Bolívie a Argentina 2016
aneb Kozí bolívijský příběh, díl 12.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…

14. ledna 2016
Jedno z nejkrásnějších rán. Lehnout si i po ránu do vany vytesané ve skále, kam opravdu vtéká teplá voda ze skály.Ranní meditace při východu sluníčka. Kdo tady bydlel dřív, vymyslel si vskutku dobrý systém budov do detailu. Dvě obytné místnosti, ohniště, spižírna, baňo a hlavně toaleta, kterou protéká odtékající voda z baňo.

Za termasem lokalita G. catamarcense montanum je z jedné strany srovnaná bagrem. Martin reagoval. Dali tomu kluci pěkně na prdel. Jejich přístupem k práci vybudujou parkoviště za sto let. Jo, je to tak. Příroda bez kaktusů není krásná příroda.

Přesunujeme se na Las Cuevas. Vrcholky hor jsou pokryté sněhem, na lokalitě vybíháme na kopec. Gymna jsou schovaná pod keři a obsypaná poupaty. Čím výš k vrcholu, tím jsou kytky menší. Je to k nevíře, za domem je rovinka s velkými balvany a žlutě kvetoucími keři. Srdce zaplesá. Hodně kytek a dvě neuvěřitelně velké, velikost XXL. Lokalitu pojmenujeme bobkoviště. Jméno už napoví, že mezi bobky se nedá projít. Mě však zajímají kozí rohy. Seberu je okamžitě. Rohy jako talisman.

Dál po Ruta 40, po asfaltce. Kolem písek a nízké keře. Vtipné. V údolí Calchaquia se za keři schovávají osli. Hlavně kluci nenápadně. Ovce se pasou opodál, nejsou tak společenské jako kozy. Většinou se sdružují v malých skupinkách, koz je ve stádu kolem stovky.

Je to možné. Bílá ovce a černé jehňátko. Otce berana se nám nepodařilo zjistit. V Cuesta Pie de Medano začínají přibývat zelené plochy a zřejmě i dobrá pastva pro krávy. V řece je dost vody. Odbočujeme se podívat na Capilitas, zda nenajdeme jakési tuberosus. Nenašli, ale našli jsme spegouše. Chci vymyslet nějakou teorii jejich výskytu. Kolem cesty rostou velké kytky samostatně, pod keřem si udělali siestu v počtu devíti. Dál od cesty jsou podstatně menší a s poupaty.

Za lokalitou vymýtili několikahektarovou plochu, kterou začínají oplocovat. Podle cedule energetických závodů kluci soudí, že možná postaví solární panely.

V Santa Maria se těšíme na oběd. Co si dáme? Jasně, že biftek. Poobědvali jsme tady už několikrát. Čtyřikrát lomo a cerveza grande, por favor. Shodneme se všichni po prvním soustu na tom, že maso je vynikající. Po jídle se projdeme po náměstí. Jirka koupil Oli náramek s kamenem. To je romantika.

Další bod cesty je Cafayate. Jirka nastartuje Gpsku a dává Martinovi pokyny, jak jet. Jirko, neblbni, tady je řeka, tady neprojedeme. Jeli jsme tady v roce 2007, když si kluci nedali říct a zapadli jsme.

Šel jsem do vesnice, vrací se Martin vzpomínkami k akční situaci, sehnal jsem čtyři chlápky, byli trochu připitý, auto nadzvedli a vynesli z řeky na cestu. Než to dopověděl, dojeli jsme k řece. Pěkný bláto. No, jo, Martine, máš pravdu.

Vracíme se na jinou cestu a řeku přejíždíme přes most. V 16:20 vjíždíme do mé oblíbené provincie Salta. Byli jsme tu několikrát a několikrát kupovali víno v Tolombón. Martin zůstává u klasiky, červené sladké. Jirka přináší flašku, na které čtu Petra. Hmmm, to je populární jméno.

Projíždíme Quebrada del Colorado. Je barevná, převažuje červený pískovec. V autě jako jeden muž vyslovujeme El Obelisco, Las Ventanas, Anfiteatro, Tres Cruzes. Známe to tady, jak svý boty. Na noc zapadneme za skálu. Tři šutry, dvě otevřené flašky a diskuze na téma amoniak.
 

Kytky si berou výživu z blesku, otočil list ve své knize George. Ten chlap něco nakousne, suše konstatuje, nikdy nedovypráví. Už tak dlouho jsem zas negooglovala.

V roce 1783 vydal abbé Bertholon, profesor fyziky na francouzských a španělských univerzitách, knihu o rostlinné elektřině. Zmínil se i o italském fyzikovi G. Toaldovi, který docílil vysokého vzrůstu jasmínových keřů zavedením drátu z bleskosvodu. Bertholon sám používal elektrizovanou vodu a tvrdil, že salát i jiná zelenina vyrostly do neobyčejných rozměrů.

Co takhle udělat přednášku „Kaktusy pod bleskovou palbou“? Proč se kluci diví tomu, že na lokalitě vyroste jeden kaktus, který svou velikostí podstatně převyšuje ostatní. Je šlehlej bleskem, že jo?

Ještě jsem se dočetla, že i kytky mají svou alchymii, tak jako císař Rudolf. Sice nepracují na výrobě zlata či kamene mudrců jako jeho alchymisté, ale jsou schopné přeměnit mangan z roztoku na železo. Nebude to dlouho trvat a kaktusáři si budou volat do svých sbírek psychokaktusologa. Osobně si s kytkama povídám a Martin určitě taky. Myslím si, že i ony mají duši. Pokud se stane, že kytka odejde, není to zálivkou, světlem či teplotou, ale tím, že se kaktusář věnuje víc jiným kytkám. Prostě se začne vykecávat s těma na jednom konci skleníku a zapomene zajít na pokec na stranu druhou. A to opravdu zabolí. Rychle do stanu na pokec s Martinem…

Kozí bolívijský příběh - díl 1. | 2. | 3. | 4.| 5. | 6. | 7.| 8. | 9. | 10. | 11. | 12.

 

Autor:
Petra Tvrdíková
E-mail: tvrdikmartin@seznam.cz

http://www.gymnocalycium.cz/

 

Související články

Argentina 2013/2014 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
11.| 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18.

Argentina a Chile 2012 -
díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
| 11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. 
| 21. | 22. | 23. | 24. | 25.   

 

Argentinské pohledy 2008 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8.
9. | 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

 

Patagonie a střední Argentina 2008,
část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. 
13. | 14. | 15.| 16. | 17. | 18.  | 19. | 20.

 

Gymno - deník Argentina 2007, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. |12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.

 

Pohled vně kaktusářského světa (02/2009)
Lumír Král: Pod Jižním křížem. Poznámky z velkého vandru po Argentině 
(2. 1. 2007 – 14. 2 .2007)

 

© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630