Název
REBUTIA BUININGIANA Rausch
 

Taxon
Rebutia buiningiana Rausch, Kakt. und and. Sukk., 23: 98,1972
Druh byl pojmenován na počest holandského znalce kaktusů A. F. H. Buininga.

 

Popis
Stonek jednotlivý, zřídka odnožující, v kultuře tvořící malé trsy, kulovitý, až 50 mm široký, s vláknitými kořeny, pokožka světle šedozelená; žeber až 20, spirálovitá, rozložená do okrouhlých, asi 4 mm širokých hrbolků; areoly okrouhlé až oválné, asi 2 mm široké, bíle až světle hnědě plstnaté. Okrajových trnů 14-16, široce roztažené, 6-10 mm dlouhé, tenké, křehké, sklovitě bílé; středové tmy 2-3, umístěné v areole nad sebou, poněkud silnější, až 14 mm dlouhé, bílé s hnědou špičkou a hnědou zesílenou bází.
Květy
vyrůstají na boku rostliny, masité, 35 mm dlouhé, 30 mm široké, růžově oranžové, v další dny blednoucí do měkké, světle oranžové barvy; květní lůžko a trubka oranžově růžové, s hnědými šupinami a bílými vlasy a štětinami; vnější okvětní plátky kopisťovité, světle růžové s nahnědlými špičkami; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, růžově oranžové; jícen bělavě růžový; nitky bělavé; čnělka nažloutlá, na asi 10 mm srostlá s trubkou, blizna se 6 rameny, žlutá.
Plod
kulovitý, asi 5 mm široký, červenohnědý, s tmavě hnědými až černými šupinami, bílými vlasy a štětinami.
Semena
typu Aylostera, okrouhle přílbovitá, tmavě hnědá, asi 1 mm velká.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, druh je zřejmě známý jen z jedné lokality, rostliny ve sbírkách vykazují jen velmi malé rozdíly. Výrazněji se mění jen zbarvení květů, nikoliv však mezi různými rostlinami, ale v průběhu kvetení, v dalších dnech květy zřetelně blednou. Kromě sběru, ze kterého byl vybrán typ druhu, WR511, byl jako R. buiningiana označen také sběr KK860, ale tato identifikace je vzhledem k dosti vzdálenému místu původu značně problematická.

 

Výskyt
Rebutia buiningiana pochází ze severní Argentiny, místo nálezu leží v provincii Jujuy u Iruya v nadmořské výšce 2700 m. Naleziště uvedené u sběru KK 860, Las Cajas, Tarija, 2800 m, se zdá svědčit o něčem jiném. Nověji je tento sběr spojován s Ritterovým nálezem stejného jména (nyní R. archibuiningiana), jehož naleziště leží Knížetově původní lokalizaci místa nálezu přeci jen podstatně blíže.

 

Pěstování
Pro pěstování tohoto pěkného druhu není potřeba žádných zvláštních podmínek. Svými nároky se nikterak neliší od většiny druhů rodu. Dostatek světla a čerstvého vzduchu jsou předpoklady pro správné vytrnění a pravidelnou tvorbu květů. V době vegetačního klidu je potřeba suchem a chladem zabránit předčasnému probouzení rostlin, aby nedocházelo k deformaci stonků a redukci otrnění. Mírné odnožování v kultuře zjednodušuje její vegetativní množení, odnože zakořeňují bez problémů a brzy dorůstají do květuschopné velikosti. Občas se objeví i nabídka semen, stojí však za zmínku skutečnost, že v mnohých sbírkách stále ještě můžeme pod jménem R. buiningiana nalézt zcela odlišné rostliny pocházející z nálezů F. Rittera, a tak se to také může občas vyskytnout v nabídkách semen.

 

Poznámky
Jménem R. buiningiana byly označeny dvě zcela odlišné rostliny. Nejprve toto jméno navrhl F.Ritter pro svůj nález z blízkosti Padcaya (Bolivie, departament Tarija), jméno však nebylo platně publikováno. Proto poté, co W. Rausch platně popsal pod stejným jménem svoji rostlinu, změnil F. Ritter jméno pro svůj nález na R. archibuiningiana (ve smyslu stará, původní buiningiana). Jako zajímavost zaslouží zmínku údaj W. Rausche v prvotním popisu, že se při prvním sběru tohoto druhu domníval, že nalezl novou formu R. marsoneri, což rostliny v našich sbírkách příliš nepotvrzují.

 

Literatura
Backeberg C. et Haage W., Das Kakteenlexikon, p. 503, 1977
Pilbeam J., Rebutia, p. 29, 1997

 

Autoři
Text Otakar Šída, rostlinu ve sbírce Václava Šedy (SE 61/B, Iruya) fotil Pavel Pavlíček, snímek z přírody MUDr. Milan Kuman (břehy Rio Iruya, nadmořská výška 2854 m).


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a osm