Kaktusy před oknem - část 4.

V předchozí části byly chronologicky, podle toho jak nakvétaly, představeny ty významné druhy kaktusů v minisbírce před okny, které se autorovi líbí. Postupně bylo shromážděno kolem 130 položek druhů, či variet, a nejstarší rostliny mají okolo 10 let. Není to hodně ani málo, a přesto je až s podivem, jak malý byl počet neúspěšných adeptů, kteří zmrzli, někdy až po letech.

Echinocereus dasyacanthus VS 194, Las Cruces, NM

Obr. 1 – Echinocereus dasyacanthus VS 194, Las Cruces, NM

Šlo o druhy s neznámým původem, jak tomu bylo např. u Epithelantha micromeris či Echinocereus rigidissimus, a potom u druhů, kde se větší zimovzdornost neočekává, ani když je naroubujeme, např. Echinomastus (mimo Echm. intertextus v. dasyacanthus). Jinak se při výběru postupovalo podle již známých zkušeností a hlavně podle lokalit sběru, které byly srovnávány s klimadiagramy.

Vysazovat rostliny do misek v podobě miniskalek se ukázalo jako výhodné z několika důvodů. Kameny zatěžkaly misky a nehrozilo, že je třeba sfoukne vítr, mimo to se vytvořilo přirozené prostředí a rozestup mezi rostlinami, takže misky tvoří jednotlivé exponáty, které můžeme například vystavovat. Ocenit lze také možnost zalévat podmokem, například v plném létě jen tolik, aby voda nevystoupila až na povrch, nesmočila krčky rostlin a nebyla příčinou onoho známého neštěstí, které označujeme jako „podpaření“ při náhlém ozáření mokrých rostlin sluncem.

Echinocereus reichenbachii v. albispinus SB 941, Kerr Co., Tx.

Obr. 2 – Echinocereus reichenbachii v. albispinus SB 941, Kerr Co., Tx.

Jinou záležitostí, která si zaslouží poznámku, je doprovodná zeleň, i když pochází odjinud než z Ameriky. Delospermy, původem z Afriky jsou ale nejen zajímavé a ochotně kvetou, a to i opakovaně, ale navíc na okně celkem spolehlivě přezimují. Výběr druhů a variet je při tom značný. S dobrou zkušeností lze použít žlutou Delosperma basuticum a červeně fialovou Delosperma cooperi, obě v četné nabídce zajímavých forem. Z dalších alpinek se hodí rozchodníky, např. Sedum acre, Sedum sexangulare nebo Sedum cyaneum, v zajímavých barevných odchylkách. Tyto skalničky rostou v miskách během zálivky natolik dobře, že se musí zastřihávat nebo protrhat, aby opravdu byly jen doprovodem a ne bujným „křovím“, kde se naše kaktusy jen tiše krčí.

Echinocereus fendleri v. kuenzleri SB 187, El Paso, Tx.

Obr. 3 – Echinocereus fendleri v. kuenzleri SB 187, El Paso, Tx.

Echinocereus fitchii HK 1277, Laredo Co., Tx.

Obr. 4 – Echinocereus fitchii HK 1277, Laredo Co., Tx.

Kvetení pokračuje
Pokud jsme předchozí část označili jako vrcholné kvetení, pak sice víme, že vrchol je bod, ale kvetení ještě probíhá i za vrcholem a dokvétání nemusí být o nic méně zajímavé. Koncem května se tudíž s velkou slávou rozkvetly některé rostliny Echinocereus dasyacanthus VS 194, Las Cruces, NM (obr. 1) a je to opravdu velký svátek, protože květy jsou docela velké a zajímavě žluté, což je u echinocereusů vcelku vzácná barva.
 

Echinocereus reichenbachii v. baileyi

Obr. 5 – Echinocereus reichenbachii v. baileyi

Echinocereus reichenbachii SB 941, Kerr Co., Tx.

Obr. 6 – Echinocereus reichenbachii SB 941, Kerr Co., Tx.

Echinocereus reichenbachii s velkými květy

Obr. 7 – Echinocereus reichenbachii s velkými květy

Ochotně vykvetl pěkný a dost hojně pěstovaný bělotrnný Echinocereus reichenbachii v. albispinus SB 941, Kerr Co., Tx. (obr. 2) a spíše vzácnější Echinocereus fendleri v. kuenzleri SB 187, El Paso, Tx. (obr. 3), který dovede dělat „fóry“ a květ plně rozevře, jen když slunko opravdu poctivě svítí. Druhem, který dosud úspěšně přezimuje, i když pochází z jihu Texasu, je Echinocereus fitchii HK 1277, Laredo Co., Tx. (obr. 4) s typickým tmavě červeným jícnem.

Escobaria vivipara v. neomexicana SB 169, Santa Fe Co., NM

Obr. 8 – Escobaria vivipara v. neomexicana SB 169, Santa Fe Co., NM

Escobaria vivipara v. krátké trny

Obr. 9 – Escobaria vivipara v. krátké trny

Escobaria vivipara, Grand Canyon N. Rim, Az.

Obr. 10 – Escobaria vivipara, Grand Canyon N. Rim, Az.

Koncem května pak rozkvetla celá řada spolehlivě zimovzdorných forem druhu Echinocereus reichenbachii, která roste na velkém území západu USA. Je to např. Echinocereus reichenbachii v. baileyi (obr. 5) nebo jiná forma bělotrnného Echinocereus reichenbachii SB 941, Kerr Co., Tx. (obr. 6) s pěkně uspořádanými velkými korunními plátky či banální Echinocereus reichenbachii (obr. 7), ale s opravdu velkými květy.

Sclerocactus papayracanthus FH 083, Belen, NM

Obr. 11 – Sclerocactus papayracanthus FH 083, Belen, NM

Escobaria vivipara v. arizonica, Tucson, Az.

Obr. 12 – Escobaria vivipara v. arizonica, Tucson, Az.

Echinocereus fendleri SB 134, Bernalillo Co., NM

Obr. 13 – Echinocereus fendleri SB 134, Bernalillo Co., NM

Konec května je také obvyklým počátkem kvetení Escobaria vivipara, rostoucím na ohromném areálu SZ USA mezi Kanadou a Mexikem, konkrétně např. v. neomexicana SB 169, Santa Fe Co., NM (obr. 8) nebo pozoruhodná Escobaria vivipara, varieta s opravdu krátkými trny (obr. 9), kterou jsem vypěstoval z koupených semen z ČR sice sám, ale „řízením osudu“ o ni vůbec nic nevím. Pokud je Vám tato forma známa, budu vděčný za jakoukoli zprávu. Importovaný kaktus vždy potěší, což se týká Escobaria vivipara, Grand Canyon N. Rim, Az. (obr. 10) a podobně mne potěšil Sclerocactus papayracanthus FH 083, Belen, NM (obr. 11), který jsem si konečně pořídil.

Echinocereus reichenbachii v. minor

Obr. 14 – Echinocereus reichenbachii v. minor

Escobaria vivipara v. arizonica

Obr. 15 – Escobaria vivipara v. arizonica

Červen však patří před oknem především Escobaria vivipara, která příliš nehýří pestrostí, ale v. arizonica z Tucsonu je spolehlivě „bílá“ s delšími ostny (obr. 12), podobně jako mírně odlišný typ na obr. 15, který ale každoročně kvete a při tom aspoň pětkrát remontuje. V červnu se ještě rozkvetl Echinocereus fendleri SB 134, Bernalillo Co., NM (obr. 13) a další Echinocereus reichenbachii v. minor s velmi krátkými ostny (obr. 14), uváděný jako typ. Ještě v červenci se spolu se semeníky objevily jednotlivé květy na echinocereusech a docela „poctivě“ se rozkvetly některé Escobaria vivipara, např. f. roseiflora (obr. 16), nebo Escobaria vivipara v. neomexicana (obr. 17).

Escobaria vivipara f. roseiflora

Obr. 16 – Escobaria vivipara f. roseiflora

Escobaria vivipara v. neomexicana

Obr. 17 – Escobaria vivipara v. neomexicana

V tomto čase však byly i kaktusy patrně poznamenány velkými vedry a suchem, takže deformované a špatně rozvinuté květy Escobaria vivipara na obr. 17 můžeme přičíst stresu ze sucha. Ostatně v červenci a srpnu nastupuje podle „kaktusářských učebnic“ tzv. letní stagnace, kdy mají kaktusy odpočívat, aby se znovu ještě na krátký čas probudily do vlhčího a chladného podzimu. V té době jim začnou růst pěkné trny, které jsou mimo květ další ozdobou kaktusů. Často bizarní trny totiž dodávají tělům kaktusů nefalšované kouzlo nespoutané, divoce malebného „Jihozápadu“. A právě tomu bude ještě věnována poslední část seriálu, který se odehrál letos před okny.

Kaktusy před oknem - část 1. | 2. | 3.

zpět

Text a fotografie
Radek Mrkva
radomirmrkva(z)gmail(t)com

 
 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630