Lobívie z mé sbírky XVII.

Tento díl zahájím poněkud netradičně lobívií, která původně lobívií ani nebyla. Jedná se o docela hezkou, miniaturní soehrensii, mající na rozdíl od svých příbuzných báječnou vlastnost v podobě brzké květuschopnosti. 

Obr. č. 1 -  Lobivia kieslingii

Jedná se o Lobivia kieslingii (nebo chcete-li L. formosa var. kieslingii, ale taky Echinopsis nebo Soehrensia…). Mám tři větší rostliny o průměru kolem 12 cm, každá je trochu jiná, ale ochotně kvetou všechny a už řadu let. Taky mám pár semenáčků ze semen WR 573, vypadají stejně.

Obr. č. 2 -  Lobivia kieslingii

Když půjdu dál podle abecedy, tak kupodivu další ze „zbytkových“ druhů je až Lobivia rauschii. O ní pan Rausch napsal, že strašně nerada kvete a některé klony snad nekvetou vůbec. Můžu z vlastní zkušenosti potvrdit. Z mých 4 rostlin různého původu kvetla parkrát jen jedna, chytil jsem ji na diapozitiv. Do digitálu se mi ještě netrefila. Však taky sehnat semena je skoro nemožné, ale letos byla v nabídce L. Berchta. Jsem zvědav, jestli přijdou a jaká bude případně klíčivost.

Obr. č. 3 -  Lobivia rauschii

V dobách, kdy jsem coby chudý studentík otáčel každou korunu, jsem jednou v Praze ve speciální prodejně kaktusů ve Spálené ulici dlouho před výlohou rozmýšlel, zda obětovat 15 Kčs za úplně obyčejnou malou a skoro nahatou rostlinku, na které mě zaujalo jen jméno Lobivia saltensis. Tu jsem v té době ještě neměl. Nakonec vyhrála varianta, že taky nemusím mít všechno a že se jedná o celkem ošklivý druh, takže škoda peněz. Po pár týdnech se pro změnu objevila v Zahraniční literatuře kniha Freude mit Kakteen a do výlohy ji daly rozevřenou na straně, kde byla i fotka tohoto druhu. Poměrně dlouhé pokroucené trny v horní části těla mě přiměly, abych zamířil opět do Spálenky v naději, že tu ubožačku nikdo nekoupil a já si ji pak dopěstuju do podoby oné krásky z knihy. Jenže už byla fuč. Vzpomněl jsem si na tuto příhodu tehdy, když jsem vybíral fotky pro tento díl a dal jsem vedle sebe následující dvě. Asi nějak podobně tenkrát vypadaly.

Obr. č. 4 -  Lobivia saltensis

Tohle je ta (nahoře), co se podobá té knižní. Té z prodejny se hodně blíží ta na dalším obrázku, vypěstovaná ze semen Lobivia saltensis var. nealeana WR 773.

Obr. č. 5 -  Lobivia saltensis var. nealeana WR 773

Něco mezi nimi pak představuje Lobivia saltensis var. multicostata. Je docela hustě obalená krátkými trny, snadno a bohatě kvete, zkrátka milá kytička.

Obr. č. 6 -  Lobivia saltensis var. multicostata WR 662

Mimochodem, všimněte si, jak shodné jsou u všech tří variet květy. Skoro jako by byly z jednoho vrhu.

Obr. č. 7 -  Lobivia sanguiniflora

To u Lobivia sanguiniflora je variabilita větší. Typovou WR 514 si můžete najít v článcích o sbírce pana Šibala z Nasobůrek (leden 2006). Já sem dám hlavně formu, kvůli jejímž trnům je tento druh často hledán. Tyto trnitější formy mají často světlejší květy.

Obr. č. 8 -  Lobivia sanguiniflora

Podle názvu by měly mít tyto kaktusy květy barvy krve. Z následujících fotek snadno usoudíte, že kromě šlechtické modré krve existují i jedinci, mající krev oranžovou a dokonce žlutou.

Obr. č. 9 -  Lobivia sanguiniflora - oranžová

Tu žlutou berte jako kuriozitu. Kdysi dávno jsem dva semenáčky s jménem Lobivia sanguiniflora var. pampana vyhrál v Hradci v tombole. Měl jsem z nich velkou radost, černotrnou sanguinifloru jsem ještě neměl. 

Obr. č. 10 -  Lobivia sanguiniflora var. pampana

Na jaře nasadily na květ a při rozkvětu mi údivem spadla čelist. Nejen černotrnou, ale hlavně žlutokvětou sanguinifloru jsem neměl. Kde se ty kytky vzaly, bohužel nevím. Ale existují dodnes.

Z variet vám ukážu dvě: Lobivia sanguiniflora var. breviflora s kvítky téměř přisedlými

Obr. č. 11 -  Lobivia sanguiniflora var. breviflora

a Lobivia sanguiniflora var. duursmaiana. U ní jsou zajímavé červené rašící trny.

Obr. č. 12 -  Lobivia sanguiniflora var. duursmaiana

Miniaturkou je Lobivia schreiteri. Nikdy jsem ale nevyséval semena s ověřeným původem, tak tu fotku berte radši trochu s rezervou.

Obr. č. 13 -  Lobivia schreiteri

Další druh patřil dříve do samostatného Backebergova rodu Acantholobivia. Je to Lobivia tegeleriana var. incuiensis a je zajímavá tím, že je samosprašná a plody jsou porostlé nepříjemně píchavými trny. Květy jsou otevřeny extrémně krátce. Ráno před odchodem do práce jsou ještě zavřené a odpoledne v 16 hodin už jsou znovu zavřené. A v době plného květu jsou otevřené tak napůl. Zkrátka co by se namáhala, když si umí pomoci sama.

Obr. č. 14 -  Lobivia tegeleriana var. incuiensis

Posledním druhem abecedy je Lobivia zecheri. Mám je ze semen od KK, ale nějak se mi vytrousilo číslo, radši si ho vymýšlet nebudu. Trochu varírují v sytosti barvy květů a v síle trnů, ta na obrázku vypadá v těle skoro jako nějaká hertrichiana.

Obr. č. 15 -  Lobivia zecheri

Na Ž žádná lobívie nezačíná, nezbývá než končit. Pokud bytostně nesnášíte hybridy, tak varuju před příštím pokračováním. Pár zajímavých totiž mám a když se k nim přihodí ještě Pragochamaecereusy (i Chamaecereus silvestrii je prý totiž lobívie), tak to na jeden díl vydá.

Lobivia ferox (11/2003)

Lobívie z mé sbírky I (12/2004)
Lobívie z mé sbírky II (01/2005)

Lobívie z mé sbírky III (02/2005)
Lobívie z mé sbírky IV (03/2005)
Lobívie z mé sbírky V (04/2005)
Lobívie z mé sbírky VI (05/2005)
Lobívie z mé sbírky VII (06/2005)
Lobívie z mé sbírky VIII (07/2005)
Lobívie z mé sbírky IX (09/2005)
Lobívie z mé sbírky X (10/2005)
Lobívie z mé sbírky XI (11/2005)
Lobívie z mé sbírky XII (12/2005)
Lobívie z mé sbírky XIII (02/2006)
Lobívie z mé sbírky XIV (03/2006)
Lobívie z mé sbírky XV (04/2006)
Lobívie z mé sbírky XVI (ještě nepublikováno)

 

Jak to dělá Franta Šibal? (12/2005)
Na návštěvě u Šibalů 1, 2, 3 (11-12/2005, 1/2006)