Název
THELOCACTUS HEXAEDROPHORUS (Lem.) Br. et R. subsp. HEXAEDROPHORUS
 

Taxon
Thelocactus hexaedrophorus (Lemaire) Britton et Rose, Bull. Torrey Bot. Club, 49: 251, 1922
Echinocactus hexaedrophorus Lemaire, Cact. Gen. Nov. Sp., p. 27, 1839
Echinocactus fossulatus Scheidw., Allg. Gartenz., 9: 49, 1841
Echinocactus hexaedrophorus Lem. var. fossulatus (Scheidw.) S.-D. ex Labouret, Monogr. Cact., 251, 1853
Thelocactus fossulatus (Scheidw.) Br. et R., The Cactaceae, 4: 10, 1923
Thelocactus hexaedrophorus var. fossulatus (Scheidw.) Backeb., Die Cactaceae, 5: 2800, 1961
Echinocactus hexaedrophorus (Lem.) Br. et R. var. roseus Lemaire ex Labouret, Monogr. Cact., p. 251, 1853
Echinocactus hexaedrophorus Lem. var. major Quehl, Monatsschr. Kakt., 4: 29, 1894
Thelocactus hexaedrophorus (Lem.) Br. et R. var. major (Quehl) Berger, Kakteen, p. 253, 1929
Echinocactus drogeanus Hildm. ex K. Sch., Gesamtbschreibung Kakteen, p. 438, 1898
Echinocactus hexaedrophorus Lem. var. drogeanus (Hildm. ex K. Sch.) R. Meyer, Monatsschr. Kakt., 27: 40, 1917
Thelocactus hexaedrophorus (Lem.) Br. et R. var. drogeanus (Hildm. ex. K. Sch.) Berger, Kakteen, p. 253, 1929
Echinocactus hexaedrophorus Lem. var. labouretianus K. Sch., Gesamtbeschreibung Kakteen, p. 438, 1898
Thelocactus hexaedrophorus var. labouretianus (K. Sch.) Berger, Kakteen, p. 253, 1929
Thelocactus hexaedrophorus var. decipiens Berger, Kakteen, p. 253, 1929
Druhové jméno hexaedrophorus - nesoucí šestihrany (se šestibokými hrbolci), se vztahuje k výraznému znaku tohoto kaktusu - žebrům, rozděleným do robustních hrbolů.

 

Popis
Stonek jednotlivý, zploštěle kulovitý až kulovitý, 50-80 mm vysoký, 80-150 mm široký, zelený až šedozelený; tělo se spirálovitými žebry, rozdělenými do okrouhlých hrbolců se šestibokým základem, až 40 mm širokých; areoly na vrcholu hrbolců, elipsovité, zpočátku vlnaté, později holé, až 13 mm dlouhé, prodloužené do krátké hluboké květní brázdy. Trny nečetné, nejdelší až 50 (-100) mm, středový 0-1, okrajové 4-6, bílé, žluté, červené, ve stáří šedavé, jehlovité, okrouhlé, přímé nebo zakřivené.
Květ
30-50 mm široký, 30-35 mm dlouhý, vnější okvětní lístky růžové, světle až hnědavě červené se světlejšími okraji, vnitřní okvětní lístky růžové s tmavším středním proužkem, bílé s růžovým středním proužkem nebo čistě bílé; tyčinky bílé, prašníky žluté, blizna žlutobílá s 5-10 bliznovými laloky.
Plod
zelený s červenohnědým nádechem, v úplné zralosti žlutohnědý, soudkovitý s několika šupinami, 7-11 mm dlouhý, 8-12 mm široký, za zralosti od báze pukající.
Semena
1,5-2 mm dlouhá, hruškovitá, se síťovaným povrchem, černá.

 

Variety
Thelocactus hexaedrophorus je variabilním druhem s množstvím lokálních forem, které se odchylují tvarem těla, uspořádáním žeber a hrbolců, počtem trnů a barvou květu. S ohledem na tuto nesnadno definovatelnou různorodost by při rozhodování o vnitrodruhovém uspořádání bylo zřejmě zatím nejsprávnější druh dále nedělit dokud nebude získán podrobný přehled o výskytu a stabilitě jednotlivých forem a nalezeny srozumitelné zákonitosti.
Atlas kaktusů je však zaměřen na pěstitelsky přijatelnější koncept užšího taxonomického pojetí a proto je zde uvedeno kompromisní řešení, založené na prokazatelných odlišnostech v geografickém rozšíření. V tomto smyslu se druh obvykle dělí do dvou poddruhů:
subsp. hexaedrophorus
subsp. lloydii (Br. et R.) N. P.Taylor, pocházející ze severního Mexika, především ze Zacatecasu a odlišující se menším vzrůstem a větším počtem trnů; rozdíly v květech jsou téměř zanedbatelné. Další charakteristikou je výskyt v krajině polopouštního až savanovitého charakteru.
V roce 2000 byly popsány další taxony z tohoto okruhu, pocházející z nejfrekventovanější oblasti výskytu druhu - východní části mexického státu San Luis Potosí. Pro nedostatek podrobnějších údajů jsou zde uvedeny jen informativně:
T. hexaedrophorus subsp. francii Halda et Sladkovský
T. hexaedrophorus subsp. jarmilae Halda et Chvastek
T. hexaedrophorus subsp. kvetae Chvastek et Halda

 

Výskyt
Jako typová lokalita bylo určeno Tampico - přístavní město na břehu Atlantického oceánu, místo, kde tento kaktus rozhodně neroste; byl odtud pravděpodobně pouze odeslán do Evropy. Za neotyp byla později určena ilustrace z Lemaireovy "Iconographie descriptive des Cactées" (1841) s tím, že jde s největší pravděpodobností o vyobrazení rostliny, sbírané Galeottim v San Luis Potosí, podle které byl pořízen původní popis.
Thelocactus hexaedrophorus subsp. hexaedrophorus se skutečně vyskytuje především v mexickém státě San Luis Potosí, kde je nejčetnější v oblasti, vymezené trojúhelníkem s vrcholy Huisache - Rio Verde - San Luis Potosí (město); dalším ohniskem je Matehuala, odkud výskyt přesahuje na sever, především však východním směrem do států Nuevo Leon (zejména okolí Dr. Arroyo) a Tamaulipas (Miquihuanna, Mier y Noriega, ale i dál na východ až do okolí Aramberri). Formy, pocházející z nejvýchodnějšího San Luis Potosí, severního Duranga a přilehlé příhraniční části státu Coahuila patří spíše do okruhu subsp. lloydii.
Subsp. hexaedrophorus je typickým představitelem kaktusové flóry Chihuahuašské pouště, kde se vyskytuje v kamenitém terénu vápencového původu, většinou na otevřených plochách, tedy na plném slunci, v nadmořské výšce od 1100 do 2200 metrů.

 

Pěstování
Thelocactus hexaedrophorus je se svou mnohotvárností ideálním sběratelským a pěstitelským přírodním materiálem, se kterým lze vytvořit nádhernou specializovanou sbírku. Rostliny samy o sobě nejsou nijak výjimečně náročné, pěstují se zásadně ze semen a pravokořenné při dodržení standardních zásad, platných pro mexické kaktusy z Chihuahuašské pouště - propustný neutrální až mírně zásaditý substrát, opatrný střídavý zálivkový režim a hodně světla (ale pozor , rostliny jsou náchylné na popálení, zejména na jaře). Tento poslední požadavek je podmínkou přirozeného růstu a tvorby efektních trnů. Rostliny kvetou zajímavými, velkými, na slunci plně otevřenými květy několikrát za sezónu, plody dozrávají brzo, přibližně po dvou měsících po opylení.

 

Poznámky
T. hexaedrophorus , který je typovou rostlinou rodu Thelocactus, provázejí neustálé zmatky a nedorozumění počínaje určením typové lokality přes nepřesné či víceznačné možnosti interpretace skoupých původních popisů až po další zbytečné popisy nových taxonů s nepodstatnými odchylkami. Zmapování variability druhu a solidní vyhodnocení zákonitostí a vazeb jednotlivých forem je v dohledné době pravděpodobně nadlidským úkolem. Podobnou paralelou je situace okolo Ariocarpus retusus, který mu bývá v přírodě častým společníkem.

 

Literatura
Alsemgeest W. et al., Het geslacht Thelocactus - 5, Sukkulenta, 74: 274-279, 1995
Anderson E. F., A revision of the genus Thelocactus (Cactaceae), Bradleya, 5: 49-76, 1987
Glass Ch., Foster R., The genus Thelocactus in the Chihuahuan Desert, Cact. Succ. J. (US), 49: 213-226, 244-251, 1977
Halda J. J. et al., Miscellanea, new descriptions, Acta Mus. Richnov., sect. natur., Rychnov nad Kněžnou, 7/1: 33-40, 2000
Lukeš V., Semenáče telokaktusů v kultuře, Aztekia, 4/2: 11-15, 1981
Lukeš V., Rod Thelocactus Br. et R., Aztekia, mimořádné číslo, p, 41-65, 1982
Lux A., Staník R., Poznámky k rodu Thelocactus, Cactaceae etc., 1: 8-12, 1991
Mosco A., Zanovello C., A phenetic analysis of the genus Thelocactus Br. et R., Bradleya, 18: 45-70, 2000
Pilbeam J., Thelocactus, The cactus file Handbook, 1996
Šedivý V., Rod Thelocactus (K. Schumann) Br. et R., Atlas Kaktusů, příloha, 12, 1997
Šubík R., Thelocactus hexaedrophorus (Lem.) Br. et R., Aztekia, 4/1: 15-16, 1981

 

Autoři
Text Vladimír Šedivý, foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a devet