Název
NEOWERDERMANNIA VORWERKII Frič
 

Taxon
Neowerdermannia vorwerkii Frič, Kaktusář, 1: 11, 85, 1930
Weingartia vorwerkii (Frič) Backeb., Descr. Cact. Nov., 3: 15, 1963
Gymnocalycium vorwerkii (Frič) Hutchinson Nat. Cact. Succ. J. 14: 38, 1959
Jméno rodu ustanovil Frič na počest prof. E.Werdermanna z Berlína (1892-1959), botanika, autora řady knih a článků i popisů nových druhů kaktusů i jiných rostlin. Druhové jméno bylo zvoleno na počest W.Vorwerka, inspektora botanických zahrad v Berlíně (+1934).

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý až zploštěle polokulovitý, 80-90 (-120) mm široký, 30-70 mm vysoký; s výrazným dužnatým řepovitým kořenem; pokožka šedozelená až hnědozelená, žeber 13-16, někdy i více, spirálovitá, rozpadlá do kýlnatých hranatých až špičatých hrbolů, šikmo napříč žebrem uspořádaných; areol na vrchní straně hrbolů, hluboko ve stonku zapuštěné, s bílou a šedou vatou. Okrajových trnů až 10, asi 15-20 mm dlouhé, odstávající, u hrotu zpět zahnuté až háčkovité, bělavé, šedavé až hnědavé barvy, často s tmavším hrotem; středový trn buď chybí, nebo nerozlišitelný, vzácně patrný jako nejsilnější, vzhůru směřující.
Květy
z mladých areol blízko temene, nálevkovité až 22 mm dlouhé a široké, za dne otevřené; okvětní lístky kopinaté, vnější zpět ven stočené, asi 8 mm dlouhé s výrazným tmavším proužkem, vnitřní lístky až 16 mm dlouhé, celokrajné, bílé,krémové až narůžovělé, většinou s patrným tmavším středním proužkem; květní lůžko holé nebo s několika šupinami, bez trnů a chlupů; nitky tyčinek narůžovělé, prašníky krémově bělavé, stejně jako blizna a čnělka.
Plod
štíhlý, vysychavý s blanitým oplodím, asi 5-10 mm dlouhý, s málo semeny (po zaschnutí jen několik mm velký a v areole sotva patrný), zbytky okvětí přetrvávají.
Semena
asi 1,1 mm velká, s matnou hnědočernou testou.

 

Variety
C.Backeberg uvádí dvě variety odlišné od typu
var. gielsdorfiana Backeb.,
var. erectispina Hoffm. et Backeb.
Jejich vzájemné rozlišení je téměř nemožné a spočívá v utváření otrnění (tj. přitisklé versus odstávající). Porovnáme-li však Fričovy obrázky, kterými charakterizoval typovou varietu, je zřejmé, že Fričův popis zahrnul i obě uvedené (krajní) formy (variety) C.Backeberga. Proto bude vhodnější chápat jména variet jen jako okrajové vyjádření plasticity tohoto druhu. Frič popsal květy jako "bílé". Backeberg uvádí květy obou svých variet jako "světle fialové". Na většině nalezišť však byly objeveny rostliny s květy růžovými až nafialovělými, většinou ale bílé barvy.

 

Výskyt
N.vorwerkii se vyskytuje v horách severní Argentiny a v Bolívii, areál rozšíření je více než 800 km dlouhý a zahrnuje výše položená rostlinná společenstva, tj. formace typu "páramos" v nadmořské výšce okolo 4000 m. Původně udaná nadmořská výška (Frič: 5000 m) je zřejmě přehnaná, rozhodně však rostliny sídlí ještě ve výšce 4400 m. Roste na kamenitých svazích v hlinitých půdách, většinou bez ochrany jiné vegetace. V době sucha jsou zataženy pod úrovní půdy, a v době dešťů vyčnívají bradavkovité hrboly jen nepatrně nad úroveň terénu. Po celý rok jsou vystaveny nadbytku slunečního záření, zimní teploty však neklesají výrazněji pod bod mrazu.

 

Pěstování
Vysokohorské kaktusy mají vysoké nároky na sluneční požitek, proto je nejlépe pěstujeme na plném slunci blízko skla, v pařeništích, předokenních skleníčcích, případně v létě pod širým nebem, za dostatku čerstvého vzduchu. Větrání prospívá i na podzim, kdy v uzavřených prostorách stoupá vlhkost vzduchu na příliš vysoké procento. Neowerdermannia špatně rostou v horkých dusných sklenících a při teplotách nad 30°C, po seschnutí snesou pravokořenné rostliny i slabší mráz. Většinou však pěstujeme roubovance, protože kořeny jsou citlivé k dlouhodobějšímu nadbytku vody, zejména na podzim. Květy se objevují asi na 5-6 cm velkých jedincích během růstové sezóny několikrát, ochota ke kvetení však obecně není příliš velká. Množíme semeny, nepoškozené exempláře většinou neodnožují. N.vorwerkii stejně jako N.chilensis patří mezi vzácně se vyskytující zajímavosti v našich sbírkách, zaslouží si větší pozornost i jako botanická zajímavost, objevená našim cestovatelem A.V.Fričem.
Na obrázku R.Šubíka je rostlina ve sbírce K.Knížete v Peru, pocházející z okolí jezera Titicaca v Bolívii (KK 648).

 

Poznámky
Rod Neowerdermannia popsal Frič jako monotypický. S odstupem doby lze říci, že jeho pohled byl rozumný. I přesto, že následní autoři přeřadili N.vorwerkii do jiných rodů (Weingartia, Gymnocalycium) je dnešní stanovisko i velice kritických taxonomů k rodu Neowerdermannia kladné. Ve všech posledních klasifikačních schématech je Neowerdermannia zachována, lépe řečeno, nikdo z autorů si s ní neví rady. Rozhodně to není Gymnocalycium a není to ani Weingartia. Zdá se, že je to jakási vysokohorská adaptace kaktusů, které převzaly znaky několika jiných rodů a vyvinuly se na nejvyšších náhorních planinách do svébytných forem. Zatáhly se pod zem, vytvořily mohutné řepovité kořeny, povrchem rozpraskaného stonku připomínají okolí skály a dobře odolávají klimatickým podmínkám.
N.vorwerkii roste v bohatých populacích na Altiplanu okolo Titicaca a na mnoha dalších planinách. Domorodci ji dodnes (v době hladu, nejde o požitek či rozmar) sbírají a po uvaření jedí. "Achacana" jak se lidově nazývá, však nemá žádný význam pro ekonomické využití.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1794-1797, 1959
Haustein E., Der Kosmos Kakteenfuhrer, 1983
Hunt D.R., N.P.Taylor, The genera Cactaceae, towards consensus, Bradleya, 8: 85-106, 1990
Rauh W., Kakteen an ihren Standorten, 1993
Ritter F., Kakteen in Südamerika 3, 1981

 

Autoři
Na obrázku R.Šubíka je rostlina ve sbírce K.Knížete v Peru, pocházející z okolí jezera Titicaca v Bolívii (KK 648).
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů