Argentina 2013/2014, díl 7.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…

5. ledna 2014

Větře! Nám vařič nesfoukneš. Strčíme ho totiž do auta. Po Ruta 7 pokračujeme na Ruta 3 kolem San Luis směrem na Zanjitas. Hele, další plastika z cyklu sluneční soustava. Tentokrát jde o Saturn a jeho prstence. Podél silnice se kření tráva brčálová, což je na léto překvapující zjištění. Třeba chytá druhou mízu. Martin si udělá kontrolní výstup a odhalí placatý schicendansee. Na periferii města postavili docela dost hipodromů. Divný kontrast s travnatou plochou a pasoucími se koňmi.

Na trojce je dobrá silnice, střídají se pásy kvetoucích keřů s oplocenými pásy bez keřů. Před námi se otevřel krátký pohled na salinu. Martin cituje Gapona. Lokalita je jak místo u bábušky na Ukrajině. Dům, dvorek a slepice. Skutečně to tak je, až na to, že keře za tu dobu, co tady Gapon byl, přerostly babušku i dom. Něco najdeme. Od paty kopce, maximálně trávu. Jsou tady? Myslíš hejno kondorů nad námi?

Ha, mám je. Pod keřem v trávě. To jsem nečekala. Vrchol kopce je víc kamenitý a zároveň i s více kytkama. Přestože fouká vítr, teplota se vyšplhala na 37. Kaktusy jsou bez plodů. Odjíždíme ze Zanjitas El Pueblo Heroico. Moment, jedná se o vesnici hrdiny. Chachacha. Slovník vyjede překlad se slovem bohatýra. Jo a bábuška se zamilovala tím pádem do bohatýra.

Pokaždé když vidím sportovní areál v takové prdeli, jakou je tadyta, divím se. Tak jo, nedivím se, tady je to normální. To je švanda, zasměj se taky. Vidíš značku? Normálně na značce bývá kráva, že jo? Dnes je na ní pes. Salinas del Bebedero. Zřejmě tu musí být voda. Soudím podle ledňáčka, který nám přefrnknul přes cestu.

Bajkonurrrr??? Jasně, že ne. Jen další plastika za městem mi připomíná Bajkonur. Martin dostal nápad jet se vykoupat. Potrero De Los Funes. Co se to tady děje? Smějeme se, jelikož si nejdřív vymyslíme teorii, že je tady místním zvykem si vyrazit na piknik k silnici a usadit se pod stromem. Blížíme se k dráze F1 a mumraj lidí sílí. Nebudou náhodou čekat na Dakar? Taky že jo. Naši domněnku potvrzují prodejci triček na Miradoru za městem. V questě se Martin vrací na lokalitu fisherii a esperansee.

Blázinec na YPF. Fronta na benzín. Počkáme. Odpoledne má Martin v plánu udělat sběry G. striglianum aenemum na lokalitě Calera. Pamatuju si, jak jsme minule ani o kytku nezavadili. Křoví je dost vysoké, nechci se ztratit. Zahajuju taktiku kolmo do křoví a kolmo ze křoví, pak posun po cestě vpřed. Žádný plody. Co je to za rostlinu?

Fotím a zapomínám hledat plody. Martin je bez plodů, tak se na lokalitu vracím a hledám. Trochu do kopce a mám je. Na chvíli zajedeme ke kempu Termas San Geronimo, pro případ, že bychom nenašli místo na spaní. Poslední dnešní lokalitou je San Antonio. Holky, vy na nás čekáte? Nečekaly a zdrhly. Mluvím o dvou marách. Nejen mary, ale zřejmě i plody vzaly roha taky. Západním směrem se přibližujem k Parku Las Quijadas. Zde přespíme.

6. ledna 2014

Parque Nacional Sierra de las Quijadas je rozlehlou chráněnou oblastí a existuje od roku 1995 jako jediný národní park v provincii San Luis. Quijadas znamenájí čelisti. Dominantou parku je kaňon 8 km dlouhý, 6 km široký a 300 metrů hluboký. Mohutné stěny jsou z červeného pískovce a jsou zvlněné jako záclony. Nejkrásnější podívaná je při západu slunce. Park má mimořádně bohatou faunu a flóru.

Paleontologové tu stále nacházejí fosilie. Park je pokladnice zkamenělých pozůstatků dinosaurů. Jedinečný druh, na který jsou pyšní, je pterosaurus, který byl veliký jako vrabec. Uděláme si jedno vrabčí foto před výjezdem z parku u cedule. Nezbytná je válečná porada, jak pojedeme.

Porady moc miluju. Opravdu nekecám. Je třeba plánovat. Viď, Martine? Kam jsi změnil směr? Jasně. Na Luján. Míjíme odbočku na Botija. Ha… nová silnice. Velitel přibrzdil, otočil se. Jedeme kratší cestou. Za Botija je už praška. To je nádhera. Výhoda prašek je, že vždycky se dá na co koukat. Miluju koně. Stává se, že hřebec má vztyčenou hlavu a klisna ji spíš sklání k zemi. Kozy si hlavu s ničím nelámou, hlavně se rychle dostat přes cestu. Kozel je frajer. Překráčí si cestu, levá, pravá, přední, zadní, hlavně ať do mě auto nenarazí. Co je bomba? Vidět opět po dlouhé době mary. Jedna začala zdrhat do roští, druhá znehybněla za akácií.

Jak vnímáme dění kolem z auta? Je to jako ve filmu. Martinovi se líbí prdelka mary, mě fascinujou její oči. Podívej terro común. Na tebe jsem nezapomněla. Jenže ty, na rozdíl od mary, se nechceš nechat vyfotit. Zeptáme se gaucha, zda opravdu jedeme na San Domingo. Prý tam jede taky. Doufám, že nemyslel, že pojede před námi. Takže po Ruta 29 na Ruta 33.

V Coral de Isac v 10:30 je 33 stupně. Lokalita G. esperansae. Proč tu stojíš, Petro? Chceš fotit? Klidně můžeš hledat další kytky. To je švanda. Civím pod keř, a žádnou kytku nevidím. Asi musím víc zaostřit. No vidíš, jak mi to jde. Můžu pokračovat v hledání. No jo, hlavně plody. Zas v těch kytkám mám zmatek. Bodenberianum, riojense či castelanosi? Budu říkat gymna odsud a odtud.

Je fakt, že v případě lokality Nueva Esperansa to nepůjde. Kytky jsou za trnitým hustým plotem. Pojmenuju je kytky za ohradou. Minule jsem ji přelezla, ale letos ani náhodou. Pokusím se ještě najít nějaký průlez, ale snaha marná. Jdu podél plotu několik set metrů a je tak dobře vybudovaný, že se mi to fakt nepodaří. Ještě chvilku a uvidím skalní výběžek. Jo, jsem tu. To je kytek. Později jsem zjistila, že v zápalu radosti jsem přehlídla 20 cm esperansea. Čubrnělo na mě celou dobu. Má barvu podobnou jalo prochazkianum. Žluťásci, žluťásci… jakou kytku hledáte vy?

San Rafael 14:47 a 39,5 stupně. Teplota? Není problém. Vy jedny mouchy slepuchy, vy jste problém, vy otravujete. Panenko skákavá, viděls to? To je vtipný. Mám hledat nějaké tři kytky za zatáčkou. Marná snaha, čísi ruka zasáhla a nějak krajinu přeorganizovala.

Čas 15:30, místo San Isidro a teplota 40,5. Vracíme se na lokalitu castelanosi. Proč? Jednak je tady hezky a Martinovi zdejší klid evokuje napětí z filmu. Nikdo tu není a všichni o tobě ví. No a za druhé, zase nám jde o plody. Zastavíme se na pivko. Připomínám hospodskému naši minulou návštěvu. Pivo už jsme u vás pili. Nepamatuje si nás. Na rozdíl od minula začal pěkně drmolit. Několikrát jsem opakovala, co… prosím? Jedeme raději na lokalitu.

Ještě než se mi podařilo otevřít branku, Martin zahučel do písku v brodu řeky a trochu se zapískoval. Hej rup a je venku. Trochu jsem zatlačila na auto. Hospodský říkal, že se tady přehnal silný vítr. Některé keře pokosili lidé, některé vymlela voda. Aspoň je líp vidět na Sierra deLas Minas. Martine zastav, chci se jít podívat do kostela a na věž na zvony. Hmmm do kostela se nepodívám, už ho zavírají i přes den. Nevadí, od zvonů je hezký výhled.

Za kostelem leží hlava kozla. Jasně, symbol satanismu, rychle reaguje Martin. Už to chápu… jako že jsou všichni uvnitř? To proto jsou dveře zavřený zevnitř.

Máme 17:15 a 42 stupně. Dneska výpravu tradičně zakončíme ve Viaje De Chepes. Čau, ty psisko. Ty a papouchové na stromě si mě pamatujete.

Tvůj páníček, ne. Letos je málo vody. Plavačka, čachtačka při měsíčku nebude.


7. ledna 2014

Kdo pak to tady křičí a hádá se. Papouchové. Člověk i  jim rozumí. Hlavně Martin, ten hned jejich hašteření překládá. Jeden chce jít do hnízda a druhý s vystrčenou hlavou ho nechce vpustit. Co chceš? Nemám čas, dívám se na zprávy. Jdu si dát spršku a myslím, fakt nevím proč, na Mlhoše, mýho šváru. Chce dovézt z Argentiny nějakého brouka. A vida, samička roháče. Chytím ji. Není tak krásná jako její manžel, ale má se k světu.

Vím, že brzo umře, ale urychlit její konec hlavičkou špendlíku, tak to nedokážu. Vrátím ji na strom, ať si ještě trochu užije. Zajdeme na lokalitu za kostelem? Zajedeme? Nezajedeme. Na cestě je tolik bahna, že raději přemluvím Martina, aby zastavil. Podívej, borec s větším autem zapad a není mu pomoci. Musí čekat na větší auto, které ho vyprostí. Za kostelem, který opravují po zemětřesení, postavili muzeum gaučů a kapli.

Lokalita El Rodeo, G. castelanosi. Na dvou kopcích pod keři je hodně kytek. Dlouhý trny a nezralé plody. Konečně, na samém vršku Martin vystopoval velkou kytku i s plody. Vracíme se do Chepes. Přijímám pozvání na oběd. Myslela jsem si, že nemám velký hlad, ale milanesu jsem snědla dřív než Martin. Kde jsou ty časy levných jídel v comedoru? Řízek se salátem za rovných 55 pesáčů. Rovnoměrně roste cena s velikostí porce. Čím větší cena, tím menší řízek.

Ve 13:00 nám teploměr hlásí 43 stupně. Vjíždíme do provincie San Juan. Martine, vyfotíme salinu? Je bílá. I při tom horku si dovedu představit pole s čerstvě napadaným sněhem. Svatý Martin se tu projel na bílém koni. Hezká iluze.

Před Cuesta de Marayes Martin vybíhá do kopce a začíná fotit. Co? Místo trochu namodralých pyrhocactusů.

Vesnice Chucuma. Tři odpoledne a horko 44 stupně. Jau, jau…jsem v pasti. Ostny všeho možného, co je kolem mě, mě polapily a nechtějí pustit. Trhnu dopředu… dozadu… odcházím s rozškrábanou nohou. Krev kape. Není modrá. To znamená, že kaktusová princezna nebudu, tím pádem nemám čekat na pomoc sloužících. Mým úkolem je hledat plody, tak jdu na věc. Rychle, Petro, hledej, povzbuzuju se, abych nemusela čelit zapeklité situaci mezi píchající havětí.

Jupí, je zralej. No, ano… G. acorrugatum. Pěkně otrněný koule. Petro, jdeš, nebo ne? Počkej… nádhernej pták. Dlouhé protáhlé tělo, od zobáku po ocas. Ve vesnici Anticas je za cedulí s označením vesnice opět velká modrá cedule, Las Malvina Son Argentinas. Podle mě, tady budou Argentinců a za mořem budou si Britové věřit, že jsou jejich. Hlavně klid, žádné násilí. Snad jednou lidi dostanou rozum a vše se vyřeší. Vyřeší?

Ve Valle de Fertil hledáme camping. Petro, nemám sílu. Běž se zeptat, za kolik je noc. Za 35 na osobu a za auto 10. Zůstanem tady. Ejhle… osten se nám zapíchnul do kola. To je švanda. Martin se chtěl podívat, jak je velký, vytáh ho a ssssssssssssss. Honem ho vrazil nazpátek. Místní recept na poraněné pneumatiky.

Majitel campu se dušuje, že tenhle osten definitivně jejich není. Zatím, co Martin jel s vnukem majitelky ke gomérovi, breptám tady s Estelou. Majitelkou. Hlavně mluví o suchu, které je letos mimořádně povedené. Martin je zpět u rodinného stanu. Petro, ceny tady a u nás, to je nepoměr. Za výměnu kola a opravu 20 pesáčů. Můžem vařit? Dneska bude chřestová.

Argentina 2013/2014 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6.

 

Související články

Argentina a Chile 2012 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
| 11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. 
| 21. | 22. | 23. | 24. | 25.   

 

Argentinské pohledy 2008 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8.
9. | 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

 

Patagonie a střední Argentina 2008,
část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. 
13. | 14. | 15.| 16. | 17. | 18.  | 19. | 20.

 

Gymno - deník Argentina 2007, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. |12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.

 

Pohled vně kaktusářského světa (02/2009)
Lumír Král: Pod Jižním křížem. Poznámky z velkého vandru po Argentině 
(2. 1. 2007 – 14. 2 .2007)

 

© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630