Září 2018 ve sbírce u Pavlíčků

Září nám proteplalo do října, a ejhle, ani v první říjnové třetině se počasí moc nekazí. Zajímalo by mne, kolik bylo letos napočítáno slunečních hodin, v porovnání třeba s loňskem. Myslím, že letos byl rekord. A kaktusům u Pavlíčků se to líbilo, hodně kvetly i trnily.

Ariocarpus retusus f. minimus PP 569, Ejido Nuncio, Coah.

Ariocarpus retusus f. minimus PP 569, Ejido Nuncio, Coah.

Zejména ariokarpusy tento podzim bouřlivě kvetou, že ani nestačím květy zakrývat perlinkou proti včelkám, kterých je stále ve vzduchu dost. Dnes ukážu jeden ariáček, z místa které se jmenuje Ejido Nuncio. Už jsme vyjeli z Nuevo Leon, a vjeli do Coahuila. Rostou tu retususy, o kterých jsme se shodli, že jsou menší, než ostatní formy, tak jsme si je pracovně označili jako minimus. Něco na tom asi je, neboť kvetou už i jako drobnější rostliny. Je to zajímavé, dnes jako před 14 lety, vidím, jak se z lokality dívám do protější stráně, kde vidím dva baráčky a okolo kupu dětí, které na nás povykují, poskakují – a určitě z nás mají srandu, jak tam ti gringové s nosama nad zemí hledají – bůhvíco. Taková blbina – a jak to člověku ulpí.

Podzim, to je doba kvetení i pro drobečky z čeledi Aizoaceae. Živé kamínky nám dělají radost, žluté i bílé kvítka zdaleka upoutají oko návštěvníka. Však si jistě se zájmem pročtete příspěvek Jirky Jandy v tomto vydání. Poslední dobou přibývají nádherné skleníky – zateplené balkony – které i bez vytápění většinou udrží teplotu nad nulou, což je pro litopsy přímo ideální. Myslím, že řadě druhů neublíží ani krátkodobý pokles pod nulu, v místech, kudy jsme v Namíbii putovali, ranní mrazíky nejsou výjimkou.

Lithops bromfieldii mennelii C 283

Lithops bromfieldii mennelii C 283

Litopsy jsou rostlinky tak drobné, že na půlce metru čtverečního můžeme pěstovat stovky nádherných rostlinek. Sám jsem u Stevena Bracka viděl rozsáhlou sbírku rostlin z čeledi Aizoaceae, tehdy se o ni staral Steven Hammer. Každé ráno na nás svým vysokým hlasem a s úsměvem volal „got mónink, got móning. Dnes je to člověk, který svými nálezy i znalostmi proslul na celém světě. Jeho knihy jsou překládány do mnoha jazyků, dokonce i do češtiny.

Na obrázku je Lithops bromfieldii mennelii C 283, v těchto novinách vyšlo už pár příspěvků na toto téma, například o Lithops optica. Podívejte se do novin kousek hlouběji do historie, určitě najdete množství inspirace.

Máme tu ještě dva obrázky Ariocarpus. Jeden z nich je desítky let starý obr, který možná pamatuje i dobu první republiky. Je to kytka, která je v prodejním skleníku v komisním prodeji, s cenovkou 5600,-. Neprodala se – nedivím se. S tou cenou tady asi bude dělat parádu ještě pár let.

Ariocarpus trigonus, pár desítek let starý

Ariocarpus trigonus, pár desítek let starý

Dalším kvetoucím krasavcem je Ariocarpus lloydii, co roste za kostelem San Madero u Parras. Místo, kde bych chtěl ve stáří bydlet. Na sever od města nádherné vinohrady se skvostným vínem. Odborník Vláďa Basovník při ochutnávce prohlásil, že se dá porovnat i s nejlepšími víny z okolí Polešovic. Všude okolo tam rostou výjimečně krásné Astrophytum capricorne. A docela blizoučko od města, na nádherných břidlicových skalkách rostou bájné Rapicactus mandragora.

Ariocarpus lloydii PP 803, Parras, Coah.

Ariocarpus lloydii PP 803, Parras, Coah.

Echinocereusy dělají parádu spíše na jaře. Ale E. klapperi, stejně jako třeba E. brandegei, kvetou i dlouho na podzim. Za rok i několikrát. Tuhle kytku je dobré mít ve sbírce, je to drobný trsík se žlutými trny, a k tomu ta živá červená barvička…

Echinocereus klapperi

Echinocereus klapperi

Závěrem se podíváme k Venušině sopce, aspoň obrazně. Získal jsem totiž kámen z této oblasti, kousek od Bruntálu. Je to skvělá hornina pro pěstování těch nejobtížnějších mexických raritek. Aztekia, strombokaktusy, geohintonie tu rostou po desítky let velmi dobře, i když hodně pomalu. Kámen má rozměry asi 60 x 50 cm, má úžasnou nasáklivost. Je položen v bezodtokové míse, a lejeme-li z vrchu pětilitrovou konev vody, kámen všechnu vypije. Na obrázku nám kvete Aztekium hintonii.

Aztekium hintonii PP 222, El Palmito, NL

Aztekium hintonii PP 222, El Palmito, NL

Kolikrát mne takhle něco dobrého napadlo, co by se do našich novin patřilo napsat. Říkám si – to je fajn, je to moudrý, to se bude líbit (I když Jan Werich kdysi prohlásil: „to je blbý, to se bude líbit“). Už před lety jsem si říkal, že by bylo dobře, kdybych si pořídil zápisníček, pak jsem si dokonce koupil malý diktafonek. Teď mám u sebe telefon, který by taky posloužil. Jenže – málo platné, než se odhodlám k záznamu, myšlenka mne opustí, a povídání do této rubriky je stejně nudné a ploché, jako to minulé a předminulé. A tak to neřešme, bude se to už spíše horšit.

Přeju všem vlídnou zimu, ať kvůli kaktusům moc neprotopíme, je to čím dál dražší.
Pavel Pavlíček

 zpět
Autor textu a fotografií:
Pavel Pavlíček

E-mail: pavlicek@chrudim.cz
http://www.cact.cz/

   
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630