Duben 2005 ve sbírce u Pavlíčků


Duben, to je exploze květů, z dálky se hlásí zejména echinocereusy, které se snažím vynášet ven ze skleníku, abych to kvetení zpomalil, prodloužil a jaksepatří užil. V horku skleníku to kvetení totiž netrvá ani polovinu doby, co kvetení venku.

Duben, to je také doba první zálivky, i když semenáče a roubovance - pokud jsou na světle - jsem zaléval už v březnu. Protože v tak velkém množství kaktusů jako mám já, se může objevit červený pavouček (zejména u kaktusů, které byly přes sezónu venku) - je to i doba ošetření kaktusů proti škůdcům. Sehnal jsem Confidor, takže je mi hej. Sehnal jsem ho víc, než můžu spotřebovat, a tak se docela rád s přáteli podělím. 100 gramů přenechám za 1500 Kč, 10 gramů za 190 Kč a gram za 24 Kč. Jeden gram nasypeme do 10 litrů vody na preventivní zálivku a do 5 litrů pro zálivku akutní, tj. pokud se škůdce (pavouček = sviluška, nebo červci = kořenovka nebo vlnatka) již vyskytnul. Protože pro komerční využití se přípravek nesmí rozsáčkovat, nevedeme ho v nabídce prodejny!

Duben, to je také čas, kdy vynáším do volné kultury Stenokaktusy (to jsou ty pod stříškou podél prodejního skleníku). Letos mne ale dost vyděsilo ohlášení nízkých teplot na konci druhé dubnové dekády. No - kytky přežily 5ti stupňový mráz, některé předtím dost zmokly, ale nezdá se, že by jim to nějak uškodilo.

A nyní se zastavíme u několika rostlinek, které jsem jen namátkou vybral z mnoha v dubnu nafotografovaných.

Ancistrocactus spec. Šnicer
Ancistrocactus spec. Šnicer

První obrázek - docela zvláštní ancistrokaktus, roubovaný semenáček. Zdrojem je Jarda Šnicer, on také ví, kde tahle kytka roste.

Echinocereus russanthus f. finii L 1076

A teď několik echinocereusů - Echinocereus russanthus f. finii L 1076. Roste v mexickém státu Chihuahua (Čivava), poblíže Santa Clara. Lau ho nalezl 11. února 1976 ve výšce 1400 až 1800 m n. m., kde roste společně s Mammillaria santaclarensis a Echinocereus palmeri.

Echinocereus chloranthus, Apline, Brewster Co., Texas

Dalším je Echinocereus chloranthus, který roste u Alpine, v texaském okresu Brewster.

Echinocereus viridiflorus, Santa Ana

Následuje Echinocereus viridiflorus od Santa Anna. Nevím, kde to je, ale podobou to vypadá na Nové Mexiko.

Echinocereus chloranthus SB 253

Tady je nějaký omyl, protože na jmenovce stojí Echinocereus chloranthus SB 253. V Brackových polních číslech je však pod číslem 253 jiný echinocereus - a to E. dasyacanthus. Ten ovšem kvete úplně jinak, i když otrněním by mohl být (z dálky) podobný. Kytka je to ovšem přenádherná, s květem barvy dost neobvyklé. Možná, že někdo má podobnou rostlinu a může poradit?

Echinocereus russanthus, Davis Mts., Texas

Echinocereus russanthus od Davis Mts v Texasu má dlouhé tenké trny a květy velmi libě voní.

Echinocereus viridiflorus f. goldenspine

Echinocereus viridiflorus f. „goldenspine“ jsem někdy před více než 20 lety dostal od pana dr. Růžičky z Písku. Je to ovšem dost široké určení, neboť zlatotrných zástupců této skupiny najdeme řadu, a to z vícero míst.

Echinocereus viridiflorus PP 776

Posledním echinocereusem je Echinocereus viridiflorus PP 776. Semínka této kytičky jsem si dovezl z národního lesa Cibola Mts., rád vzpomínám na ten den, kdy jsem do tohoto místa zavítal a doufám, že se tam v životě ještě alespoň jednou podívám. Tyhle kytky rostly v polostínu borového lesa, na kamenitých stráních, společně s Echinocereus triglochidiatus. Bylo to zrovna na začátku víkendu, kdy nasměrováni Stevenem Brackem jsme sem s Mírou Sladkovským dorazili. Na kulatém parkovišti pod kopci už stála silná terénní auta s přívěsy pro koně, koníci už byli vyvedení venku a osedláni a úředníci z Albuquerque (Albakerkí) v kovbojských oblečcích a s kolťáky nízko pověšenými na ně nakládali potřeby pro kempování a vydávali se kamsi do nitra panenské přírody. V národním lese (na rozdíl od národního parku) prý turisté mohou kempovat kdekoliv, právě tak, jako tomu bylo v dobách osidlování západu. Tedy včetně zakládání ohně na opékání bobů se slaninou, nebo možná na uvaření americké gulášovky light.

Ale ještě bych se chtěl zastavit u obrázků, které jsou pověšeny výše. Všechna jména totiž patří do jednoho ranku, tedy do sekce Viridiflorus Eng. Obecně se jedná o malé až středně velké echinocereusy s nepříliš nápadnými, menšími, ale o to více vonnými květy, kvetoucí zeleně, žlutě až hnědě (někdy do červena). Snad všechny jsou velmi odolné vůči nízkým teplotám, některé horské snášejí i značné mrazy. Naše zimy ale rádi nemají, nemůžeme je zimovat pod volným nebem (ve skalkách), ale v netopených nebo jen mírně temperovaných sklenících určitě ano. Se jmény je často potíž, je to proto, že nejsou zřetelné hranice mezi Echinocereus chloranthus, E. russanthus a E. viridiflorus, ale to určitě nikoho netrápí (alespoň mne vůbec ne), hlavně že je známé, kde kytka roste a je dobře označená polním číslem, které může přinášet další potřebné informace.

Echinomastus „stenocactoides“ (E. mariposensis)

A nyní ještě krátce obrázky dalších druhů, tohle je Echinomastusstenocactoides” - to je pracovní jméno pro Echinomastus mariposensis z vrcholů kopců Sierra de la Paila v Coahuila (Mx). Jméno by mělo vystihovat podobu štráfatých květů, které připomínají květy některých stenokaktusů. Mám ovšem pocit, že jsme tuhle kytku už někdy ukázali p. Haldovi, který rychle vyrobil pětislovný popis a kytce dal jiné jméno, po některém ze svých kamarádů, nebo po jejich manželkách, nebo (jak už se stalo v jiném případě) po jejich psu.

Escobaria aquirreana

Escobaria aquirreana je novinka už přes 30 let, původně popsaná jako Gymnocactus aquirreanus. Dodnes se ve sbírkách i v literatuře můžeme setkat s obojím jménem.

Gymnocalycium paraguayense

Gymnocalycium paraguayense - jedno z mála gymen v mé sbírce, a vůbec si nejsem jist správností jména. Budu rád, když mi některý gymnofil tohle jméno potvrdí nebo vyvrátí.

Rebutia heliosa

Rebutia heliosa - pravokořenná je v našich sbírkách velmi vzácná. I tahle je roubovaná a pak je vděčná a krásně kvete.

Sulcorebutia gerosenilis

Sulcorebutia gerosenilis - tak ji nazval jeden z nálezců - náš velikán, pan Karel Kníže. Než ji stačil společně se svým kamarádem - Janem Říhou - popsat, předběhl je Josef Halda, a dal jí jméno Sulcorebutia heřtusii. Jan Říha rostlinu popsal sice později, ale na jiné taxonomické úrovni, takže nyní jsou obě jména platná. Záleží nyní na tom, jak si kdo vybere.

Turbinicarpus schmiedickeanus RS 262

A poslední obrázek nám představuje fešáka mezi turbinicarpusy, Turbinicarpus schmiedickeanus. Jeho jakoby korkové pokroucené trny propůjčují tomuto druhu vskutku impozantní podobu.

Květen - to bude také měsíc plný kvetoucích kaktusů - tak zase za měsíc nashledanou 


Pavel Pavlíček
E-mail: pavlicek@chrudim.cz  
 
 

(C)

zpět