Kaktusářské léto 2006 v Opavě III.


Září se přehouplo do své druhé půlky (v době, kdy píšu tyto řádky), počasí se vyznačuje poměrně velkými výkyvy v teplotách mezi dnem a v nocí, i na rostlinách je znát, že se pomalu začínají připravovat na zimu. Najít ve skleníku kvetoucí kaktus, který stojí za focení – a v mých příspěvcích do Internetových novin ještě nebyl – je docela kumšt, nicméně dobrá věc se podařila a několik málo rostlinek Vám dnes mohu ukázat.

Na prvním snímku si dnes představíme Turbinicarpus schmiedickeanus var. klinkerianus. Jedná se o mexickou miniaturku dorůstající šířky stonku asi 30 mm, přičemž z areol na bradavkách plochého stonku vyrůstají většinou 3 mírně zakroucené šedé trny. Květy bílé barvy s růžovým (až hnědavým) středovým proužkem vyrůstají z bílou vatou pokrytého temene stonku. Šířka květů dosahuje asi 15 mm. Jako naleziště typových rostlin je uváděno okolí Entronque Huizache ve státě San Luis Potosí. Rostlina na fotce pochází ze sběru pana Zachara, který tento sběr označil polním čislem MZ 406. Na jmenovce mám uvedeno, že se jedná o formu nalezenou na lokalitě La Negrita v SLP.

Turbinicarpus schmiedickeanus var. klinkerianus f. nova MZ 406, 
La Negrita, San Luis Potosí, Mexico

Mammillaria albicans subsp. fraileana je pojmenována (subspecie) po kustodu sbírek kaktusů ve Washingtonu panu Manuelu Fraile. Jedná se o docela efektní kaktus, vykvétající poprvé asi jako tříletý. Květy se objevují poblíže temene válcovitého stonku, přičemž dosahují délky až 35 mm a šířky kolem 50 mm. Okvětní lístky mají bílou barvu, středový proužek je karmínově růžový. Na pozadí bílých okvětních lístků a sytě žlutých prašníků zvláště vynikají růžové bliznové laloky. Místem výskytu těchto rostlin je uváděn východní okraj oblasti žulových kopců na jih od La Paz ve státě Baja California.

Mammillaria albicans subsp. fraileana Rep 580
jižně od La Paz, Baja California, Mexico

Koncem léta se nenechá zahanbit ani Mammillaria barbata. Tato mamilárie je Wernerem Reppenhagenem – jedním z největších znalců rodu – řazena do stejné skupiny jako M. wilcoxii, M. wrightii a M. wrightii var. wolfi. Ať už je řazena kamkoliv, vyznačuje se nemalým půvabem, a to i v době kdy nekvete. Vedle početných bílých okrajových trnů upoutají tmavě hnědé trny středové (v každé areole jeden). Když se tak při neopatrné manipulaci zachytí háčky o svetr – to je potom radosti! Při pohledu na fotku uvažuji, jak nazvat barvu – poblíže temene stonku se objevujících – květů. Růžovohnědobéžová? Na snímku vyobrazená rostlina pochází z lokality Cosihuiriachi v mexickém státě Chihuahua, kde ji nalezl a studijním číslem SB 22 označil Steven Brack.

Mammillaria barbata SB 22, Cosihuiriachi, Chihuahua, Mexico

Někdy je až neuvěřitelné, jakým způsobem dokáže příroda zkombinovat barvy, aby byl efekt co nejvýraznější. Takovým příkladem by mohla být také Rebutia albipilosa. Vlasově jemné bílé trny (albipilosus = bíle chlupatý, bělovlasý), zakrývající tmavě zelený stonek, krásně kontrastují s oranžovými (až oranžovočervenými) květy. Nejedná se o nikterak velké rostliny (podobně jako další rebutie), dorůstá šířky cca 50 mm, nicméně v době květu – a kvetou i v září, což níže dokazuje fotka – je ve sbírce nepřehlédnutelná. Typové rostliny byly sbírány Fridrichem Ritterem (FR 754) na lokalitě Narvaez v provincii O´Connor, departament Tarija v Bolívii. Dle literatury se objevuje R. albipilosa také na dalších místech, např. Karel Kníže (KK 839) uvádí místo nálezu Tarcia ve stejném departamentu jako typový nález.

Rebutia (Aylostera) albipilosa FR 754, Narvaez, O´Connor, Tarija, Bolivia

Na závěr zase jedno gymnocalycium. Plynule naváži na můj zářijový příspěvek a zastavím se u dalšího zástupce rodu z okruhu G. mihanovichii. Tentokrát se jedná o Gymnocalycium mihanovichii var. filadelfiense WO 77. Tyto rostliny patří k těm, které už od malých semenáčků dávají tušit kam patří. Pro okruh typické žebrování se objevuje docela záhy. Podle uznávaného řazení variet se jedná o neplatně popsanou varietu, takto označené rostliny jsou snad blízké nominální varietě. Každá z areol nese 5 trnů, přičemž ty jsou jemně zakroucené směrem k stonku. Květy se objevují v sériích během celé sezóny na mladších areolách, barva květů je zeleno žlutá, střední proužek je až béžově hnědý. Dle údajů v katalogu je nalezištěm těchto rostlin Filadelfia, kde rostou v nadmořských výškách 350 m.

Gymnocalycium mihanovichii v. filadelfiense WO 77, Filadelfia

A jsem v příspěvku pro říjnové číslo na konci. 
Co nejdelší babí léto Vám i Vašim kaktusům a v listopadu nashledanou.


Martin Chalupski

 

 

(C)

zpět