Srpen 2011 ve sbírce u Pavlíčků

Ariocarpus scapharostrus PP 394

Už o tom byla zmínka minule. Léto připomíná podzim, jeden den teplo, dva dny chladno. Až konec srpna je nadstandardně letní. Co je ale zvláštní – masově kvetou ariokarpusy. Ne jak je zvykem, tu jeden, tu druhý – a pak hromadně koncem září a v říjnu. Kvete vždy celá skupina. Ariocarpus scapharostrus PP 394, který kvete obvykle mezi posledními. Nyní všech osm rostlin vykvetlo v polovině srpna. Zvláštní, ovšem alespoň mají kytky více pylu, jen se jim z prašníků práší. Semena jsou stále vzácná!

Ariocarpus confusus PP 420

Další kvetoucí skupina jsou Ariocarpus confusus PP 420 (stejná populace má i další číslo: PP 585). Když si vzpomenu na tu říjnovou parádu na lokalitě u odbočky na San Dolores směrem na bájné městečko Aramberri, na to jak hustě se ten svah před deseti lety červenal rozkvetlými rostlinami, nechce se mi věřit řečem o tom, že už tam ty kytky nejsou. Možná, že tam opravdu vyhynuly, viděl jsem už podobně vymřelé populace i jinde, ale pokud tomu tak je, určitě ze zásoby semen v terénu vyklíčí a vyroste populace nová, možná i silnější.

Ariocarpus retusus ssp. scapharostroides PP 378

Podívejte se, jak tato kytka kvete – ty květy jsou prostě obrovské. Letos vykvetly prvně, takže mně to hodně překvapilo. Je to Ariocarpus retusus ssp. scapharostroides PP 378. Rostou kousek od železniční stanice Las Tablas, která se proslavila hlavně tím, že i zde z vlaku vystoupil na průzkum okolí sám náš cestovatel Alberto Vojtěch Frič.

Parodia sp.

Hezky mi vykvetla tahle Parodia, ale jméno nevím. Však mám ve sbírce mimo pár mázatých (okruh Parodia maassii) tuhle jen jednu. Snad mi někdo z čtenářů správné jméno poradí?

Mammillaria oliviae

Jedna z nejhezčích mamilárek je tato Mammillaria oliviae. Její velké květy snadno přitáhnou zraky návštěvníků sbírky.

Stenocactus (Echinofossulocactus) dichroacanthus ze sběrů Jardy Chvastka (CH 410) – se asi zbláznil. Normálně kvete na temeni blízko vegetačního středu. Tenhle si usmyslel, že se odliší, a fakt se mu to podařilo. No, stává se podobná anomálie i u jiných rostlin, nedávno jsem dostal fotku podobně kvetoucího gymnokalicia. Ale je to opravdu jeden případ z tisíce.

Stenocactus (Echinofossulocactus) dichroacanthus CH 410

Poslední fotka – Thelocactus, který jsem dostal od nedávno zesnulého kaktusáře z Lipska, pana Hanse Daniela. Zařadil jsem na jeho vzpomínku tenhle obrázek, ještě před nedávnem nás provázel po lipských sbírkách, mnohem mladší než já, a kypící zdravím..., viz článek v našich novinách Výlet do Němec (http://www.cact.cz/noviny/2008/09/vylet.htm).
Ale zpět k fotografii. Mám u ní jmenovku Thelocactus cv. icamolensis, i přesto, že J. J. Haldův popis stanovil jméno Thelocactus rinconensis subsp. icamolensis (2000).

Thelocactus cv. icamolensis

V popisu Halda a Kupčák tvrdí „tyto rostliny jsou hojné na kopcích v okolí Icamole“. Ovšem na kopcích v okolí Icamole rostou úplně jiné rostliny, velmi podobné normálnímu Th. rinconensis, kvetoucí špinavě žlutě. Je zbytečné spekulovat o tom, zda se jedná o úmyslnou lež nebo o prostý omyl, pravdou je, že jsou to rostliny hezké, nejsou podobné ani jednomu z dvou známých červeně kvetoucích T. rinconensis (freudenbergeri a palomaensis). Proto mám u těchto kytiček zkratku cv. což označuje kultivar, a než se tyto rostliny objeví v přírodě a opraví se popis, tak to také zůstane.

Coryphantha difficilis, General Cepeda

Za měsíc opět nashledanou – Pavel Pavlíček
 

Pavel Pavlíček
E-mail: pavlicek@chrudim.cz
 

zpět