Oploceným Mexikem (39)


Společné foto v hotelu


Je pondělí prvního října, poslední den v Mexiku. Budím se za ještě za tmy a nemůžu znovu usnout. V půl sedmé, to ještě byla tma, spustili koncert kohouti. Jejich koncert ve velkoměstě udivuje, ale je to skutečnost.

Pod střechami okolních baráků je spousta klecí s kohouty, kteří místní používají k zápasům. Dokonce ve vedlejším baráku s prodejnou stavebnin, měli několik klecí s kohouty pod střechou.

Pomalu se začínáme vyhrabávat z postelí. Jdeme ke stanici metra a míříme do centra. Přestupujeme na Univerzitní zastávce. Tady mě zaujal přestupní tunel v modré barvě, znázorňující oblohu plnou hvězd.

Vystupujeme na rohu Náměstí tří kultur. Kolegové zkouší bankomaty, ale ty se s nimi nebaví. Banky mají ještě zavřeno, i když je devět hodin. Devět dle nás, jak záhy zjistíme, o půlnoci byl posunut čas. To je tak, když člověk neustále drbe do přírody.

Přicházíme na Zocalo. Před palácem vlády je shromážděno asi dvě stě indiánů s vlajkami. Moc blahobytně nevypadají. Je o ně však nebývalý zájem. Několik televizních štábů, kordon policajtů, náměstí olemované policejními auty a odtahovači zátarasů. Za chvíli přijíždí eskadrona policajtů na tříkolkách. Armáda dobře ozbrojených, proti hrstce bezbranných.

Vcházíme do Metropolitního chrámu. Je to nejhonosnější církevní stavba, kterou jsem v Mexiku navštívil. Pochází z roku  1 667 a prochází rekonstrukcí. Na původní obyvatele musela mít stavba ohromující účinek. Přesvědčování šokem. Celé se to nějak propadá do indiánského podzemí z třináctého století.

Moderní Mexico City

Kolegové přepadávají Citibank, aby legálně vybrali peníze. Čekám je venku. Před bankou jsou betonové skruže osázené květinami. Sedím na jedné z nich, s fotografickým nádobíčkem na kolenou. K bance přijíždí opancéřované auto s penězi. Vyskočí z něj dva muži s brokovnicemi, jeden se postaví vedle auta a míří na mně, druhý se staví vedle vchodu do banky. Třetí chlapík vytahuje rudlík z auta a čtvrtý mu z malého otvoru podává balíčky bankovek. Z banky vyšli další tři hoši, jeden s vysílačkou u huby, druhý se postavil do dveří se samopalem a třetí, se stejnou hračkou, za má záda. Nevím, zda jsem jim připadal jako lupič, ale neměl jsem v úmyslu vypadat jako oběť omylu. Ruce jsem měl přikované na fotobrašně, ani jsem jimi nepohnul.

Konečně jsou kolegové vysmátí, že jim finanční mašinérie vydala jejich peníze. Kdyby je měli v punčoše, bylo by to všechno jinak.

Přemisťujeme se na tržiště Artesanias ciudadela na náměstí Balderas. Tady máme v úmyslu utratit poslední pesíky a nakoulit domů nějaký ten suvenýr. Mexičani právě otvírají svoje krámky. Děláme několik koleček tržištěm, abychom zjistili ceny a nabídku a usedáme do proutěných křesel na malém náměstíčku, abychom si dali ranní kávu. Takové poslední maňana.

Jedna z nejzajímavějších nabídek, které jsme na tržišti objevili: Las plantas mas fascinantes de la naturaleza a su alcance! Něco jako nejfantastičtější rostliny z přírody a jejich dostupnost.

Tak to je pokrok. Nabídka semenáčů kaktusů a sukulentů vypěstovaných v Mexiku. Náš pěstitel by se za takovou nabídku nejspíš styděl, ale je to lepší, než před čtyřmi lety, kdy zde nabízeli holandské výpěstky s papírovými květy.

Nabídka semenáčků

Poslední cesta s Japončíkem na letiště. Centrum je tradičně zarvané auty, tak to chvíli trvá. Trochu poposkakování. Pavel se mě snaží přesvědčit, že jedeme špatně, abych odbočil doprava. Nedám se ovlivnit. Za pravdu mně dá letadlo, které přistává a před námi přetíná ulici. 

Na letišti nás zaskočili zrušením úschoven pro zavazadla. Opatření po teroristickém útoku na New York. Komplikuje nám to poslední hodiny. Je půl druhé a letadlo nám odlétá v půl osmé večer. Měli jsme v úmyslu vyrazit ještě do okolí. Bohužel.

Odměnou nám bylo rozloučení Popocatepétlu. V odpoledním slunci se zjevil přímo za navigační věží. Zasněžený vrchol jako by popíral spojení s horkými útrobami. Mnoho věcí navenek nevypadá, tak jak ve skutečnosti je. I v nás lidech.

Tak někdy příště!

část 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19
  20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38


Vladimír Basovník
e-mail: bavl@centrum.cz
 
 

(C)

zpět