Lophophora williamsii – kaktus nebo droga?

V letošním roce se v české legislativě vyskytla zdánlivě nevýznamná novinka. Vláda ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví České republiky (MZČR) po dlouhých letech dohadů stanovila nařízením vlády č. 467/2009 Sb., co je pro účely trestního zákoníku v oblasti omamných a psychotropních látek považováno za „množství větší než malé“. Tento pokrok v našem právním řádu měl a má přispět k eliminaci zneužívání a ilegálního obchodu s návykovými látkami.

Lophophora williamsii, La Rinconada, Coahuila

Až doposud by na tom nebylo nic zlého a jistě by to nevedlo k široké debatě. Jenže – jak už to tak u nás bývá – myšlenka byla dobrá, jen to chtělo více přemýšlet nad dopady tohoto nařízení na slušné občany. Na úvod by nebylo od věci říci stručně něco málo o tom, proč tento problém vlastně vznikl.

Jak jistě většina z nás ví, obsahují některé kaktusy, podobně jako tisíce dalších rostlin, sekundární metabolity – alkaloidy. Tyto látky mohou i nemusí vykazovat biologickou aktivitu, v mnoha případech se jedná o cenná léčiva či jinak využívané látky, v případě nelegálního a neodborného použití však může jít i o drogy. Takovýmto případem je i meskalin, alkaloid obsažený v řadě rostlin čeledi kaktusovitých. 

Lophophora williamsii, kemp u Hacienda Muerta

Nejznámějším a veřejnosti nejvíce známým druhem, který meskalin obsahuje, je Lophophora williamsii. Meskalin je psychotropní halucinogenní látka a podobně jako v řadě zemí světa je i v ČR zařazen na seznamu návykových látek a jako takový podléhá přísné kontrole. Na tomto faktu není nic nového, v zákoně o návykových látkách (167/1998 Sb.) je meskalin uváděn již léta a doposud s touto skutečností žádné problémy nebyly.

Revoluce však přišla s horlivými úředníky MZČR. Ti totiž předložili vládě návrh, podle kterého je držení rostlin, které meskalin obsahují, zakázané. A co více – od určité přesně stanovené hranice jde dokonce o trestný čin. Konkrétní čísla hovoří o 200 g čerstvé organické hmoty, nebo 25 g sušiny kaktusů rodu Lophophora williamsii, Echinopsis pachanoi, Echinopsis peruvian, Trichocereus bridgesii; cuzcoensis; fulvinanus; pachanoi nebo 750 mg čistého meskalinu. Pomineme-li drobné neshody s nomenklaturou, že v případě uvedených kaktusů nejde o rody, ale druhy, podařil se MZČR celkem slušný kousek. Téměř přes noc se celá řada pěstitelů ocitla de facto na stejné úrovni jako např. výrobci nebo držitelé drog.

Předkladatele této normy však již nezajímalo, jaký je skutečný obsah meskalinu v lofoforách a už vůbec nezjišťovali, zda by kulturně pěstované rostliny byly schopny způsobit jakýkoli efekt na člověka. Jednoduše si vybrali rostlinu a zařadili ji na seznam – co kdyby náhodou. I když bylo zařazení jednotlivých druhů pravděpodobně konzultováno s odborníky z lékařských oborů, zcela evidentně chyběla odborná diskuse ze strany botaniky či toxikologie. V České republice navíc není užívání těchto rostlin žádnou tradicí a ze statistik toxikologických laboratoří by zcela jistě vyplynulo minimum případů, kdy byl meskalin použit jako droga – pakliže by se vůbec nějaký našel. 

Lophophora williamsii, La Popa

Nyní ale zpět k původnímu důvodu tohoto příspěvku – tedy zdali naše pěstované rostliny jsou kaktusy nebo drogy. Obsahují v ČR kulturně pěstované rostliny skutečně tolik meskalinu, že by byly zneužitelné coby droga a vyžadovali tak legislativní regulaci a zákaz? Ze série provedených analýz jsme došli k závěru, že nikoli. K analýze bylo použito celkem pět rostlin ve stáří okolo 8 let (velikost cca 5 cm v průměru), všechny byly vysušeny do konstantní hmotnosti, extrahovány a podrobeny analýze.

Nebudu na tomto místě zdržovat vyčerpávajícím přehledem postupu a metody, které byly použity – v případě zájmu však rád individuálně vysvětlím. Průměrný obsah meskalinu přepočteného na 1 g sušiny byl 3,51 ± 0,19 mg/g. Byly zkoušeny různé extrakční postupy pro srovnání, aby výsledky co nejvíce odpovídaly skutečnosti a byly pokud možno správné. Víceméně se všechny výsledky shodovaly a pohybovaly se na koncentrační hladině okolo 3,5 mg mescalinu na gram sušiny. Pro ilustraci je sušina cca 10x lehčí než původní rostlina (z 10 g vznikne cca 1 g sušiny), přepočet na živou hmotu by však byl nesprávný – rostliny mohou být různě napité a neodpovídalo by to skutečnosti.

Literatura udává použití mescalinu i v desítkách mg na kg tělesné hmotnosti pro zdravého člověka. Nejběžnější dávky se pohybovaly okolo 300-350 mg. Pokud bychom se pohybovali někde okolo 300 mg, musel by takový člověk sníst asi 100 g sušiny, takže cca něco kolem 1 kg lofofor. Zaslané rostliny byly v hmotnosti okolo 13 g, takže to odpovídá cca 75 ks lofofor. Získané výsledky v jednotkách mg/g byly v dobré shodě s několika málo pracemi, které se nám podařilo najít (např. 2,55 mg/g při použití odlišné metody analýzy). Myslím, že by se jednalo o úctyhodný výkon a těžko bychom našli člověka, který by do sebe dobrovolně naházel takovéto množství rostlin.

Pokud ve své sbírce najdete zbytečnou lofoforu, můžete zkusit rostlinu rozkrojit a ochutnat – kulinářský zážitek to rozhodně není. Jak je vidět z uvedeného, nepředstavují u nás pěstované rostliny žádné riziko a obsah účinných látek je v nich tak malý, že spíše než halucinace by uživateli vyvolaly silnou nevolnost. Nehledě na cenové náklady na zakoupení tolika rostlin.

Lophophora williamsii, Cuatro Cienegas

Na závěr snad jen malá rad pěstitelům – pokud se najde závistivý kolega, který se nesmíří s tím, že vaše kytky jsou lepší a hezčí a, jak už to u nás bývá zvykem, zaslal anonymní dopis orgánům činným v trestním řízení, obava asi není na místě. Policie by musela dokázat, že vaše rostlina je skutečně nebezpečná a obsahuje „zakázané“ množství meskalinu. Z vlastní zkušenosti vím, že jenom sehnat standardy na provedení analýzy nám dalo poměrně hodně práce, nehledě na finanční stránku věci. V tuto chvíli nevím o akreditované forenzní laboratoři, která by je měla k dispozici a dokázala tuto analýzu reálně provést. A bez zločinu není pachatel…

Dovolte mi ještě poděkovat panu Pavlíčkovi za ochotné poskytnutí rostlin k analýze, a mým kolegů z Katedry analytické chemie Univerzity Palackého v Olomouci za výbornou spolupráci.

Martin Švidrnoch
Department of Analytical Chemistry
Palacky University Olomouc
17. Listopadu 12
771 46 Olomouc

 

zpět