Na mexickém vandru zažili jsme srandu

aneb Mexiko čtyřmi pery (5)

 Středa 15. 4. 2009 (den sedmnáctý)
 Vypráví Karel Pavlíček

V okolí Cuatra se potulujeme již docela dost dlouho. Je čas zamířit zpět na jih. Nejdřív ale ještě známá lokalita kousek za městem.

Obr. 66 - Astrophytum niveum

Tady je k vidění řada druhů krásných kytek. Astrophytum niveum, horizontíci, Coryphantha valida a C. werdermannii, wiliamsky, Ariocarpus fissuratus, Mammillaria potsii, Echinocereus pectinatus, dvě eskobárie a možná jsem ještě na některé druhy zapomněl. Prostě paráda.

Obr. 67 - Nový Ancistrocactus

A pak už směr jih na Toreon. První zastávku jsme udělali u nových maličkých ancistráčků.  Tyhle kytičky mají stěží tak tři centimetry. Popis se prý připravuje v Německu.

Na lokalitu El Hundido jsme přijeli za největšího slunečního žáru. Ten den byl velmi vypečený. Naštěstí lokalita je téměř v rovině a posetá Thelocactus bicolor a Echinocactus horizonthalonius. El Hundido je také typová lokalita Astrophytum senile var. aureum. Ty našel ale jen Luděk. Má holt lepší fyzičku než my ostatní a došel v tom vražedném vedru dál. Našel prý i pár Ariocarpus fissuratus f. intermedius

Úplně vyschlí jsme se dopotáceli k autu, zalezli do miniaturního stínu, který nám poskytlo naše auto, a začali jsme doplňovat báječně nachlazené tekutiny. Jiné tekutiny než pivo jsme ale nevlastnili. A tak bylo po hodině doplňování jednohlasně odsouhlaseno, že dnes se již do žádných aktivit pouštět nebudeme.

Obr. 68 - Hospůdka v El Hundido

Zajeli jsme do blízké samoty o pár malých domečcích, že si dáme něco k jídlu. Hospoda vypadala z venku naprosto šíleně. Moc se nám dovnitř nechtělo. Na výběr ale nebylo. Jaké bylo naše překvapení, když se nás vevnitř ujalo pět ženskejch, prababička, babička, maminka, dcera a vnučka. Pravnučka se nás neujala, ta spokojeně odpočívala v kočárku. A bylo všude čisto a milo a jídlo bylo tak levné a tak dobré že jsem si GPS tohoto místa označil jako 1+. A to je co říct. 

Čtvrtek 16. 4. 2009 (den osmnáctý)
 Vypráví Mirek Černý

Pokračujem z El Hundida na San Pedro a Viesca. Nakupujeme v San Pedru, Karel se pokouší naivně najít někoho, kdo by mu opravil rozpadající se foťák.

Obr. 69 - Kristátní lofka vysoko v horách

Václav i přes naše varování koupil „opravdu“ dobré botky. Prakticky okamžitě po použití zjišťuje, že jim chybí přezka a poměrně dost ho dřou. Míříme na Viesca, astrofyta cestou nás ale nenadchnou.

Obr. 70 - Gumador v pohodě

Cestou píchnem, a tak musíme složitě ve Viesce hledat gumadora.

Obr. 71 - Karlos a kulábr

Karel zatím hraje kulábr s místními v blízké hospůdce.

Obr. 72 - Mistr kuchař

Nocujeme v laguně. Opět vaří mistr kuchař, všichni se olizujeme.

Pátek 17. 4. 2009 (den devatenáctý)
 Vypráví Luděk Šubert

Odjíždíme až v 9.00. Klidně bych tady napsal, kdo to tak dlouho spal, ale protože recenzuje tento článek, stejně by to neprošlo.

Obr. 73 - Kolektiv kárající opozdilého spáče

Projíždíme tedy Lagunou de Viesca směrem k Tanque Menschaca. Cesta je ve velmi špatném stavu a tedy náročná i časově. Po drobném posilnění u známého vodojemu vyrážíme za kopec a lehce nacházíme lokalitu Gymnocactus mandragora.

Obr. 74 - Bájná mandragora

Jsou stále krásné, až magické - to se musí vidět. Ale i okolí stojí za to: Ariocarpus fissuratus var. lloydii (ty jsou tady jedny z nejkrásnějších), Thelocactus bicolor subsp. bolaensis, Epithelantha, Escobaria - no paráda. 

Obr. 75 - Tohle auto se nezdá, ale je do terénu skvělé. Tudy ale neprojelo…

Po marném pokusu projet klasickou cestou přes hory se vracíme přes lagunu a daří se nám najít lepší cestu. Ve Viesca kombinujeme takosky, hamburgery a téměř zmrzlé pivo. Prostě zdravá strava. Spíme kousek dále na sever.

Sobota 18. 4. 2009 (den dvacátý)
 Vypráví Václav Jakubec

Ráno v sobotu vstávám v 6.30 hod a snad poprvé byl už Míra vzhůru. Spali jsme kousek za Viescou a po probuzení mužstva (hlavně Káji) jsme se nasnídali a vyrazili směr Cero Bola. Je to překrásná lokalita, kde rostou Astrophytum coahuilense, Mammillaria lasiacantha, M. grusonii, Echinocactus horizonthalonius, Coryphantha valida a hlavně Thelocactus bicolor subsp. bolaensis.

Obr. 76 - Thelocactus bicolor subsp. bolaensis

Po nafocení pokračujeme k vesničce a hoře El Pilar, kde budeme hledat  Ariocarpus kotschoubeyanus var. macdowelii. Vzhledem k tomu, že jsem tuto lokalitu navštívil na podzim, kdy rostliny pěkně kvetly, jsem věděl, kde jich je opravdu hodně, takže jsme zastavili na správném místě. Dále tu společně rostou nádherní horizontíci a Coryphantha valida.

Další lokalita, kterou jsme navštívili, byl známý kopeček u Generál Cepeda. Zde rostou mimo jiné i překrásné Astrophytum capricorne minor. Po nafocení přebírá řízení vozu Kája, jedeme do městečka Generál Cepeda, kde doplňujeme naftu. Při zpáteční jízdě projel Karel v protisměru jednosměrkou, takže ihned nás zastavuje místní policie. Po složitém dohadování se to nakonec obešlo bez mordýdy a pokračujeme do Saltillo, kde při výjezdu nás opět staví policie, ale vše bylo v pořádku. Kája se snaží najít opravnu pro svůj foťák, ale neuspěl. Nakonec navštívíme Sorianu, kde nakupujeme další zásoby piva, jídla, ledu a v místním bufetu se dobře najíme.

Dnešní poslední lokalitou je kopec u městečka La Rinconada, kde na kopci u Mikrondas roste velké množství Echinofossulocactus multicostatus. Nálada byla výborná, když jsme dojeli pod kopec, vzhledem k pokročilé době zůstáváme dole a stavíme stany. Setmí se, je vlhko a fouká chladný vítr, jdeme proto do stanů. Já při psaní těchto řádků už klimbám, je po jedenácté hodině – a tak dobrou…

Pokračování příště…

Na mexickém vandru 1 | 2 | 3 | 4
 

Autoři:
Karel Pavlíček, Mirek Černý
Luděk Šubert, Václav Jakubec
 

zpět