Vzpomínka na Jirku Krechovského

Jirku jsem poznal před mnoha lety. Byl tenkrát první člověk, který mi dal nějaké prvotní rady o pěstování kaktusů. Byl jsem návštěvníkem výstavy kaktusů a jeho informace byly pro mě směsicí okamžitě zapomenutelných jmen rodů a druhů kaktusů. Zaujal mě na první dobrou. Byl to prostě „fořt“. Impozantní postava s obličejem ozdobeným vousem. Na každou mojí otázku měl odpověď. Byl o nějaký ten rok starší než já. Odhadoval jsem ho tak do třiceti.

Jirka Krechovský s Astrophytum coahuilense, Sierra Zavaleta

Jirka Krechovský s Astrophytum coahuilense, Sierra Zavaleta

To jsem ještě netušil, že se rok s rokem sejde a já se stanu jeho kolegou v klubu. V klubu, ve kterém on byl respektovanou osobou, člověkem s tím pravým kaktusářským rozhledem a s neuvěřitelnou pamětí týkajících se jednotlivých rostlin. Pamatoval si jména druhů, dokázal je identifikovat podle fotografií a leckdy nás udivoval ležérností, s jakou do pléna házel názvy. Trochu jsme ho i podezírali, že někdy je přání otcem myšlenky, ale seknul se málokdy. A když, tak se nestyděl to přiznat. No a tak není divu, že v klubu se ustálilo rčení „když něco nevíš, zeptej se Krechovskýho“. Občas během přednášek kolegů doplňoval, případně i opravoval jména promítaných rostlin. Nikdo se na něj nezlobil, bylo to ku prospěchu.

Byl dobrým, pro mnohé snad i poněkud svérázným, pěstitelem svých rostlin. Jeho způsob pěstování byl neobyčejně tvrdý. Nedá se říct, že by to jeho rostlinám ublížilo. Ale přeci jenom, v době, kdy Pachypodium geayi bylo novinkou a on nám tvrdil, že u něj ve skleníku mají v zimě listy přimrzlé ke sklu, trošku jsme váhali. Ale bylo tomu tak.

Jirka Krechovský, Balderas

Jirka Krechovský, Balderas

O svoje rostliny, které pochopitelně množil rozsáhlými výsevy, se vždycky rád nezištně podělil s přáteli, případně na klubových schůzkách přebytky levně rozprodával. Kytky si vždycky pečlivě vybíral. Chodili jsme k němu obdivovat ariáky, astrophyta, theláky a spoustu jiných druhů i z jiných čeledí. Vzpomínám na jeho mučenky. Paráda. Ale ne vždycky se daří. Od někoho dostal hnojivo a nějak to on, nebo bůhví kdo zblbnul a svojí sbírku zalil herbicidem. Katastrofa. Jirku to nezlomilo. To už bylo v době, kdy jako jeden z prvních jezdil do Mexika. O semena nebyla tedy nouze a tak jeho sbírka byla zanedlouho zase plná rostlin z jeho vlastních sběrů, nejenom kaktusů, ale i doprovodných rostlin. Fořt.

Jirka Krechovský na kaktusářské expedici, Don Puerco, Valle de Rosario

Jirka Krechovský na kaktusářské expedici, Don Puerco, Valle de Rosario

Profesí byl Jirka klempíř. A šikovnej. Hodně lidí z klubu má ve svém skleníku pomůcky, které vyráběl a které byste na trhu jen těžko sehnali. A tak když zalévám rostliny v nejvzdálenějších koutech svého skleníku, speciálně pro tento účel vyrobenou konvičkou se sosákem přes půl metru dlouhým, nelze si na tohohle kamaráda nevzpomenout. I do keramické dílny mi vyrobil pár pomůcek. Pro odvažování glazury používám od něj vyrobenou nádobku. To, že ji dokázal vyrobit tak, aby měla váhu přesně jeden kilogram, se při vážení docela hodí. Jeho sázecí lopatičky máme snad všichni. A tak věřím, že pokud s těmito pomůckami pracujeme, je to, jako by byl mezi námi. Bohužel jen jako. Na písek k Berounce už s ním nikdy nepojedu. Ale pokaždé, když tam těžím, tak vzpomínám.

Jirka Krechovský, Nuevo Milagro

Jirka Krechovský, Nuevo Milagro

Každému z nás sem tam, ať děláme, co děláme, nějaká ta kytka uhyne a říkáme, že si jí vzal kaktusářský pánbůh. Od doby, kdy se Jirkovi před 11 lety nepodařilo svůj boj s nemocí vybojovat a odešel taky tam někam nahoru, už těch odešlých kytek nelituju. Snad tam Jirka už má zase plnej skleník.



Pozn. Red.: Jirka Krechovský zemřel téměř přesně před 11. lety – 19. května 2007.

Krátké vzpomínky na webu KK Plzeň:
Zpráva o odchodu našeho kamaráda
Jiří Krechovský 1945 - 2007, malá vzpomínka na našeho kamaráda
Vzpomínka na Jirku Krechovskýho
Vzpomínky na Jirku
Přesazování - vzpomínka na přítele Krechovského
 

zpět

Text Jirka Vinař, Plzeň
jvinar(z)seznam(t)cz
Foto Grzegorz Matuszewski a kol.

 
 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630