás oba a ohniště, aby se nám konečně podařilo škrtnout a zapálit papír. Na papíru byla okopírovaná nějaká lokalita, tak možná to byl důvod, proč nechtěl hořet. Nakonec se polívka uvařila. Byla moc dobrá, hrachová.
Dneska dobrou bezvětrovou noc.

Kozí bolívijský příběh - díl 1. | 2. | 3. | 4.| 5. | 6. | 7.| 8. | 9. | 10.
11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16.

 

Autor:
Petra Tvrdíková
E-mail: tvrdikmartin@seznam.cz

http://www.gymnocalycium.cz/

 

Související články

Argentina 2013/2014 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
11.| 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18.
Argentina a Chile 2012 -
díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
| 11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. 
| 21. | 22. | 23. | 24. | 25.   

Argentinské pohledy 2008 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8.
9. | 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

Patagonie a střední Argentina 2008,
část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. 
13. | 14. | 15.| 16. | 17. | 18.  | 19. | 20.

Gymno - deník Argentina 2007, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. |12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.

Pohled vně kaktusářského světa (02/2009)
Lumír Král: Pod Jižním křížem. Poznámky z velkého vandru po Argentině 
(2. 1. 2007 – 14. 2 .2007)

 

© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630