Ariocarpus od A do Z (6)

Obregonia denegrii

Minule jsme probral „K“, mělo by následovat „L“. Prekérka, lloydíka jsem už probíral. Napadlo mě, že bych o prázdninách, kdy se toto pokračování dostane do Novin, mohl z pravých ariáků trošku odběhnout k jejich bratránkům. A na „L“ je přece Leuchtenbergia! Jenže o té v jednom z minulých čísel Novin psal věčný ctitel mojí krásné ženy Pavel Urbánek. A navíc leuchtenbergii jsem v přírodě neviděl. A to jsme prý možná chodili kolem ní. Další dvě písmena přeskočím a jsem u „O“. A tady bych se zastavil. Dalším bratránkem, či spíše skvostnou sestřenicí je Obregonia denegrii.

Obregonia denegrii PP 614 San Jose de Salamanca, Tamaulipas

Kaktus, ke kterému má každý český kaktusář zvláštní vztah. Já tedy určitě, mám jich ve sbírce pětadvacet a když všechny zakvetou, je to nádhera. Je to pro mě kytka téměř posvátná. Považuje se za jeden z největších objevů A. V. Friče a dodnes je jeho popis platný a obregonii žádný botanik nepřehodil do jiného rodu. Pominu-li přeřazení mezi arikarpusy Haldou, který tam frknul i pelecyfory a strombokaktusy… Jó, udělat velkorod líbivých rostlin, to je machrovina.

Ale zpátky k obregonii. Je stále monotypickým rodem (? – vysvětlím později) a je endemitem jaumavského údolí. Když jsem se chystal do Mexika, říkali mi kamarádi, že je jimi údolí takřka vydlážděno. S Marťasem jsme si vybrali jeden krásný den a vyrazili do údolí. Zastavili jsme kousek před Nogales a vydali se dolů. Přestože byl konec října, bylo pekelné horko. Cestou jsme potkali Mammillaria baumii, echinocereusy, opuncie, spoustu Hamatocactus sinuatus, taky Mammillaria viereckii. Ale obregonie nikde.

Obregonia denegrii PA 088, San Vicente, Tamaulipas (1)

Zkoušel jsem jít až dolů k řece, což znamenalo přelézt pár plotů z ostnatého drátu a prodírat se o nic méně ostnitým bušem. Došel jsem až k řece, a zvažoval, jestli ji přebrodit. Ale nechtěl jsem nechat dlouho čekat Marťase, tak jsem se vrátil. Už na mě nečekal, tak jsem pospíchal zpátky k autu. Cestou mi Martin říkal, že našel Mammillaria prolifera a já hlupák se na ni nešel kouknout, že ji ještě určitě někde potkám… Pak jsme prolézali terén, měli jsme i GPSku na Gymnocactus saueri, leč zavedla nás do lesa. Prý se tam má zastavit auto a jít dále do vyschlého koryta potoka. Dobrá, příště.

Obregonia denegrii PA 088, San Vicente, Tamaulipas (2)

Při prolézání terénu jsme narazili na krásné Ariocarpus trigonus, asi var. minor, ale o tom v jednom z dalších dílů seriálu, dále skvostné homalocefaly, Mammillaria candida a další kaktusy, jenom ta obregonie nikde. Jeli jsme až do San Jose de Salamayuca a pořád nic. Vzdali jsme to, až když slunko lízalo horizont. A tu jsem si všiml, že v Karlově GPSce je nenápadná značka „obr“. Původně jsem si myslel, že to mělo znamenat „obrázek“, protože ostatní kytky byly vždycky popsané celým jménem. Ale když jsem viděl údaj 1,5 km, konečně mi to v hlavě seplo. Řekl jsem Marťasovi, ať na to trošku šlápne – a vůbec nebyl proti, protože slunce už zapadalo za obzor – a za chvilku jsme zastavili, vyběhli pár metrů do svahu a byly tam! Stovky obregonií.

Obregonia denegrii PA 088, San Vicente, Tamaulipas (3)

Žil jsem v představě, že rostou ve stínu keřů, kde jsme je celý den hledali – a ony tady byly na plné výhni. Jen semenáčky se krčily pod keříky, které nám nesahaly ani po kolena. Celkově byla lokalita dost poznamenaná erozí, ale populace byla velmi životaschopná. Našli jsme rostliny od malých centimetrových semenáčků, až po macky, které měly v průměru přes deset centimetrů. Rostliny nekvetly, byly lehce zasušené, několik jich leželo vyvrácených jen tak na zemi s volnými kořeny. Jen je zasadit do květináče… Probrali jsme vlnu v temenech, jestli nám něco nechali mravenci a uspokojeni nálezem obregonie jsme vyrazili zpátky do Jaumave k noclehu.

Večer jsme si zašli na jídlo a hledali jsme nějaké pití. Nikde nic nebylo, jen jedna opravdu otřesná nálevna – pusté původně asi bílé zdi, jeden polorozpadlý obslužný pult a jediný host – namol opilý špinavý stařík. Dali jsme si pár piv z plechovky a rychle vypadli do hotelu. V blízkosti Jaumave je ještě jedna lokalita obregonií, bývá označovaná jako San Jose de Salamanca. Snad se mi při další cestě podaří navštívit i tuto lokalitu. Rostliny z této lokality jsem viděl pod jménem „var. prerovskyana“... z dílny hádejte koho. A propos, typová lokalita bývá často označována jako San Vincente. Je to chyba, vesnička se jmenuje San Vicente (bez prvního „N“).

San Vicente

Na závěr něco málo ke kultuře obregonie – je poměrně snadná. Rostliny v našich sbírkách tvoří velké množství dobře klíčivých semen. Semenáčky snesou i více vody, jen se v ní nesmí vařit na plném slunci. A na závěr vysvětlení k otazníku v úvodu článku. Semen obregonií je v nabídce spousta a tak je už ani nesprašuji, každý rok jen pár květů, abych měl širší nabídku semen, navíc neopylené zaschlé květy se z rostlin dají lépe a dříve odstranit. Stejně tak přistupuji i k jiným rostlinám, například k Turbinicarpus alonsoi. Taky udělám pět-šest plodů a končím. Letos jsem je ještě nesprašoval. Až na jednu výjimku.

V jednom mírném ovínění potencovaném horkem skleníku mi nějak obregonky a alonsáky připadly podobnější než jindy. A protože právě současně kvetly oba druhy, přenesl jsem pyl obregonie na alonsák. Schválně jen v tomto gardu, protože vznikající plod by na alonsáku byl vidět hned, zatímco u obregonie bych musel několik měsíců čekat a ještě si označit zaschlý květ. A světe div se – na alonsáku jsou plody. Zrovna se mi po červencových vedrech chystají obě rostliny znovu kvést, tak zkusím opylení s ještě větší pečlivostí zopakovat. Na semínka počkám a uvidíme, jestli vůbec a nebo co z toho vyleze. Pak by možná mohla začít debata o monotypičnosti obregonie.

Přeji pěkné prázdniny!
Petr Antálek

Ariocarpus od A do Z - díl 1. | 2. | 3. 4. | 5.
 

zpět

Autor textu a fotografií:
Petr Antálek
E-mail: petr.antalek(zav)seznam.cz

 
© www.cact.cz/noviny  - ISSN 1805-2630