Povídání pro začátečníky, podle abecedy (12)

Rod Cleistocactus Lem.

Cleistocactus straussii

Tak vážení, doposud jsem psal o rodech, které buď jsou, nebo alespoň druhdy byly mezi PT kaktusářstvím ve velké oblibě a jsou obecně známé. Co se týče kleistokaktusů, nepamatuji si, že by tento rod nějak moc soutěžil o čelní místa v žebříčku obliby po celou dobu, co se kaktusy v zemích Koruny české pěstují. Samozřejmě, že Cleistocactus straussii zná skoro každý, ale ne proto, že je to kleistokaktus, ale proto, že je to krásný bílý chlupatý sloupek, který nota bene kvete a nedělá při pěstování drahoty. A já se za ně velice přimlouvám, maje jich cca 20 a ze zkušeností v botanické zahradě dalších asi 5 druhů – jsou to nádherné rostliny, které vám poskytnou všeho, čeho si u kaktusů považujeme.

Tedy za prvé – většinou velmi slušně rostou na vlastních kořenech a není třeba nad nimi dumati. Za druhé – na rozdíl od spousty kolegů cereusů kleisťáčky velmi ochotně a bohatě kvetou i semena dávají, takže ku radosti. Přátelé děsivého vytrnění si mezi nimi taky dokážou najít své favority ( mám tu jakési výsevy od pana Odehnala, kde na 20 cm rostlinkách jsou 3 cm dlouhé trny jako jehly ). Pokud někdo žehrá na jejich často poléhavý růst – i tj. řešitelné ku spokojenosti kytky i majitele. A nakonec – dnes už tady máme velmi slušné zdroje semen kvalitních rostlin, a tedy není problému s jejich sháněním. Prostě – kytičky nádherný a vděčný za naši pozornost.

Rod Cleistocactus zahrnuje cca 50 druhů a něco variet poměrně velmi pestré společnosti cereusovitých rostlin z horských oblastí Jižní Ameriky. Systematika prakticky od pana Backeberga nedoznala velkých změn, nikdo se do toho nehrne kromě standardních pokusů o redukci počtu rodů a stažení všech cereusů se zygomorfními květy do rodu Borzicactus – je to od stolu a tudíž blbé, neb jest to diktováno statistikou, nikoli situací na nalezištích.

Cleistocactus smaragdiflorus

V rodu jsou zahrnuty sloupkové kaktusy s velmi proměnlivým vytrněním a s velice specificky tvarovaným květem – má tvar cca 4 – 6 cm dlouhé a cca 1 – 1,5 cm široké, esovitě prohnuté rourky, která se na konci maličko otevírá a špulí sexuchtivé generativní orgány na slunce. Po nějakých zkušenostech bych si dovolil tvrdit, že se občas chovají jako samosprašné rostliny, takže s produkcí semen by neměl býti problém.

Stonky mají různou tloušťku a většinou časem poléhají a v domovině tvoří husté bodlavé roštíčko. Díky této vlastnosti umějí poměrně snadno zakořenit z kteréhokoli místa stonku, které je ve styku se substrátem. Tloušťkou stonky nevynikají – průměr se pohybuje od jednoho po cca 6 až 7 cm podle druhu. Pak je udržte, aby rostly rovně, že. Jenže ono to jde a já už o tom kdesi psal. A specielně u kleistokaktusů je to velmi praktické. Pokud jste mlsní na bohatě a barevně kvetoucí kaktusy – tu si v tomto rodu skutečně užijete, neboť barevně jdou květy od žluté přes oranžovou až po sytě karmínově červenou, jsou tu k mání barevné kombinace (červený květ s fialovými generativními orgány) a dokonce nabídnou i nevšední zelenou. Takže o co že jde? No, protože rostou v trsech, poléhají a není na ně ve skleníku místo, že…

Pěstování jest velice jednoduché, ať už se rozhodnete pro výsev, nebo pro zakořeňování odnoží či řízků. Koukal jsem na katalog pana Koehrese a pořád to jsou jedna z nejlevnějších semen. Proč ne, když je nikdo nechce a pokud se vám podaří získat plod, pak jich v něm najdete pěkných pár set. Klíčivost je velmi slušná a nejenom v prvním roce, ale ještě i dva či tři roky po sklizni klíčí velmi spolehlivě a rychle. No a kultura? Psal jsem – horské oblasti Jižní Ameriky. Slunce, vítr, čerstvý vzduch a dostatečná výživa, a na rozdíl od spousty kytek z téhle oblasti skutečně musíte vyvést óbr koninu, aby to vzdaly a odešly do věčných lovišť.

Zimování chtí chladné a možno – li, tedy světlé. Ale pozor, nevím, jak moc snášejí mrazy. Pokud si tím svým nejste jisti, radši to nezkoušejte, ony hory jsou v Bolivii i tam, kde panují teploty skoro tropické. S vodou po zahájení vegetace netřeba šetřit a taky dobré občas přihnojit, oni ti cereuskové pak rostou opravdu statečně a prudce. Nezapomeňte dát o něco větší květináč, cereusy obecně tvoří trochu jiný kořenový systém, než kulaté kaktusy stejného průměru. Já mám kleisťáčky v 13 kontejnerech a vůbec to nevypadá blbě a nepřiměřeně.

Cleistocactus horstii PJ Braun

Ale teď ta lahůdka v pěstování, pomocí které si je do sbírky může zařadit opravdu každý:
Postupem času hubený kleisťáček doroste nějakých 30 – 40 cm a začíná (podle druhu) mít tendenci si někam lehnout a začít se chovat po svém. Při průměru 1,5 cm je to od něj, pravda, hulvátství. Leč nebudeme ho vyvazovat, ale přikročíme k dosti drastickému pedagogickému zákroku – uřízneme mu hlavu – tedy asi posledních 10 – 15 cm stonku. Spodek necháme, kdyby to náhodou nezakořenilo, a ten vrchol zakořeníme zcela standardním způsobem, jakým zakořeňujeme vrcholové řízky podnoží. Jak se objeví kořínky, sadíme a dále pěstujeme a nevycházíme z úžasu – on ten pacholek nejenže roste, ale výrazně proti spodní části ztloustne a zmohutní. A už nemá až takovou tendenci si lehnout, leč se už unese sám.

A druhý půvab? No, on ten vrcholový řízek si ponechává pohlavní stáří celé rostliny, takže se vám může klidně stát, že si vypěstujete sbírečku bohatě kvetoucích, krásně vytrněných, 30 až 40 cm dlouhých cereusů všech možných barev květů a trnů. Docela lákavá představa, ne? V tomto provedení vystačíte s kontejnerem 10 x 10 cm, a pokud budete kapku hnojit, tak to bude výborné. A co je ještě velká výhoda? Ty kytky přímo touží po tom býti venku. Bez jakéhokoli krytu, na plném slunci a jen nějak zajistit, aby vám je neskládal vítr a je to. Čili kleisťáčky (samozřejmě na to připravené a vypěstované) můžeme velice efektně použít jako špalírové rostliny kolem cestičky ke skleníku. A návštěvníci budou čumět…

Co se doporučených druhů týká, tu jest výčet značně omezen, neb se vyskytují opravdu pomálu a málokdo je nějak víc zná. Velmi populární je Cleistocactus straussii – hustě bíle otrněný s intenzivně červenými květy, k chlupatým patří i C. tupizensis a C. tominensis, které však bělost okrajových trnů ředí barevnějšími středními. Žlutý trnem a oranžový květem je C. jujuyanus. Zelenou korunku na červeném květu ukazuje C. smaragdiflorus a mně vykvetl také zeleně Cleistocactus sp. Padcaya RCB 16. Na ostatní budu muset chvíli počkat a hlavně se snažím stále sbírku doplňovat – ono to u nás fakt moc není, a těch pár sběrů, co přivezli pánové Odehnal, Chvastek a Horáček, zas tolik tu situaci nevylepší. Takže, pánové, co jezdíte na jih, polepšete se a pak mně třeba pošlete semínka, já už z toho něco vyvoslím.

Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11

Pavel Urbánek
Jeřmanice
 

zpět