Roubování na mrazuvzdorné echinocereusy

Většinu severoamerických rarit je obtížné pěstovat na vlastních kořenech. Jen nemnoha specialistům se tento způsob pěstování daří. Já jsem si jejich pěstování usnadňoval roubováním. V počátcích mého snažení o roubování na mrazuvzdorné podnože jsem začínal pokusy s opuncií fragilis, phaecantha apod. Tyto podnože ale neměly dlouhou životnost a zakořeňování přeživších velkých roubů dělalo problémy. Trochu nadějnější byla opuncie cv. Kůrka nebo imbricata. V mé kultuře se jim ale také nedařilo.

Navajoa peeblesiana ssp. fickeisenii Bedrock Canyon

Navajoa peeblesiana ssp. fickeisenii Bedrock Canyon

Vyzkoušel jsem pak i některé echinocereusy a jejich životnost se ukázala podstatně delší. Z několika mne tehdy dostupných druhů se mně nejlépe osvědčil Echinocereus chloranthus Lake Valley, NM (dnes russanthus). Jako nevhodné se ukázaly E. chloranthus v. corellii, E. baileyi v. albispinus Troy, Ok a E. coccineus v. inermis.

Později s rozšiřující nabídkou jsem příležitostně zkoušel i jiné druhy, a protože rouby na E. chloranthus v. cylindricus rostly více do šířky v porovnáním s E. chloranthus Lake Valley, používal jsem pak převážně tyto. V nabídce firmy Mesa Garden mne zaujala robustní forma E. chloranthus v. cylindricus SB 901 z Texasu, kterou používám dodnes. Pro miniatury ale není nutná příliš vzrůstná podnož a stála by jistě za vyzkoušení i nějaká drobnější forma (např. SB 1040 z NM, která je i více odolnější mrazu, než SB 901).

Pediocactus sileri SB 473

Pediocactus sileri SB 473

Ještě odolnější je E. viridiflorus, na tom ale rouby v porovnání s cylindricusem méně kvetou. Zkoušel jsem i E. reichenbachii, baileyi a triglochidiatus. Z těchto mně přijde nejlepší baileyi, dobře odolný mrazu a málo obráží. Drobné minus má za trochu pozdnější nástup do vegetace a tím i méně květů na roubovancích.

V poslední době zkouším i různé druhy coccineusů. Na nějaké závěry je ještě brzo. Nadějný mně přijde E. coccineus v. gurneyi SB 351, který údajně neroste příliš do výšky. Jeho nevýhodou jsou dlouhé trny přesahující přes květináč, které se ochotně zalamují do prstů. Dobrý je i E. coccineus v. paucispinus SB 406, který má silné stonky a je vhodný zejména pro větší druhy.

Sclerocactus parviflorus SB 1011

Sclerocactus parviflorus SB 1011

Obecně jsou coccineusy měkkomasé rostliny a je vhodné je před roubováním pěstovat tvrději, ale s dostatečnou zálivkou a asi dva dny před roubováním je řádně zalít, jinak se středy po řezu propadají. To ovšem platí i pro ostatní druhy. Někdo s oblibou zapouští podnože do substrátu, u echinocereusů to není třeba. Samy si do dvou let sednou a roubovanci budí dojem pravokořenných rostlin.

Pokud se někomu osvědčila nějaká mrazuvzdorná podnož, dejte vědět. Hledání vhodných druhů k roubování je totiž dlouhodobá záležitost.

Miloslav Hájek, Třemošná u Plzně
www.hajek-kaktusy.cz

Reakce red.:
Zdravím, a děkuju moc! Škoda, že naše noviny ještě nejsou zavedený na diskuzi (jako třeba plzeňské fórum) – možná, že by se pod tímto příspěvkem rozvinula nějaká diskuze. Za sebe můžu ovšem velmi děkovat, už proto, že taková kapacita, jako jste vy, do našich novin napsala. A je to hodně dobrá rada pro jiné, protože je v ní schováno dobrých pár roků zkoušení, řada neúspěchů i úspěchů. A ne každý je ochotný se o své (často draze nabyté) zkušenosti, rozdělit. Zdraví Vás z Chrudimi – Pavel P.

 

zpět

 

 
 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630