Pozdní vzkaz Ladě

K napsání tohoto článku jsem se odvážil, když jsem si před pár dny všiml diskuze pod popisem Blossfeldia minima v galerii kaktusů. Desetiletý Lukáš se tam ptá, jestli mu vykvete pravokořenná blossfeldie (to bylo v r. 2009). O dva roky později mu jistá Lada odpovídá, že ne, jedině naroubovat. Tak jsem šel omrknout svoje pravokořenné Blossfeldia pedicellata, které měly už docela velká poupata, a pak jsem začal psát. Předesílám, že nejsem žádný mistr kaktusář, pěstuji kaktusy asi na třech metrech čtverečních a nemám žádné vzácnosti.

Blossfeldia pedicellata

Blossfeldia pedicellata

Blossfeldie jsem vyséval mnohokrát a nikdy nepřežily první rok. Pak jsem kdesi na internetu našel pár fotek z přírody, malé blossfeldky namačkané v mělké spáře skály a jakoby ve stínu. Dál jsem se dozvěděl, že se vyskytují v blízkosti vodopádů. Vtom mi to docvaklo, v okolí jezů, splavů peřejí a vodopádů se v noci po ochlazení tvoří jemná mlha, ty kytky z ní žijí, ve spárách asi není moc živin a snad mají rády stín. No a tak jsem si u Pavlíčků objednal semena, vysel jsem je Fleischerovou metodou do čistého písku. Když byly asi 1 mm široké a na temeni se objevil první náznak vlny, tak jsem je přesadil do květináčů „osmiček“. Přesazoval jsem tak, že jsem je podebral lžičkou na kávu i s pískem pod nimi a celé to posadil na vršek písku v květináči. Pak jsem květináče dal na parapet okna vedoucího na jihozápad a začal jsem mlžit. Jednou denně, nejlépe navečer (občas jsem zapomněl, občas jsem byl mimo bydliště, ale snaha byla), celý rok, tak aby zvlhnul povrch písku do hloubky tak dva milimetry, nic víc. Pod parapetem byl radiátor, kytky měly i v zimě teplo. Občas jsem do vody přidal nepatrně hnojiva.

Rok a půl to byla nuda, kytky nebyly mezi zrnky písku skoro vidět. Občas jsem pochyboval, jestli ještě žijí. Pak už to začínalo být větší, zelenější a po čtyřech letech měly ty největší průměr 1,5 cm. Tak jsem minulou zimu udělal experiment, dva květináče jsem nechal v teple a mlžil denně, dva jsem dal do chladnější místnosti a mlžil jen o víkendu (to jsem jim zatopil, aby měly teplotu kolem 20 stupňů). Výsledek byl takový, že ty ze studeného odchovu nasadily poupata už v dubnu, ty pěstované v teple začínají váhavě až teď v červnu. V květnu jsem blossfeldie přemístil do skleníku na stinnější místo. No a po třech měsících od prvního náznaku nasazení poupěte rozkvetly. Ten první náznak je mikrotečka červenohnědé barvy ve vlně na temeni, v první chvíli jsem se vyděsil, že je to červený pavouček…

Takže Lado, sice pozdě, ale dovoluji si oponovat, jde to bez roubování, není to až taková věda. Výsev Fleischerem, pak hodně světla, ale ne moc slunce, substrát s co nejmenším obsahem humusu, a hlavně nezalévat, ale jen decentně mlžit.

zpět

Text a foto
Milan Rak
milanrakpavl(z)seznam(t)cz

 
 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630