Perličky z Duranga

Obr. 1 - Mammillaria saboae subsp. roczekii - roubovaná rostlina
označená studijním číslem PP 1458

Vedro jako v pekle, teploměr ukazuje čtyřicítku. Vracíme se zpět na Durango, odbočujeme doprava na El Carmen. V dálce a výšce jsou z mračen vidět šikmé šedivé čmouhy, které však mezi mraky a kopci mizí. Je to déšť, prší, kapky se ale odpaří, než dopadnou na zem, takže vlastně neprší. Člověk se tomu už ani nediví, co má chudák voda v tom vedru dělat jiného?

Obr. 2 - Řídce po krajině jsou roztroušené
dekorativní růžice Agave schidigera Lem.

Noční tábor budujeme na travnatém břehu širokého koryta vyschlého potoka, mezi vysokými keři opuncií. K večeři jsou skvělá vejce na cibulce a slanině. S pivečkem Modelo posedáváme okolo ohýnku, kousek vedle prašné cesty, jež se začíná zdvihat vzhůru do kopců. Tudy ráno pojedeme k cíli naší cesty – ke krásce jménem Mammillaria saboae subsp. roczekii Rischer et Krüger. Kéž by se také objevil nějaký kvítek…

Obr. 3a, 3b  - Agave durangensis Gentry vynikají ostny na okrajích listů se
zajímavou kresbou na spodní straně a hrozivě vypadající, vzhůru trčící špicí.

Takto nám ten krásný večer a přípravu na neméně krásné ráno připomíná zápis v deníku expedice. Ráno, poté co jsme popili vonící kávičku, vyrazili jsme vzhůru a po 6 km stoupající cesty zastavili náš multivan ve výšce 2300 nad mořem, na místě, které nám označil přístroj GPS. Šipka ukazuje vzdálenost 350 m, v cestě je ale hluboká strž, kterou obcházíme. Cesta na vrcholek se tak o nějaké dva kilometry prodlužuje. 

Obr. 4a, 4b - Hluboký kaňon jsme museli zdlouhavě obcházet.

Dobře, že máme souřadnice, kytičky nekvetou, a jsou tak téměř neviditelné. Když kvetou, jsou na dálku vidět kolonie desítek zářivě červených květů, nyní se ale hledají jen velmi těžko, každý nález je provázen nelíčenou radostí a vítězným pokřikem. 

Obr. 5 - Drobné rostlinky Mammillaria saboae subsp. roczekii
jsou k nalezení až z hlubokého předklonu

I v době vegetace, kdy jsou rostliny docela napité jako právě v době naší přítomnosti, jsou maličké rostlinky ukryté v trávě, v době sucha se pak natolik smršťují, až se zatahují pod úroveň terénu. Po návratu zpět k autu na cestu zjišťujeme, že stejné kytičky rostou jen tři kroky od zaparkovaného auta. Námahy však nelitujeme, procházka to byla skutečně, i přes panující horko, velmi příjemná.

Obr. 6a, 6b - Mammillaria saboae subsp. roczekii. Tentokrát byly docela napité,
s tělem vysunutým nad úroveň terénu.

Tato vzácná miniaturka je mezi pěstiteli velmi hledaná. Není divu, na našem trhu není dlouho. Teprve roku 2002 ji nalezli němečtí kaktusáři, manželé Martina a Andreas Ohrovi a Bern Roczek, po kterém tato rostlina byla pojmenována. Patří do oblíbeného komplexu Mammillaria saboae, kam mimo nominátní poddruh saboae patří zde popisovaná subsp. roczekii, subsp. goldii a droboučká, trsovitě rostoucí subsp. haudeana.

Obr. 7 - Místy jsme nalezli celé skupinky Mammillaria saboae subsp. roczekii.
Zde jsou přikrmované rozpadlým kravským lejnem.

Subspecie goldii je jistě k subsp. roczekii nejblíže, liší se o něco robustnějším stonkem, masivnějšími bradavkami a menším počtem trnů v areole (okolo 24 trnů, zatímco subsp. goldii 40 i více). Všechny subspecie jsou ovšem mezi pěstiteli mimořádně oblíbené nejen pro nepatrné nároky na místo ve sbírce, ale i pro svou ochotu ke kvetení. Protože se pěstují častěji roubované, vytvářejí i větší množství stonků, takže na jaře pěstitele překvapí množstvím zářivě červených, v poměru k velikosti stonku širokých květů, které často pod sebou celou rostlinu skryjí. 

Obr. 8a, 8b - Echinocereus adustus subsp. roemerianus
má většinou zlatavé až hnědé otrnění 

Díky množství pylu se snadno sprašují a do roka vytvářejí plody, které zůstávají skryty uvnitř těla, takže jejich přítomnost zjistíme jednak podle zaschlého zbytku květu, jednak podle toho, že areoly v místě plodu jsou poněkud od sebe oddálené a semena objevíme až po odškrábnutí „nahnědlé pokličky“. Semínka pak musíme z váčku uvnitř těla velmi opatrně jehlou nebo jemnou pinzetkou vytáhnout tak, aby nedošlo k poranění pletiva s možností rychlé infekce a úhynu celé rostliny.

Obr. 9 - Echinocereus adustus subsp. roemerianus

Nelze jinak, něž se zmínit i o dalším skvostu, který na stejné lokalitě roste. Je to nádherně divoce vytrněný a stejně nádherně kvetoucí Echinocereus adustus subsp. roemerianus (nalezen r. 1998 německým cestovatelem Römerem a na jeho počest r. 2003 popsán německým znalcem rodu Echinocereus, panem Wernerem Rischerem). Tento kaktus se hledá jistě snadněji než droboučká Mammillaria, však se také vyskytuje na mnohem širším areálu. Roste v kamenitých formacích s poměrně hlubokými, na humus bohatými půdami, obývá pozvolné stráně pastvin s řídce rozvolněnými porosty keřů. Nutno dodat, že v době naší přítomnosti rostliny díky svým květům vpravdě nešly přehlédnout.

Obr. 10 - Echinocereus adustus subsp. roemerianus.
Najdou se ovšem i rostliny šedo- až černotrné.

Tento echinocereus ve sbírkách není ještě rozšířen, ale pro atraktivitu svých trnů i květů si cestu do našich kolekcí jistě rychle nalezne. Jeho pěstování je také, na rozdíl od M. saboae subsp. roczekii mnohem snadnější, roubování není zapotřebí. Na lokalitě v létě stoupají teploty i ke čtyřicítkám, zatímco řídká zimní minima mohou klesnout i k pěti stupňům pod nulu, tomu je třeba přizpůsobit pěstování, v létě plné slunce, v zimě chladné zimování při teplotách do 10 °C.

Obr. 11 - V okolí roste i Mammillaria papasquiarensis,
někteří autoři ji řadí jako synonymum k M. grusonii.

 
Pavel Pavlíček 
E-mail: pavlicek(at)chrudim(dot)cz
 

zpět