Září ve sbírce u Pavlíčků


Září je vždy poněkud hektické, dokončovací práce na Atlasu kaktusů, zpracovávání nabídkového katalogu, příprava Zamykání sezóny, no a práce kolem kytek…, a tak na focení mnoho času nezbylo. Dostal jsem se k tomu až v pátek, poslední zářijový den, zataženo, takže květy spíš přivřené než otevřené, no prostě nic moc.

Ariocarpus retusus ssp. confusus PP 420, Aramberi

Na prvním obrázku si můžeme prohlédnout Ariocarpus retusus ssp. confusus. Jsou to kytky vypěstované ze semen PP 420, ze skal přímo nad městečkem Aramberri. Květy měly (tyto kulturní rostliny) pravda stejné, ale podívejte se na tvary tuberkulí. Jak se různí na všech 4 rostlinách, které jsou alespoň částečně na obrázku vidět. Takže nejen květy mohou být s různým nádechem růžové, i když nutno dodat, že těch sytě růžových je na lokalitě 95% a jen vzácně lze najít květy téměř smetanově bílé, ale i těla se různí dost podstatně. A vezmeme-li v úvahu, že někteří „botanici“ jsou schopní jen podle tvaru tuberkulí popsat nový taxon, pak se musíme jen usmívat.

Astrophytum capricorne - senilis, PP 518, San Juan De Boquillas

Na dalším obrázku si (opět) můžeme prohlédnout rostlinu, která se před pár lety tady nabízela v různých nabídkách jako Astrophytum crassispinum. Na té lokalitě, která je, jak jsem nyní naměřil, asi 22 km vzdušnou čarou od Cuatro Cienegas (dříve jsem to odhadoval tak na 17 km), se rostliny vyskytují zejména na svazích řetězce kopců, který přetíná cestu z Cuatro do města Monclova.

S krasispinem má naše rostlina společné snad jen to, že většina jeho květů postrádá červené zbarvení v jícnu. Ten je nejčastěji zabarven stejně jako okvětí, někdy spíše tmavě žluté až do hněda. Tělo je pravda také zvláštní, jen jemně posypané vločkami. Trny jsou však měkké, ohebné, nikoliv tvrdé a píchavé, jaké by mělo mít crassispinum. Rozhodně však mám za to, že je to taxon, který si zaslouží své zvláštní postavení, byť i třeba jen jako forma k A. capricorne. V katalogu jsou nabízena semena jako Astrophytum capricorne - senilis PP 518, žluté květy, San Juan De Boquillas.

Lithops hallii

Na podzim také kvetou litopsy (Lithops, živý kamínek). Ty se mi moc nedařily, ale přišel jsem na důvod. Byly totiž „ozdobně“ na povrchu substrátu zasypány tmavým keramzitem. Ten se ale hodně přehříval, a to litopsy nemají rádi.

Lithops lesliei

Od té doby, co jsem povrch zasypal bílým křemičitým pískem, je pokoj. Také je třeba doporučit hluboké květináčky. Ten bílý, to je Lithops hallii, ten žlutý se snad jmenuje Lithops lesliei.

Digitostigma (Astrophytum) caput-medusae

Bohužel, do konce září ještě nevykvetla Digitostigma, neboli po novu Astrophytum - caput-medusae. A tak Vám ji alespoň představuju s poupětem. To poupě i květ (i semena) nesou jasné znaky pohlavních orgánů astrofyt. Také vločkování na jednotlivých prstících svědčí o správnosti zařazení k rodu Astrophytum. Zajímavé je, že tyhle kytky mají dva typy areol. Jednak na koncích tuberkulí jsou růstové areoly (3), a pod vrcholem tuberkulí se vynášejí areoly květní (2).

Digitostigma (Astrophytum) caput-medusae - detail

Tahle kytka byla často fotografovaná návštěvníky zamykání sezóny. Většinou skrz sklo skleníku. Jen jednou jsem ji vyndal ven, aby se dala lépe vyfotit. A tohoto okamžiku dokázal využít jeden lapka k tomu, aby nepozorovaně ulomil jednu tuberkuli (1). Vím přesně, který sráč to byl (laskavý čtenář promine, ale slušnější označení mně momentálně nenapadá). A doufám, že na dalším zamykání se už neukáže.

Nakonec – nebyla to ztráta jediná. Přirozeně se při takové megaakci dá předpokládat, že mezi tisícovkou slušných lidí se pár darebáků objeví. Je však dobré, že se objeví jen velmi zřídka, snad jen tak 2-3 promile. Ale i to někdy zamrzí.

No – doufám, že jsem Vám nijak nezkazil náladu, 
ani já si ji pokazit nenechám, a tak zase za měsíc…


Pavel Pavlíček
E-mail: pavlicek@chrudim.cz  
 
 

(C)

zpět