Argentina 2013/2014, díl 10.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…

12. ledna 2014
Ranní skučení Martina. Ty polívky už ani nemůžu vidět. Nedá se to jíst. Nabízím fitness hrachovou kaši. Kaši a ještě k tomu hrachovou? Vidím, jak ohrnuje nos a ještě k tomu se šklebí. Hahaha… uznal, že se zmýlil. Je fakt dobrá. Po hrachovém ránu odjíždíme na El Puesto, lokalitu Ládi.

To je překvapení, musíme přebrodit řeku.

Koryto má vysoké břehy, na které si poutníci vyrývají symboly, které se podobají piktogramům.

Klasická situace. Martin a jeho kamzičí rychlost být první na skále.

Nejde o rychlost. Ale to už vím dávno. Systematicky prozkoumávám mírný svah skály.

Kytek je podstatně míň. Srovnávám dnešek se včerejškem. Jsou i míň otrněný, ale na druhou stranu mají víc poupat. To je Petro sice hezký…potřebuju plody. Hele, mám. Děláš si ze mě legraci? Vždyť je totálně suchej. Kašli na to. Nekašlu a všechny plody i bez pinzety vyberu. Tvrdý jak šutr. Překousnu jeden a semínka se jen sypou. Nevěřící Martin v roli Tomáše mi sebral plody a vysypává další semínka na ruku. Zajímavé je, že je tu načervenalá zem a světle oranžoví mravenci. Nejvíc mě fascinujou prťavé písčité duny u řeky.
 

Před vesnicí se zastavíme u vstupní brány se symboly. Argentinci mají cit pro umění.

Žádný kýč. Oblíbená věta Martina. To bych nebyla já, abych nezašla do kostela.

Ticho, ticho jako v kostele, přerušila melodie varhan. Místní farář začal brnkat vánoční koledy.

Cestou nás upoutal obchůdek s místními specialitami. To neuhodnete, co si Martin vybral. Vino dulce.

Pokračujeme k horám do Anillaco řes řeku La Troya. Navštívím další kostel ve vesnici Complejo Mayorazco. Zřejmě tu byl i papež František. Soudím podle jeho fotky umístěné před oltářem, na které je vyfocený s madonkou a farářem před kostelem.

Hele, odbočka. Prosím, ještě jednu kapli. No vidíš, jak si ji zrekonstruovali.

Ještě se podívám, k čemu mohly sloužit další stavby.

Branou jsme vešli a taky branou vyjdeme. Na shledanou.

Opět se nám otevírá cesta krajem vinic. Směrem na Fiambala se setkáváme s architekturou červených vepřovic. Staví podle staré tradice. Občas mezi nimi vykoukne cihlový dům, podobný malému cihlovému domku u nás. Vesnice jsou jakoby roztahané podél silnice. Kdybych neviděla cedule, myslela bych si, že jedna vesnice nemá konce. Martine, nekoupíme meloun nebo banány? Vlastně tady mu říkají pomelo. Není pomelo jako pomelo. Z rádia se line melodie lambady. Kroutím se na sedačce a vzpomínám na povodeň ve Fiambale. Už se těšíme na nové zážitky v termasu. Poznáváš, kde před dvěma lety byla totálně zničená vodou cesta? Asi tady, že jo?

Vypadá to, jako by se tady nic nestalo. Podívej, nový camping vyrostl pod termasem. To je srandovní. U vstupu dostáváme papírové, zřejmě po krátkou dobu, vodě odolné náramky.

Argentinci dostanou modré, pro cizince mají červený. Nechci se zeptat, zda jsou podle barev stanoveny taky ceny. Popadlo by mě zřejmě diskriminační rozčílení. Jdeme raději na oběd. Empanadas a salát. Můžete mi říct recept na těsto? Poprosím seňoru. Je stejný, takový, podle kterého jsem připravovala těsto doma. Jenže místo sádla jsem do těsta kydla máslo. Martin pokyvoval hlavou, sádlo…sádlo tam být musí, jinak to není ono.

Dobrý oběd. Pochutnáváme si. Během dlabance se díváme na telku. Dakar. Zítra jedou kluci do Bolívie. Motorkáři mluví právě o dokončené etapě v Argentině jako o nejhorším snu. Tvrdý závod.

Taky se někdy zaboříme do písku, ale co to je proti terénu, kde jedou závod. Nevyzpytatelný kus země. Pokouší vás a někdy lapí. Martin testovací písky většinou přejel. Pokud zapad, tak jeho řídícím a mým strkacím umem jsme vždy auto dostali ven. Zaplatíme za oběd a vrháme se do pilety s 37 stupni. Proudem vody z vrchní kaskády si masírujeme záda. Martin je můj osobní a jediný řidič, musí si trochu odpočinout. Hodně řídí a někdy je to vopruz. Kolem šesté hodiny začínám být trochu nervózní z nic nedělání. Martin by chtěl postavit stan na parkovišti jako minule.

Krátký dotaz na plavčíka, zda je možné postavit stan. Co platilo minule, neplatí nyní. Pouze v kempu. Martin si vychutnal poslední doušek svého lahodného vínka. Já připravila ovocný salát. Se západem sluníčka, spokojení a odpočatí se přesouváme na Palo Blanco.

Argentina 2013/2014 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9.

 

Související články

Argentina a Chile 2012 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
| 11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. 
| 21. | 22. | 23. | 24. | 25.   

 

Argentinské pohledy 2008 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8.
9. | 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

 

Patagonie a střední Argentina 2008,
část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. 
13. | 14. | 15.| 16. | 17. | 18.  | 19. | 20.

 

Gymno - deník Argentina 2007, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. |12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.

 

Pohled vně kaktusářského světa (02/2009)
Lumír Král: Pod Jižním křížem. Poznámky z velkého vandru po Argentině 
(2. 1. 2007 – 14. 2 .2007)

 

© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630