Marlothistella uniondalensis


Předčasnou vánoční nadílku mi připravila zajímavá rostlina z čeledi Aizoaceae, když na sklonku listopadu naplno rozevřela své květy. Rostliny jsem asi před třemi lety získal od pana Jaroslava Bittmana z Dymokur. Jejich název neznal, což mi bylo až do tohoto roku vcelku jedno. Po celou dobu jsem rostliny pěstoval stejně jako ostatní. Až letos zjara jsem při jejich přesazování spatřil nápadně ztloustlé kořeny. 

Marlothistella uniondalensis, foto © Ivana Jandová

Vybral jsem jednu z nich, zkrátil a očistil jí kořeny a povysadil je nad povrch substrátu. Stejně to dělám už dvacet let s některými druhy trichodiadem (T.densum, T.bulbosum, T. fergusoniae a dalšími) a dvěma  rostlinami Nananthus vittatus. Také jsem po okrajích zredukoval korunku a odstraněné větvičky ponechal v množárně, kde po delší době zakořenily. 

Protože rostlina tyto změny snášela dobře, totéž jsem po čase udělal i s další. Začal jsem těmto dosud opomíjeným rostlinám věnovat více pozornosti. S radostí jsem sledoval, jak se jim začínají postupně zmenšovat nově přirůstající listy a zvyšující se počet bočních větviček brzy učinil korunku takřka neprostupnou.

Marlothistella uniondalensis, foto © Ivana Jandová

Už koncem září jsem pozoroval první náznaky poupat v růstových středech, ale květy se rozevřely až na přelomu listopadu a prosince. Byly zrovna pošmourné dny, a tak jsem trnul, zda se vůbec otevřou. Po mnoho dnů jsem byl potom svědkem jejich naprosté spolehlivosti. Zatímco vedle nich stály zatvrzele se neotvírající trichodiademy, květy těchto rostlin se otvíraly s železnou pravidelností každé odpoledne a zůstávaly tak ještě pozdě večer, kdy už byla venku dávno tma!

Když jsem měl k dispozici konečně fotky kvetoucích jedinců, mohl jsem požádat o pomoc s jejich určením Petra Pavelku. Ještě předtím jsem usilovně hledal na internetu, prošel stovky fotek, ale vždy mne navedly na falešnou stopu. Petr se nejenom vyzná, ale navíc je rychlý a spolehlivý. Asi za hodinu se mi na obrazovce objevil název Marlothistella uniondalensis. V životě jsem se s takovým jménem nesetkal, a tak jsem ze zvědavosti znovu prosvištěl internet a našel několik údajů (nebylo jich tam příliš mnoho).

Marlothistella uniondalensis, foto © Ivana Jandová

Rod Marlothistella zahrnuje pouze dva druhy rostlin z nejjižnější části Afriky. První z nich je výše uvedená rostlina, popsaná v roce 1928 prof. Gustavem Schwantesem, druhou pak Marlothistella stenophylla (S. A. Hammer, 1995). Ta je některými odborníky považována pouze za subspecii prvního druhu (M. uniondalensis var. superstenophylla). Dříve byla uváděna také jako Mesembryanthemum stenophyllum.

Řeknu vám, že ten název mi pořád dává zabrat, ale dělám pokroky. V duchu jsem si celé jméno rostliny rozdělil do čtyř částí, z nichž ho při psaní skládám. Marlothi podle mého oblíbeného druhu aloe, stella mi připomíná název řecké taverny na ostrově Skopelos, která zůstává jedinou hospodou, kde mi na třinácti dovolených v Řecku nechutnalo. Union je asociací na jednu malou politickou stranu, kterou jsem kdysi volil a dalensis mi zase  připomíná pochybného Topolánkova kamaráda, bez něhož si Mirek nedokáže představit ani pořádnou lyžovačku v Insbrucku.

Marlothistella uniondalensis, foto © Ivana Jandová

Díky Petrovi tedy známe jméno nového adepta na vstup do řad oblíbenců pro pěstitele sukulentních bonsají. Rostlina je to odolná. Od jara do podzimu ji zalévám mírně, ale pravidelně. Vodu vysaje, přesto příliš nepřirůstá. Dostává východní slunce a od oběda už je ve stínu. Zalévám ji konvičkou přímo na listy (tedy pokud zrovna nekvete) a od podzimu jí zvyšuji dávky vody, protože přirůstá. V zimě snáší poklesy teplot k 5°Celsia. Rostlinu vůbec nepřihnojuji, zato přesazuji každé jaro do čerstvého substrátu s větším podílem písku. Tvoří přízemní koberec těl, jejichž úzké lístky se v létě zbarvují do modrozelena a na jejich povrchu se objevuje velké množství drobných teček. V zimě začne převládat zelená a tečky nebývají tak výrazné. Květy mají průměr asi 3cm a jejich barvu vidíte na fotografiích.

Je to kytička na první pohled docela nenápadná, ale letošním předvánočním představením své plné krásy se zařadila mezi mé oblíbence.
Text: Jiří Janda
Fotografie: Ivana Jandová
Pávov u Jihlavy
www.sukulenty.estranky.cz
E-mail: madagaskar@ji.cz
 

(C)

zpět