|
Je neděle 24. ledna 2016, a my jsme
konečně ve vysněné Patagonii. Kempujeme u Las Lachas, v provincii
Neuquén. Vítr fouká tak intenzivně, že nám sfoukl i nakrájenou
zeleninu na prkénku. Každý si držíme svoji sklenici s pivem, aby nám
ji vítr taky neodfoukl. Ukládáme se ke spánku a doufáme, že ráno
bude klidnější.
S ránem se skutečně vítr uklidnil, a my hledáme v okolí našeho
nocležiště vysněné pterokaktusy. Teplota výrazně klesla a zažíváme
první chladné ráno. Pryč jsou vzpomínky na ohromná vedra v provincii
San Juan, kde teploty v odpoledních hodinách atakovaly 57 stupňů!
Tepleji jsem v životě mimo saunu nezažil… Proto si bereme teplé
oblečení a vyrážíme mezi nízké keře.
Hledání pterokaktusů je velmi obtížné, protože absolutně splývají
s okolím. Nic nenacházíme. Po hodině to vzdáváme a pokračujeme do
města Zapala, kde budeme určitě úspěšnější. Z míry nás vyvádí jen
událost s hadem křovinářem. Jak tak hledám, soustředěn na
pterokaktusy, vůbec nevnímám nebezpečí, které číhá pod nízkými keři.
Něco mi říká, podívej se mírně doleva, pod keř. Tam by mohly být ve
stínu pterokaktusy. Bohužel zase nic, ale ležel tam skoro 80 cm had,
který splýval s okolím. Samozřejmě to byl nejjedovatější
jihoamerický had – křovinář. Stačilo jít o metr vedle a šlápl jsem
na ně. Volám Mirka, protože můj nový foťák neumím nastartovat. Mirek
přibíhá rychle a hada fotí. Samozřejmě ho ještě trochu dráždí
klackem, aby byl ještě fotogeničtější. Had skáče více než půl metru
vysoko a to je 8 hod. ráno a chladno. Nakonec se rychle odplazí do
dalšího keře. Hold moudřejší ustoupí. Od této chvíle se naše
opatrnost výrazně zvyšuje. I když hledat kaktusy a dávat pozor na
hady je velmi složité.
Pokračujeme raději do Zapaly. Zde si hledáme ubytování. Využíváme
k tomu naši navigaci, kde v mapě Argentiny máme i ubytovací zařízení
v daném místě. Nacházíme dvouhvězdičkový hotel. Je sice trochu
starší, ale potřebu hygieny dobře zařídí. Rovněž i semena se tady
dají vyprat. Lepší spánek stimulujeme demižonkem červeného
mendozského vína. Znovu platí, kdo usne první vyhrává…
 |
|
Maihuenia patagonica
|
Těšíme se na ráno, protože nás čeká
lokalita „vajíčkového“ Pterocactus conoideus. Vyrážíme po
asfaltce na Primeros Piños. Asi po 10 km
stavíme a šplháme do prudkého kopce. Samozřejmě je to ten nejvyšší
v celém, širokém okolí. Vylézáme na jeho vrchol a zjišťujeme, že to
je jen hrana dalšího kopce.
 |
|
Maihuenia patagonica
|
Hledáme vysněná „vajíčka“. Nic
nenalézáme, jen pár „obyčejných“ z okruhu Pterocactus fischerii.
Pokračujeme v dalším výstupu. Když už jsme znovu na vrcholu, znovu
zjišťujeme, že je to jen hrana dalšího kopce. To se opakuje celkem
čtyřikrát. Uklidňuji se sběrem zralých plodů Maihuenia patagonica.
Přibývají docela dobře. Škoda, že nemám s sebou igelitku…
 |
|
Maihuenia patagonica
|
Na posledním kopci nalézám vysněný
Pterocactus conoideus. Mnoho rostlin skutečně vyp7adá, jako hnědá
vajíčka. Tento druh vidím po prvé v životě. Když objevíme jednu
rostlinu, vždy v jejím okolí najdeme rostlin více. Připomíná mi to
houbaření u nás.
 |
|
Pterocactus conoideus u Zapala
|
 |
|
Pterocactus conoideus u Zapala
|
Nadšeně fotíme a hledáme plody. Rostlin tu není
mnoho, ale odcházíme spokojeni, nyní už půjdeme jen z kopce. Jak
zjišťujeme, někdy je to komplikovanější než cesta do kopce. A to
musíme stále dávat bacha na ty zatracený křovináře.
 |
|
Pterocactus conoideus u Zapala
|
 |
|
Pterocactus conoideus u Zapala
|
 |
|
Pterocactus conoideus u Zapala
|
Další vysněný druh je Pterocactus hickenii. Proto pokračujeme
stále jižněji. Za dalších pět dní přijíždíme až do městečka Tecka.
Zde máme tři GPS souřadnice na bájný kulatý Pterocactus. Hned
na první lokalitě ho nacházíme kousek od auta, ještě před plotem,
který zde uzavírá všechny pozemky.
 |
|
Lokalita Pterocactus hickenii
|
Je to úžasná rostlina s krátkými, černými trníky, skoro vždy
kulovitá. Ani ji nefotíme a těšíme se na hojnost dalších. Podlézáme
plot a hledáme mezi vyššími keříky. Po více než půlhodině
zjišťujeme, že ten u auta byl jediný v širokém okolí.
 |
|
Pterocactus hickenii
|
Nevadí, máme ještě 2 další lokality. Natěšeni zastavujeme za městem
Tecka. Bohužel „jistá“ GPSka znovu zklamala. Ani na té třetí jsme
nedopadli lépe. Znovu nic, jen několik nachozených kilometrů.
 |
|
Mirek dojednává cabañas
v Tecka
|
Po velkém úsilí i troše štěstí nalézáme
cabañas a odpočíváme po neúspěšném dni.
Samozřejmě do noci čistíme semínka a pijeme červené. Uvařil jsem
všem špagety s mojí argentinskou omáčkou. Asi všem chutnaly, protože
na zítra si je objednali znova.
 |
|
Nandu pampový, Tecka
|
Vstáváme do horkého, slunečného rána. Vyjíždíme na východ směr
Trelef, čeká nás cesta přes celou Argentinu až k Atlantiku. Chceme
vidět tučňáky. Ráno moudřejší večera, to říkala už moje babička.
„Jisté” lokality ignorujeme a zkoušíme si nalézt svoje vlastní.
U silnice vidíme, páreček nandu a zastavujeme. Plachá zvířata
fotíme.
 |
|
Pterocactus hickenii
|
O kousek dál zastavujeme, protože skalky u cesty vypadají slibně. A
taky jo! Jsou tady nádherné austrokaktusy. A mají semena. Včerejší
neúspěchy jsou zapomenuty. Zkoušíme stavět ještě o pár kilometrů
dál. I tady jsme úspěšní.
 |
|
Austrocactus sp. Tecka PHA 2145
|
Zase nádherné austrokaktusy, a navíc
i tolik očekávaný Pterocactus hickenii. Je faktem, že
dohromady nacházíme jen 5 rostlin této super rarity! I to je velký
úspěch. Všichni hned máme lepší náladu. Můžeme spěchat dále, za
dalšími patagonskými dobrodružstvími.
 |
|
Pásovec na lokalitě Austrocactus
|
|
