člen výboru Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů (SČS PKS), člen redakční rady časopisu Kaktusy a předseda Sekce pěstitelů sukulentů

Narozen 13. dubna 1949, je členem redakční rady časopisu Kaktusy a neúnavný propagátor frakce často nenáviděné a odsuzované, někdy tiše trpěné ale často i obdivované – všeobecně však potupně nazývané „zelinářstvím”. Jde totiž o zvláštní odrůdu pěstitelského snažení mezi kaktusáři – kultivaci všeho, co snese jen trochu sucha – a pokud to má také nějaký ten trn, tak tím lépe. A protože tyhle „ostatní sukulenty” si získávají mezi kaktusáři (ke vzteku těch skalních) čím dál, tím větší oblibu, a taky proto, že mezi těmi ostatními sukulenty se skutečně najde i pár hezkých kytek (to ho chci jen naštvat), tak také proto publikuji tenhle „pěstitelský profil” mého velkého kamaráda – Honzy Gratiase!

Jan začal koketovat s pěstováním kaktusů v době studia na gymnáziu v Brandýse nad Labem v letech 1964 až 1967. Své začátky vylíčil v životopisném úvodu ke knížce Sukulenty jako bonsaje takto:
„...Jsem přesvědčen, že s pěstováním sukulentních rostlin je to naprosto stejné jako s chřipkou - člověk se musí pro toto hoby nakazit, infikovat. Jsem jednou z obětí podobné infekce a zdá se, že je to nemoc nevyléčitelná, protože u mne s průběžně stoupající intenzitou probíhá už více než třicet let. A to není nijak mnoho - například jeden z praotců našich sukulentářů, Karel Karmazín, stonal mezi svými oblíbenci z Mexika, Madagaskaru a jižní Afriky více než 70 let a určitě se někde na nebeské zahrádce stará sv. Petrovi o jeho kaudexy a pachykauly.

Pohled do skleníku v r. 2000

U mne byl původcem infekce strýc Mirek. Měl na zahrádce pařeniště se 6 okny a v polovině (kterou stále zvětšoval) pěstoval kaktusy a několik druhů jiných sukulentů. Jednou mě koncem května pozval, abych se podíval na jejich krásné květy. Dostal jsem odnož stapelie, malou havorcii a právě přesazený kaktus echinopsis se třemi poupaty. Za rok jsem měl svůj skleníček na kuřích nožkách, za deset let konečně malý skleník přilepený k jižní stěně domku. Kaktusy pěstuji stále a pro ostatní sukulenty (ano, pokud to nevíte, kaktusy jsou také sukulenty) zvětšuji, stejně jako můj strýc Mirek, tu jejich polovinu, a z ní zase polovinu pro sukulentní bonsaje...”

Ibervillea tenuisecta		Testudinaria sylvatica

Od roku 1965 do roku 1976 byl členem Klubu kaKtusářů Všetaty, od září 1976 je členem Klubu kaktusářů Roudnice nad Labem, kde je 20 let jednatelem. Pracuje v redakční radě časopisu Kaktusy a ve výboru Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů od počátku existence SČSPKS. Zejména nekaktusové sukulenty propaguje v časopisech Kaktusy (15 let), ABC, Zahrádkář, Cactaceae, a posledních 8 let (víc než jest zdrávo) ve čtvrteční příloze Zemských novin. Byl zakládajícím členem Sekce pěstitelů sukulentů (1986) a od roku 1989 ji pomáhá udržovat při životě (ročenka Adenium a organizační záležitosti). S Rudolfem Šubíkem vydal 3 knížky (z toho Miniaturní pouště vyšly ve druhém vydání jako Kaktusy a spol. v bytě). Podílel se na přípravě knížky Pěstujeme tilandsie (další spoluautoři jsou Jaroslav Blovský z Brna a ing. Zdeněk Ježek z Kojetína), která vyjde v dubnu 2001 v nakladatelství Brázda.

Od roku 1972 je nepřetržitě cucačem státního rozpočtu (to je terminus technicus jeho švagra) coby učitel biologie, pěstitelských prací a výpočetní techniky na základní škole. Nesnáší aroganci, závistivé lidi a ouřední byrokracii. Od kaktusů a sukulentů si v poslední době velmi často utíká odpočinout s rybářským nádobíčkem k Labi, kde jsou trofejní kapři a vůbec mu nevadí, když ani oukjleje momentálně neberou. S Milošem Zemanem sdílí společnou lásku k Becherovce. To vše mu tolerují skvělá manželka, kocouři Mikeš a Bertík i odrostlé děti Jan a Jana.

Kontakty: Jan Gratias, Houskova 1872, 413 01 Roudnice nad Labem

e-mail: gratias@e-dnes.cz

Za předlohu, podle které jsem tento text napsal, Ti muchas Gratias Honzo!

Pavel Pavlíček