Na jih od Sierra de Parnas

Krátká zastavení Jardy Šnicera
Foto © Jaroslav Šnicer

Vesnička 7.de Enero, sympatický shluk barevných domků.
Odtud dál na severozápad leží její sestra 6.de Enero.

Před pár lety tudy projížděl Zdeněk Vaško a jeho informace o výskytu Epithelantha bockei nás přinutily okusit tuto krajinu také. Zastavujeme u malého krámku. Děvče uvnitř nedokáže ani zvážit banány. Chudinka je z toho vystresovaná. Snažíme se nedávat najevo rozpaky. Rozhovor s místním učitelem slibuje mnohé. Nechť nám chlapec promine, ale jsme na ženský… Ty vole, doufám, že se nepletu. Varování, že do 6.de Enero nedojedeme, nebereme zas tak vážně. Takový kus cesty se sem ženeme, tak jaképak copak.

Echinocactus platyacanthus

Ancistrocactus uncinatus

Dvě zastávky na nízkých kopcích – všude běžná kaktusová vegetace (Echinocactus platyacanthus; Echinocereus stramineus; E. reichenbachii; Ancistrocactus uncinatus...) a před námi se objevuje malá vesnička. Tak asi 15 domů, ale obývaný je pouze jeden a to způsobem, jenž prozrazuje, že dnešní obyvatelé se zde asi nenarodili.

Echinocereus reichenbachii

Echinocereus stramineus

To už ale spekuluji. Jestli potud byla cesta celkem v pohodě, pak za vsí začíná první kritické místo. Sjezd do suchého řečiště je dost příkrý. Zůstává otázkou, zda se vyhrabeme nahoru, nebo uvízneme a půjdeme pro pomoc.

Krajina tam za korytem, to je lákadlo v očích nás všech.
První brod jsme úspěšně překonali, stačila ale malá chyba a zůstali jsem viset. Pokračujeme cestou přes malé paso a míjíme první cypřiše. Následuje několik obtížných úseků. Změna vegetace je patrná na první pohled. Řídký plošně rozvolněný borovicovo cypřišový les doplňuje matoral rosetofilo a vápencové plotny střídají červeně zbarvené kopce z pískovcové břidlice. Celé to působí, jakoby horská vegetace sestoupila po svazích dolů na jižní svahy masívu. Libor s Vojtou zahlédli z okna nějakou kompaktní agávku.

V úvahu připadá jedině Agave parrasana. V oblasti Sierra de Parras, kam toto místo geograficky spadá, je velmi vzácná. Příjemné a trochu nečekané setkání. Cesta končí, další brod už je stržen, konečná stanice. Píchlá guma. Jsme bez rezervy. Hrozba dalšího defektu, rovná se velká ztráta času.

Zpáteční cesta je ve znamení všeobecné nervozity a strachu. Konečně jsme na asfaltce. Jedeme do Concepcion del Oro na večeři.
 

 
Text a foto: Jaroslav Šnicer
E-mail: cult.tricka@seznam.cz
 
 

(C)

zpět