Pak jsem šli do skleníku. A zase příjemné překvapení hned na začátku. Estetický vjem z parapetu, který je obložen přírodním kamenem a kde jsou kaktusy zapuštěny v písku, takže květníky nejsou vůbec k postřehnutí, byl nádherný.
Přitom mix kaktusů co do druhů, ale i do velkostí, tvarů, vše je sladěno rukou estéta. Jinak to nemohu napsat, je to můj subjektivní dojem, ale já si za ním stojím. Skleník je dost velký i vysoký, má dva postranní parapety a parapet prostřední a navíc ještě část „pod střechou”. A kaktusy? Grusony v kbelících, protože tak velký květník není a mísy na ně se teprve vyrábějí. Astrophyta několik desetiletí stará. A kytky obecně velmi pěkné a krásně vytrněné.
Miniskleník uvnitř je z makrolonolu a v něm jsou výsevy - jak pan Macák zdůrazňuje, dnes již moc nevysévá, ale semenáčků jsem zde viděl dost. Skleník však pan Macák ještě hodlá upravit tak, aby všechny parapety byly obloženy přírodním kamenem, zatím je hotov jen jeden boční a čelní. A kdo by sem zavítal, zjistí bezvadné know how na výrobu parapetů z lešenářských trubek a betonových překladů, které již něco unesou a přitom jsou zcela nenápadné. Další venkovní pařeniště, pěkně veliké, je naplněno jen a jen sbírkovými kusy, obvykle starými několik desítek let. Je to něco krásného ke koukání, pro potěchu oka i srdce každého kaktusáře, třeba ďáblovy jazýčky tak pořádné, že člověk pochopí, proč tenhle název vznikl.
S kaktusařením začínal pan Macák po svatbě asi v roce 1975, nejprve jako okýnkář, pak postavil první skleník. Začínal ve Studněvsi, ve Smečně ve svém moderním řadovém domě je od roku 1985, ovšem kaktusy ze svých počátků má dodnes. Jak říká, dnes už moc nevysévá, a pokud ano, tak jak ze svých semen, tak ze semen kupovaných, ale již jen cíleně. Opakovaně mi zaznělo, že pěstuje kaktusy pro radost a ne na prodej. A pokud kupuje kaktusy, tak v zásadě výhradně semenáčky dvou či tříleté, které si vypěstuje dále sám. Má zajímavou a dost srozumitelnou filosofii, že chce mít kaktusy, které sám vypěstoval a „nechce ukazovat kytky, které vypěstoval někdo jiný”. Význam substrátů nepřeceňuje, ale rozlišuje o jaký druh se jedná, k vápnomilné rostlině samozřejmě nedá rašelinu a agropelit přidá spíš jen ke vzácnostem. Písek Chržín. To zná z okolí Kladna každý – je to bezvadný říční písek, který se do směsí velice hodí. A písek pan Macák používá k zakořeňování. V čistém písku vytvoří rostliny velký kořenový systém a pak je možno je přesadit. Roubování používá pan Macák jen jako záchranné. Prohlíželi jsme ariokarpusy pravokořenné i roubované a porovnávali. Prostě pan Macák je více pro přirozený vývoj a kytkám to u něho takto svědčí. Zaměření sbírky je více na Mexiko, zejména jak už zmíněno, velkokvěté mammillárie, ale sbírka je různorodá. A jedna velmi sympatická věta mi utkvěla z této návštěvy. Tenhle sběratel má ke svým kytkám vztah. Ukazoval mi třicetiletý Thelocactus a další takhle staré kytky, které, jak se vyjádřil, s ním celou tu dobu žijí. Co k tomu dodat, kdo rozumí kytkám i lidem, tomu je vše jasné.
Pan Macák je velmi přátelský a extrovertní člověk, a když přijde řeč na kaktusy, vynikající vypravěč a studnice vědomostí (byť on se hodnotí mnohem, mnohem skromněji). Ve sbírce uvidíte jmenovky jen sporadicky, přesto kytku vždy popíše a dodá detaily, kdy ji získal, jaký měla osud. Na zimu stěhuje pan Macák kaktusy do místnosti zcela ideální před vstupem do bytu. Sice měl ve skelníku ústřední topení, ale rezignoval na vytápění plynem a tak na podzim kaktusy vyjímá, skládá do bedniček a stěhuje. Pan Macák rád navštěvuje kaktusářské akce v tuzemsku, ale byl již také dvakrát v Mexiku, jak zdůrazňoval „trampským” způsobem, s batohem a cestoval stopem či autobusem, a vždy nejméně ve dvou. Pro charakteristiku malá příhoda. V Mexiku hledali místo na přespání ve městě a domluvili si možnost přespat na místním koupališti ve stanu, dohodli se s místními nakonec tak, že nejen, že jim dali k dispozici veškeré zařízení sprch atd., ale ještě byli pozváni na slavnost s pohoštěním, pohovořili se starostou… Pan Macák fotografuje kaktusy a má k tomu potřebný digitální fotoaparát, a fotit umí, jak jsem měl možnost se podívat na monitoru televize.
A jak to u kaktusářů bývá, že mají štěstí ve výběru manželek, ani pan Macák není výjimkou. Jeho žena přistupuje k jeho zálibě s nadhledem a pochopením, jak jinak by mohla podle počasí chodit otevřít či zavírat skleník nebo pařeniště atd. Paní Macáková má však jednu docela výjimečnou vlastnost - hýří vtipnými a laskavými aforismy na kaktusaření a kaktusáře. Ale by to bylo na samostatnou reportáž. Pan Macák se zúčastní činnosti dvou spolků – v Kladně a ve Slaném. Kromě schůzek se zúčastní i jejich výstav, poskytuje svoje kaktusy a vypomáhá jako pořadatel. Podstatné je, že návštěvám se pan Macák nebrání, stačí se s ním domluvit na telefonním čísle 737 109 652. Na metry čtvereční sice sbírku změřenu nemá, a tak zase nastupuji já s svými tradičně špatnými odhady, ale myslím, že nejméně kolem 50 m2 sbírka čítá. A stojí určitě za shlédnutí. I když pan Macák zdůrazňuje, že pěstuje pro radost a ne na prodej, přece mi vyprávěl, jak ho známý umluvil, aby prodal sbírkový kaktus a vzhledem k jeho velmi přátelskému přístupu člověka, který nemá od přírody srdce k odmítání při slušném jednání, předpokládám, že by ho k prodeji umluvil skoro každý.
Pokud se vydáte na výlet do Smečna, můžete navštívit i druhého místního kaktusáře Ing. Dandu. Ve Smečně je nádherný zámek, bohužel k prohlédnutí jen zvenčí, a také krásný a starobylý kostel Nejsvětější Trojice s prý nejstaršími varhanami u nás. Jako zajímavý tip na prohlídku může být nedaleký hornický skanzen dolu Mayrau ve Vinařicích (na Kladně všeobecně známá písnička „Cestička k Mayrovce“). Hned vedle Smečna je důl Schiller a pokud absolvujete kousek pro auto hnusné cesty kolem jeho ohrady, jste na malebném a věhlasném hradišti Libušín s nádherným dřevěným kostelíkem a rekonstruovanými slovanskými hradbami, řekl bych tak 3 metry vysokými. A to je místo opravdu posvátné, klidné na ostrohu v lesích, s výhledem… Přiznám se, že se mi moc odjet z této návštěvy nechtělo, ale úpravu dalšího velkého pařeniště, které pan Macák kvůli mně přerušil, té neděle už určitě nedodělal. Ale věřím, že za rok, bude sbírka rozšířena přesně tak, jak pan Macák plánuje. A já se přijedu podívat rád.
|
