Název
TURBINICARPUS MACROCHELE (Werderm.) Buxb. et Backeb. var. POLASKII P. Lechner et Jantschgi
 

Taxon
Turbinicarpus macrochele (Werdermann) Buxbaum et Backeberg subsp. macrochele var. polaskii P. Lechner et Jantschgi, Turbi-now, 5: 14, 1998
Turbinicarpus polaskii Backeb., Die Cactaceae, 5: 2883, 1961, nom. inval.
Taxon byl nazván na počest manželů Marie a Charlese Polaskových z Oklahomy, nálezců rostlin.

 

Popis
Tělo
Stonek jednotlivý, ploše kulovitý, 10-30 mm vysoký, až 50 mm široký, modrozelený až tmavě šedozelený, se zřetelně vpadlým temenem; žebra málo výrazná, rozložená do bradavek na temeni tupě kuželovitých, směrem k bázi postupně se zplošťujících až téměř nezřetelných. Trny žlutohnědé, rohovinové až šedohnědé, opadavé, v počtu obvykle 1-2, nejvíce 5, délky až 30 mm, přímé až zahnuté.
Květ
15-35 mm široký, nálevkovitý, bílý s 15-20 okvětními lístky, vně s hnědofialovým středním proužkem, vzácně se světle růžovofialovým nebo nazelenalým jícnem; tyčinky a blizna bělavé až růžové, prašníky žluté, bliznové laloky bílé, světle růžové nebo růžové, obvykle v počtu 5-6.
Plod
malý, oválný, holý, ve zralosti podélně pukající, pak papírovitý a křehký.
Semena
přilbovitá, 1,2-1,25 mm dlouhá, 1-1,1 mm široká s matně černou bradavičnatou testou.

 

Variety
"Turbinicarpus polaskii", tak jak jej známe více než 40 let, patří morfologicky i zeměpisně jednoznačně do skupiny rostlin, známé jako komplex T. macrochele. Problémy, dané především invaliditou jména a některými dalšími nepřesnostmi (podrobněji v kapitole Poznámky), způsobily po dlouhou dobu jeho oficiální ilegalitu. Teprve v poslední době po intenzivních a dlouhodobých přírodních pozorováních bylo uveřejněno nové a logické taxonomické schéma druhu T. macrochele v užším pojetí a provedeny potřebné nomenklatorické změny. Podle tohoto konceptu, stanoveném P. Lechnerem a G. Jantschgim, jsou oba dlouho známé taxony macrochele a polaskii podle současného stavu vědomostí konečnými členy řady lokálních populací, táhnoucích se ve směru sever - jih v oblasti východně od Matehualy a je možné jim přiřadit botanický statut variety. Naproti tomu zeměpisně oddělené západní formě (frailensis) je přiřazen statut poddruhu.
Schéma druhu:
T. macrochele subsp. macrochele var. macrochele
T. macrochele subsp. macrochele var. polaskii P. Lechner et Jantschgi
T. macrochele subsp. frailensis P. Lechner et Jantschgi
Rozdíly mezi jednotlivými poddruhy a varietami spočívají ve tvaru těla a charakteru bradavek, počtu trnů v areole, květních detailech a době kvetení.
Vlastní variabilita var. polaskii je vymezena v kapitole Popis.

 

Výskyt
Komplex T. macrochele se vyskytuje ve střední části mexického státu San Luis Potosí s možným přesahem do přilehlé západní pohraniční oblasti vedlejšího Nuevo Leon. Geografickým středem tohoto areálu o velikosti přibližně 35 x 35 km je město Matehuala. Typová rostlina (E. F. Anderson, 1960) pochází z jižní části areálu výskytu (11 mil jižně od Matehuala, půl míle severně od Santa Rita, východně od silnice č. 57, nadmořská výška 1600 metrů). Rozšíření variety je zmapováno na území v délce asi 20 km severovýchodním směrem od typové lokality.

 

Pěstování
Jak již bylo řečeno, "T. polaskii" je stálým příslušníkem našich sbírek a to nejen těch specializovaných. Způsobuje to jeho zvláštní vzhled, připomínající na první pohled miniaturní lofoforu, i atraktivní květ (v rámci možností rodu). Stejně jako ostatní taxony okruhu patří k méně choulostivým a vděčným turbinikarpusům. Při jeho zásadně pravokořenném pěstování je třeba dodržet známé zásady - v sezóně opatrný střídavý zálivkový režim, propustný substrát, plné slunce a dostatečné větrání; v zimním období sucho, teploty okolo 10 °C. Pravokořenné rostliny začínají kvést od jara a kvetou až do podzimu v několika sériích již ve stáří 3-4 let. Turbinikarpusy jsou krátkověkými kaktusy, je tedy třeba stálé generativní obnovování.
Foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce, text Vladislav Šedivý.

 

Poznámky
C. Backeberg popsal Turbinicarpus polaskii velmi přesně včetně hodnotné fotografické dokumentace, ale neplatně - nesplnil v té době již standardně požadovanou podmínku - typ neuvedl a typovou rostlinu neuložil. Téměř čtyřicet let pak trvala absurdní situace, kdy tyto charakteristické rostliny byly pěstovány ve sbírkách (kde také byly takto označeny a odděleně pěstovány, protože byly považovány za dobrý taxon, což dokazuje i stálost vlastností i jednoznačnost jejich určení) ale formálně bylo jméno vláčeno většinou jako synonymum v okruhu T. klinkerianus/schwarzi nebo T. schmiedickeanus v širším pojetí. Přispěly k tomu i počáteční nepřesné informace o výskytu, uvedené v Backebergově popisu.
Pro pochopení determinace komplexu T. macrochele je třeba si uvědomit, že nejbližší naleziště okruhu T. klinkerianus/schwarzi se nacházejí asi 60 km jižněji, podobné vzdálenosti platí i pro odstup od výskytu okruhu T. schmiedickeanus.

 

Literatura
Anderson E. F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 4: 1-28, 1986
Glass Ch., Foster R., A revision of the genus Turbinicarpus (Backeb.) Buxb. et Backeb., Cact. Succ. J. (US), 49: 161-176, 1977
Lechner P., Jantschgi G., Das Klinkerianus - Macrochele Problem, Turbi-now, 4, Juni 1998
Lechner P., Jantschgi G., Taxonomische Neuordnung des Macrochele - Aggregates und
Beschreibung einer neuer Subspecies, Turbi-now, 4, Dezember 1998
Šedivý V., Jiránek V., Turbinicarpus macrochele (Werd.) Buxb. et Backeb., Atlas kaktusů, 2: 79, 1998
Zachar M., Staník R., Lux A., Dráb I., Rod Turbinicarpus, Bratislava 1996

 

Autoři
Foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce, text Vladislav Šedivý.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a deset